Rozhovor s nadějným kolínským mladíkem Davidem Koděrou

V Kolíně působí už od přípravky. Střídavě to střídal s nedalekou Velimí. S kolínským ročníkem 2001 si zahrál nejvyšší celostátní soutěž a od 17 let nastupuje i za „A“ mužstvo. Řeč je o Davidu Koděrovi se kterým jsme si připravili trochu obsáhlejší rozhovor.

V rozhovoru se dozvíte nejen o zimní přípravě a Divizi, ale také o jeho začátcích v „A“ mužstvu.

K týmu ses připojil už v 17 letech a momentálně jsi nejmladší hráč mužstva. Jak probíhalo tvé začlenění do kabiny?

„Začlenění probíhalo dobře, protože jsem měl tu možnost trénovat s týmem už dřív. V tu dobu tu ještě působil Lukáš Seifert, který mě trénoval v žácích ve Velimi, takže jsem tu alespoň někoho staršího znal. Trénovali tu také o rok starší dorostenci se kterými jsem hrál. I přesto, že jsem byl nejmladší, tak mě ostatní přijali velmi dobře. Když jsem byl stabilně přeřazen do „A“ mužstva, tak moje začlenění bylo mnohem jednodušší.“

Vzal si tě někdo obzvlášť „pod křídla“ a pomohl ti se zařazením?

„Nejvíce si mě pod křídla vzal právě Lukáš Seifert, který mě i vozil na tréninky. Také mi dost radil, což mi pomohlo zvládnout skok mezi dospělé.“

Kdo nejvíce tě podporovat v tomto skoku?

„Největší podporu jsem měl samozřejmě od rodiny. Jezdí na každý zápas fandit a moc mi pomáhají.“

Ty asi nejlépe můžeš popsat rozdíly, jaké jsou mezi dorosteneckým a dospělým fotbalem…

„Ano, je to opravdu velký rozdíl. V dorostu jsem měl na všechno více času. V dospělém fotbale je to všechno mnohem rychlejší, tvrdší a samozřejmě kvalitnější. Byl to opravdu velký skok. Musel jsem si na to všechno ale zvyknout a přizpůsobit se hře. Určitě mám ještě na čem pracovat, ale kluci mi v tom dost pomáhají a o to to mám snazší.“

V mládežnických kategoriích jsi byl spíše ofenzivním hráčem. Pod trenérem Pavlíkem ses tak nějak usadil na levém beku. Byla to pro tebe citelná změna? Případně kde ti to vyhovuje více?

„Už ve Velimi jsem začínal hrát jako záložník a po přestupu do Kolína se nic nezměnilo. Vždy mě více bavilo útočit. Po mém přeřazení do „A“ mužstva mě trenér Pavlík začal zkoušet na levé obraně, což pro mě byla velká změna. Mám tam více defenzivních povinností, na které jsem nebyl zvyklí, protože jsem na tomto postu nikdy nehrál. Začínám si už ale zvykat, i když mám stále co zlepšovat. Určitě bych radši nastupoval na středu zálohy, ale na svojí šanci si musím počkat.“

Neodpustím si také otázku ohledně jiných klubů. Dříve se spekulovalo o zájmu některých klubů s vyspělými mládežnickými kategoriemi. Co je na tom pravdy?

„Ještě když jsem hrál ve Velimi, tak jsem měl nabídku od Viktorie Žižkov a také od Mladé Boleslavi, kde jsem chvíli trénoval. Tam pro mě bylo problémem dojíždění. Poté jsem přestoupil do Kolína a v posledním ročníku mladšího dorostu se mi ozvali funkcionáři z Vysočiny Jihlava. Tuto nabídku jsem nepřijal, protože jsem chtěl dokončit střední školu zde v Kolíně, přestože mi nabízeli i dokončení školy v Jihlavě.“

Pojďme se už podívat na zimní přípravu. Jak se cítíš?

„Letošní zimní příprava je asi ta nejtvrdší, co jsem kdy zažil. Trénujeme čtyřikrát týdně a dostáváme dost zabrat. Uvědomujeme si ale, že nám to hodně pomůže a budeme z toho moct čerpat celý rok. Momentálně se cítím velmi dobře, tak snad to bude znát i o mistrovských zápasech.“

Před vámi je celá polovina soutěže. Aktuálně jste na čtvrtém místě. Jaké jste si v kabině vytyčili cíle pro nadcházející část Divize?

„Ze čtvrtého místa jsme zklamaní. Chtěli jsme hrát o čelo tabulky, takže náš cíl je se dotáhnout na Vysoké Mýto a poprat se o postup do ČFL.“

K závěru se ještě optám na tebe – máš nějakou metu, které bys chtěl ve své fotbalové kariéře dosáhnout?

„Určitě jako každý malý kluk bych se chtěl dostat do české nejvyšší ligy a poté někam do zahraničí. Samozřejmě také do reprezentace. To je můj sen a motivace, ale to je ještě daleko.“

Rozhovor zakončíme klasickou otázkou – chtěl bys něco vzkázat fanouškům?

 „Chtěl bych našim fanouškům vzkázat, aby nás chodili podporovat v hojném počtu. My se jim to budeme snažit vrátit dobře předvedenou hrou.“