SESTAVA PODZIMU - Středočeský | Rakovník | Okresní přebor , 2015-2016

Po třinácti kolech přicházíme konečně s očekávanou sestavou podzimu. Vybrat ze čtrnácti týmů pouhých jedenáct jmen, když má každý kádr zhruba dvacet hráčů, není vůbec jednoduché. To máme dvě stě osmdesát uchazečů, z nichž na dvě stě šedesát devět nedošlo. Nedá se nic dělat, každý měl formu takovou, jakou mu zdraví a nějaké obětování dovolí. Většina hráčů, kteří v okresním přeboru nastupují, berou ale fotbal jako svůj koníček a jsou rádi, když jejich tým vyhraje a sejde se zase za týden. Zvolené rozestavení pro sestavu podzimu je standardní  4-4-2. Kdyby to šlo, postavili by se do branky hned tři brankáři, ti předváděli na podzim opravdu skvělé zákroky, jen těžko se hledal ten NEJ. Přetlak byl také na pozicích velmi ofenzivních hráčů, kteří nejen, že dokáží do branky sypat jeden gól za druhým, ale jsou ještě skvělými bojovníky pro tým. Zajímavé složení se vykreslilo na všech čtyřech pozicích obránců. Tam totiž máme čtyři vynikající stopery, které jsme museli rozmístit i do stran. Nehledě na to, že mezi nejstarším a nejmladším stoperem je věkový rozdíl třináct let. Na tři kluby z tabulky se tedy vůbec nedostalo, dále jsme se snažili z každého celku zapojit maximálně jednu postavu, aby bylo složení pestré. Kdo bude borcem na konec, záleží na vašich hlasech, ty můžete svým favoritům posílat každou hodinu.

Zdeněk Řepka (brankář Lišany): Post gólmana byl každé kolo hodně našláplý, vždy se o místo pralo více hráčů. Nejinak je tomu i při výběru lapače podzimu.Z horké trojky Martin Kopáček, Bedřich Koch a Zdeněk Řepka, byl nakonec nominován posledně jmenovaný. Navzdory svému somatotypu je až neuvěřitelné, co Zdeněk v zápasech dokázal vytasit za zákrok. Je velice mrštný, s výbornými reflexy na čáře i kvalitním čtením hry. Další jeho předností je kopací technika, umí oběma nohama skoro stejně a obránce se nemusí bát, dát mu malou domů. Za inkasované branky v 99% případů nemůže, ty jsou výsledkem defenzivní práce celého týmu. Balony rozdával tak často, jako v některých týmech stopeři. Několikrát vychytal Lišanům remízu, ale i vítězství, válel především při rozhodování v penaltách. Na ty měl čuch i ve hře… Zdeněk je čtyřiadvacetiletý ambiciózní brankář, který na okrese nemá napodobitele.

Petr Kýzl (obránce SK Rakovník B): Tento univezrál, který dostává pomalu, ale jistě čuchnout i v A týmu SK Rakovník, může nastoupit jak v obraně, tak ve středu zálohy. To svědčí o jeho chytrosti a fotbalovém myšlení. Petr je poměrně vysoký, čehož dokáže v soubojích využít. Kopací technika je u něho na velmi dobré úrovni, nemá problém prosadit se i individuálně. Ne nadarmo má přezdívku Zlatan.

Jan Vrábík (obránce Kněževes): Motor Kněževsi je beze sportu kapitán Jan Vrábík. Honza prošel několika kluby, nejblíž má jistě ke své rodné Kněževsi, která skončila po podzimu čtvrtá. Poslední kolo, kdy jeho tým sesadil z trůnu SK Rakovník, bylo představení hlavně jeho. Jediný gól, který rozhodl, padl po přímém volném kopu z jeho kopačky. On ale zářil v podstatě v každém zápase, což dokazuje i sedm branek, tolik žádný jiný obránce nedal. Před Honzu není vůbec jednoduché přejít, obranu si diriguje s velkým přehledem a dopředu posílal adresné pasy či kolmice.

Samuel Pfejfer (obránce Jesenice): Spolu s pravým záložníkem je Sam nejmladším členem posádky. Za to má zkušenosti už z ligové Viktorie Plzeň, kde působil v dorostenecké kategorii. Vychován byl na SK Rakovník, kde už tenkrát své spoluhráče převyšoval a nosil kapitánskou pásku. V současnosti hraje se svým otcem v Jesenici, kde bez problémů odkope stopera a dokáže nadělat paseku i o dvacet let starším harcovníkům. Plzeňské návyky uplatňuje opravdu v každém zápase a nemálo protihráčů jeho výkon po duelech chválí.

