Vimperk půjde do sezóny s novým koučem, který nahradí Lukáše Sýse

(zdroj: FB Šumavan Vimperk)

1.  Vimperský “A” tým se umístil v konečné tabulce na 9. místě. Jak byste zhodnotil uplynulou sezónu?

Konečné umístění není špatné, i když se sezóna nevyvíjela vůbec dobře a to hlavně jarní část. Po podzimní části soutěže nám skončili dva klíčoví hráči, kteří byli základními kameny mužstva. Tomáš Koloušek se vrátil do Strunkovic a Roman Vojta nestíhal pracovně. Troufnu si říct, že mít v týmu tyto dva kluky i na jaře, tak jsme uhráli minimálně o deset bodů více a postavení v tabulce by bylo takové, jaké jsme si představovali před sezónou. Tím co nás potkalo, a to jak již zmiňovaný odchod dvou hráčů, tak zranění dalších našich hráčů, kdy naše mužstvo museli doplnit hráči mladšího dorostu, tak beru nakonec deváté místo jako úspěch.

Jsou nějaká pozitiva, které byste vypíchnul? A naopak i nějaká negativa?

Určitě vidím pozitivně to, co ve Vimperku dlouhodobě funguje na jedničku, a to je doplnění týmu z dorosteneckých kategorií, když je to potřeba. V tom máme ve Vimperku obrovskou výhodu od ostatních týmů v soutěži. Negativa byla jasná, a to nedostatečná účast na tréninkových jednotkách. Z největší části na tom nese “vinu” složení kádru, kdy máme hráče, kteří pracují na směny nebo bydlí přes týden v Praze. Nejsme určitě jediný tým, který to tak má, ale fakt je ten, že těžko něco natrénujete, když máme dva tréninky v týdnu a dá se říct v plném počtu se sejdeme jen na tom pátečním. Jarní část sezóny byla hodně o morálu a to hlavně zápasovém, kdy kluci makali mnohdy až na hranici svých možností a to bylo pro mě velmi pozitivní.

V jarní části sezóny se tým potýkal s velkými problémy, co se týče hráčů. Po celou sezónu jej doplňovali starší dorostenci a na jaře i mladší dorostenci. Přesto nakonec se podařilo takto mladému celku zachránit I. A třídu i pro příští sezónu. Čím si myslíte, že to bylo, že se povedlo udržet soutěž?

 Jak už jsem zmínil. Bylo to hlavně o tom, že se kluci kousli během důležitých zápasů. Zkušení hráči byli doplnění dravým a šikovným mládím a to je ten důvod, že se bude hrát druhá nejvyšší krajská soutěž ve Vimperku i další sezónu.

Pro vás to byla poslední sezóna na lavičce “A” týmu. Jak byste zhodnotil to dvouleté působení u našeho áčka?

Jsem rád, že jsem dostal tu možnost ve Vimperku vést tým mužů v pozici hlavního trenéra. Ve Vimperku jsem fotbalově vyrostl, jsem členem výkonného výboru a v pozici trenéra v různých mládežnických kategoriích zde působím přes dvacet let. Vést vimperské áčko byl jeden z mých sportovních snů, i když se to může někomu zdát málo, pro mě to tak opravdu bylo, fotbal ve Vimperku je pro mě velmi osobní věc. Byla to pro mě obrovská zkušenost do budoucna. V jarní části soutěže jsem cítil, že mi to bohužel víc bere, než dává a tak jsem se po dohodě s vedením, ve kterém jsem i já, což je v tomto případě specifické, dohodl, že tým potřebuje nový impuls a to jak v podobě nového trenéra, tak v doplnění kádru hráči, kteří budou splňovat naše podmínky a to jak svou kvalitou, tak možností zapojit se do tréninkového procesu i v týdnu a ne jen v pátek. Věřím, že se nám obě tyto věci povedly a tým bude na podzim šlapat, tak aby mohl pomýšlet na ty nejvyšší příčky v 1. A třídě. Chtěl bych moc poděkovat především realizáku Milanovi Kavanovi, Michalovi Uhlíkovi mladšímu a Janě Košnařové, kteří byli vždy výbornými parťáky a oporami, když se nedařilo. Stejně tak bych rád poděkoval i hráčům, bylo to fajn, zažili jsme spolu plno krásných situací, na které budu vždy s úsměvem rád vzpomínat. Rád bych všem popřál do nové sezóny jen to nejlepší, mnoho bodů a minimum zranění. Jak jsem vždy říkal: ,,Společně vyhráváme, společně prohráváme.” To bude platit i do budoucna.

Zaslal: Ladislav Beran