Bude hráčský materiál?

Několik hodin před zápasem nastalo v prostorách realizačního týmu domácích pekelné drama. Nevědělo se totiž, jestli se činovníkům podaří zajistit soupisku pro utkání tak, aby nebylo potřeba povolávat svěřence odjinud, typicky z jiných soutěží nižších věkových kategorií. Nakonec vše dopadlo ke štěstí Slovanu, aniž se musel udělat hloubkový řez do jinak setrvale stabilní základní sestavy hrající na jaře bezvýhradně s každým týmem konkurenčněschopný part. Objevila se tady však jistá podmnožina hráčů, jejichž zdravotní stav nebyl před startem víkendového klání zcela optimální. Z těch minulých si totiž odnesli zdravotní šrámy a v případě, že by do prvního poločasu nastoupili, bylo by to na morál a s velkou dávkou odhodlání. Ostrava je ale kraj rázovitý a tak se k úvodnímu hvizdu postavili i zranění srdcaři Trunkát, Ciesarik nebo Trávníček. Všichni tři jmenování jsou nepostradatelnými pilíři bazální jedenáctky, takže jejich zstoupení někým jiným by automaticky znamenalo oslabení ostravského výběru směrem k zápasu s premiantem v tabulce. Slovanisté nastoupili s čistou hlavou a vědomím, že od nich v zásadě nikdo moc nečeká a že tedy mohou jen překvapit. Nasazení jim však nechybělo. Petřkovice byli podle očekávání v prvním poločase aktivnějším z obou mužstev, ale nebyly schopny svoji převahu korunovat úvodní brankou. To i díky výtečně hrající obraně Ostravanů, jež, jak se později ukázalo, zahrála asi svůj životní zápas. Hráči zadních řad domácího celku odcházeli vítězní z osobních soubojů, příkladně dostupovali hostující útočníky, přistupovali k nim vskutku na distanc a fotbalově jim nedali nadechnout. Neumožnili jim zkrátka milimetr volného prostoru, kde by se mohli realizovat a demonstrovat svůj útočný nadstandard. Na druhou stranu se domácí určitě nesnížili jen k pouhému bránění a bohapustě neodkopávali míče pánubohu do oken s cílem zastavit útočný výpad všemi povolenými, leč nelíbivými, fotbalovými prostředky. Naopak, i oni tvoři, budovali, nápaditě rozvíjeli vlastní útočné šance častokrát až z hloubi vlastní poloviny. Potom přišla 40. minuta a na Hulváckém kopci, přibližně někde v prostoru, kde se vyskytovala lavička hostí, nastal ohromný šok a ohlušující tícho. Před pokutovým územím se totiž objevil domácí Voznica, jenž se rozhodl pro kanonýra jeho kvalit, pro zásadní, tolik instinktivní krok, a sice střelu. Nejednalo se o nějakou nechytatelnou pumelici, spíše z jeho kopačky vypadl projektil připomínající oblouček, jímž na stadionu trošku přisvítil, aby poté míč přeplachtil couvajícího gólmana hostů. Ten už kvůli přilišnému vytažení se z brány v momentě střely nestačil zacouvat zpátky na úroveň brankové čáry a lobující míč si v podstatě srazil do prázdné brány. Trajektorie míče byla nebývalá, už se asi nikdy nedozvíme, jestli se jednalo o střelcovu genialitu, nebo k nádherné brance pomohl i jistý díl náhody, či ve vhodný okamžik zadul třeba silnější protivítr. Přece jen na kopci fouká, na tom Hulváckém to platí beze zbytku.

Ve druhém poločase čekali domácí uragán. Jenže od Petřkovic ani nefouklo

Domácí čekali od druhé půle, že na něj aspirant na postup do kraje vlétne a gólman Sleczka bude zasypán střelami za všech pozic a úhlů. Příjemným zjištěním pro Slovanisty ale bylo, že k ničemu takovému nakonec nedošlo. Nebezpečnějším celkem Petřkovičtí po změně stran rozhodně byli, ale ve finální fázi byli neškodní, bezradní a impotentní. Pochvalu zaslouží zejména domácí stopeři. Ti navázali na svůj výkon z prvního poločasu a v tom druhém jejich forma jen gradovala. Do větších akcí, citátem filmového klasika, se hosté pustili v poslední třetině základní časové výměry. Od 70. minuty si vypracovali několik jasných šancí. Jednou jejich hráč hlavičkoval z pěti metrů na Sleczkovu svatyni, ten ovšem prudce umístěný míč reflexivně vyrazil. O chvíli později se před na jaře bravurně čapajícím Sleczkou objevil v samostatném nájezdu opět jeden z petřkovických útočníků. Gólman domácích ale odolal a podržel svůj současný klub. Samotný závěr potom přinesl enormní tlak hostujících hráčů. Zakončení bylo ale pokaždé jalové. Možná i proto se petřkovický Blokša pět minut před koncem prošel po zádech Slovanisty Koukala. Rozhodčí nemilosrdně sáhl do kapsy pracovního mundúru a demonstrativně ukázal provinilci červený kartónek. Surovému zákroku nejspíše předcházela nesnesitelná frustrace z toho, že si vedoucí mužstvo neodveze ze hřiště Slovanu ani bod. Tak se taky stalo. Zasloužené tři body zůstavají v Mariánských Horách.