Jan Melč (obránce Janov): Vysoký bojovník tělem i duší. Honza Melč je spolu s Honzou Vrábíkem nejstarším borcem sestavy podzimu. I on nosí kapitánskou pásku a z řad obránců vyčnívá svoji postavou. Je vysoký a svede nespočet hlavičkových i jiných soubojů, obětavě padá do střel i hráčům pod nohy. Společně s gólmanem Martinem Kopáčkem tvoří osu celého týmu. Hlavně díky nim je Janov černý kůň soutěže, který se hřeje na krásném pátém místě.

Tomáš Vodrážka (záložník Olešná): Olešenský střelec, levonohý vynikající fotbalista, jehož fotbalová technika dělá problémy plno hráčům. Jeho silnou stránkou je schopnost prosadit se jeden na jednoho, střelba z jakékoliv vzdálenosti a také přímé volné kopy, ty mu jdou jak po másle. Patnáct branek = druhé místo v tabulce střelců. Jeho síla na míči vynikne hlavně na malém prostoru, např. v hale.

Adam Špička (záložník Zavidov B): Zavidovský středopolař Adam toho dokázal už dost. Především se vrátil po zranění a znovu začal na hřišti rozdávat fotbalové myšlení. Přesně pasuje do ambiciózního týmu, kde si rozumí s rychlými i technickými spoluhráči. Kromě rozdávání balonů se Adam nebojí vystřelit, a když je potřeba, dokáže zahrát kvalitní zápas i na kraji zálohy.

Jan Sláma (záložník Hředle): O dva roky mladší středopolař, než jeho kolega Adam, podává srovnatelné výkony. Honza patřil téměř každé kolo k oporám týmu a byl většinou nominován na hráče zápasu. Několikrát se objevil v sestavě kola, a to pro svoji fotbalovost, přesné přihrávky a inteligentní řešení situací. Na hodně branek se Honza nadřel tím, že celou akci vymyslel, a nebo ji sám také dokončil.

Josef Vejvoda (záložník Lužná): Velké překvapení letošního podzimu. Mladý Pepa z Lužné válel skoro pokaždé, když nastoupil. Povedené měl např. utkání v Lišanech, kde se podílel na všech gólech buď střelecky nebo asistencí, ale také na SK Rakovník, kde se zrodilo velké překvapení. Zde dal Pepa dva góly a na třetí přihrál. Ač je mu teprve osmnáct let, vyniká ve sportech všeobecně, je strašně rychlý a také zvládá velmi dobře všechna silová cvičení. Svoji hbitost s míčem několikrát perfektně využil.

Jakub Vávra (útočník Senomaty): Další střelec s patnácti góly, tedy druhá příčka. Jakub byl tím, kdo byl hlavním strůjcem zlomu ve hře Senomat. Ty do sedmého kola neměly jedinou výhru, což se změnilo v domácím zápase proti Olympii. Senomaty vyhrály 4:0 a Vávra dal hattrick. V utkání zářil a nebylo to poprvé. I když Senomaty spoustu jiných duelů prokaučovaly, Jakub byl na hřišti vidět skoro vždy. Na svoji výšku, která připomíná spíš ženské pohlaví, umí s balonem opravdu divy. Protáhne se snad všude…

Jakub Číhař (útočník Olympie): Poslední hráč podzimní jedenáctky. Jakub Číhař těží ze zkušeností, které nasbíral např. na Slavii Praha, kde jako dorostenec působil. I další krajské soutěže mu daly mnoho. Na Rakovnicku běhá v dresu Olympii Rakovník, která je nakonec mistrem podzimu. Jakub získal titul krále střelců se sedmnácti brankami. Jestli je něco, co Kubovi nechybí, určitě je to čuch na góly. Zrychlení, které má tento hráč na posledních třech metrech, je neuvěřitelné. Střely na branku vyšle z jakékoliv pozice a vidíte sami, že je mnohdy úspěšný. Do hloubi pole si téměř nesbíhá, na své momenty spíš čeká…

Je to opravdu jedenáct nejlepších fotbalistů této soutěže? Chybí podle vás někdo, kdo si v sestavě podzimu zasloužil být? Dejte do komentářů jeho jméno a důvod, proč zrovna on chybí. V sestavě podzimu můžete hlasovat pro své favority až do konce ledna. Poté bude vybráno deset vítězů z celé republiky s největším počtem hlasů, kteří se dostanou do slosování o zajímavé ceny. Ceny již brzy zveřejníme. Máte se na co těšit. Pokud se do TOP10 nedostane žádný z brankářů, pak se ten, který bude mít nejvíce hlasů ze všech, dostává do slosování a výběr se rozšíří na top11.

Jsi hráč v této sestavě a máš zajímavé foto ze zápasu nebo jiné, o které by ses rád podělil? Pošli ho v dostatečné kvalitě na info@fotbalunas.cz a uveď tvé jméno a soutěž.