Hráč 15.kola Oleg Martinič - Můj sen je být dobrým trenérem

Co na to říkáš, že jsi vyhrál hráče kola?
Jsem rád, moc mě to potěšilo. Moc děkuji všem fanouškům, že pro mě hlasovali, protože fotbal hraji hlavně pro ně.

Všichni říkali, že jsi v zápase se Lhotou pod Libčany hrál moc dobře. Jak jsi to viděl ty jako hráč?
Mě to tak nepřipadalo. Ale hraju pro lidi, a když mi to říkají, tak jsem moc rád, že tomu tak je. Svou hru beru vždy poctivě a snažím se pokaždé hrát, jak nejlépe to jde.

Takže jsi takový fotbalový dříč, nebo máš talent od boha?
Takhle to řeknu, fotbal je můj celý život :-)

Jak si se dostal do Myštěvse?
Když jsem tady dohrál sezonu za Červeněves, tak jsem odjel na tři roky na Ukrajinu a po návratu jsem si vybral Myštěves. Je to pro mě teď taková lepší liga. Dostal jsem od nich nabídku a rád jsem jí vzal.

Takže hraješ i za Áčko?
Za Áčko hraji pořád! A do béčka chodím pomáhat. Ale je prostě víkend, tak abych neseděl doma, tak si jdu s klukama zahrát. Mám to prostě rád.

Slyšel jsem, že opět odjíždíš na Ukrajinu. Je to nadlouho, anebo ještě stihneš nějaký zápas jara?
Ano jedu pryč a vrátím se přibližně za tri týdny. Myslím, že tuhle sezonu si už nezahraju, ale moc se těším na novou.

A zůstaneš v Myštěvsi?
Zůstávám stoprocentně v Myštěvsi.

Máš ještě nějaký fotbalový sen?
Sen? Hahaha. No sen v mém věku už asi ne. Mým snem je aby hrály moje děti, aby dokázaly alespoň to, co jsem dokázal já ve fotbale. Jo a mám sen. Chci se stát trenérem, dobrým trenérem pro děti.

Popiš nám ve zkratce tvou fotbalovou kariéru.
Ve zkratce to asi nepůjde :-) .
 Začal jsem hrát asi v osmi letech na Ukrajině. V dvanácti letech jsem se dostal do města a začal jsem hrát za výběr ročníku 1984. Hráli jsme nejvyšší soutěž na Ukrajině a v šestnácti letech jsem se stal mistrem Ukrajiny. Když jsme vyhráli tu ligu, tak si náš celý ročník vzali do Užhorodu v Zakarpatii. Jako je teď Hoverla Užhorod. Ten tým hrál nejvyšší soutěž na Ukrajině a my jsme byli jejich béčko. Hráli jsme druhou ukrajinskou ligu. Tam jsem hrál do osmnácti let. Pak jsem ještě rok putoval po hostováních a v devatenácti jsem se dostal do Čech. Dostal jsem se do Bydžova pod pana Blažeje. Tam jsem hrál několik let. Poté jsem chvilku hrál v Milíčevsi. Pak jsem se vrátil do Bydžova, když tam byl pan Brož. Pak jsem šel na hostování do Červeněvse. Tam jsme postoupili do okresního přeboru a byl jsem nejlepším útočníkem. No a po návratu z Ukrajiny jsem šel do Myštěvse.

Vraťme se k tomu trénování. Jak vážně to myslíš, stát se trenérem.
No vážně! Já už jsem si udělal tu první trenérskou licenci tady v česku. A teď jak jsem byl ty tři roky na Ukrajině, tak jsem si udělal trenérskou licenci i tam. A na Ukrajině jsem trénoval ty nejmenší šestileté děti. A taky jsem byl u staršího dorostu u nás, co hrají krajský přebor. Fotbal tedy ještě pořád hraji a rád, ale už se moc těším, až se naplno začnu věnovat trénování.