Co říkáte tomu, že jste hráčem kola?
„Jako první mi to řekl spoluhráč Michal Kubín a docela mě to překvapilo. Byl jsem v nominaci podruhé a podruhé jsem vyhrál hlasování. Tak zase bude o něco více peněz v kase. My se nominujeme, abychom to zaplatili do kasy.“
Co na to říkali spoluhráči?
„Tak první co bylo, ať si prý připravím peníze (smích).“
Už je zadán standardní poplatek 250 Kč, tak jak to říkali vaši předchůdci, kteří vyhráli?
„Přesně tak. Už jsme to vymysleli. Máme takových pětadvacet přikázání na pokuty a na různé radosti.“
Za co třeba platíte?
„Máme takovou tu klasiku. Třeba pozdní příchod, nevybavenost na trénink, neomluvený zápas. Jsou tam i nějaké radosti. Například narození dítěte či narozeniny. Ale tam je to o takové té alkoholové stránce.“
Co je třeba nejdražší?
„Nejdražší je neomluvený zápas, ten je asi za tři stovky. Případně taková ta nepřizpůsobilost k utkání neboli opilost, což je určité oslabení týmu. No a pak je drahé i to, když je někdo hráč kola je s ním rozhovor. To je za 250 korun.“
Vyberete dost?
„Já jsem čtvrtý nebo pátý v pořadí z našeho týmu. Takže určitě vybereme něco na rozlučku a ještě zbude na nějaké to vybavení, když bychom něco potřebovali.“
Jaký byl zápas v Chrástu, díky kterému jste hráčem kola?
„Oproti tomu co jsem byl nominovaný minule, tak tady jsem si zachytal. Chytil jsem šanci z trestňáku, pak jsme dostali smolný gól, na kterém jsem měl jistý podíl, když jsem blbě odhadl centr. Ve druhé půlce jsem měl dva nebo tři dobré zákroky. Něco podobného jsem měl třeba i v Kostelní Lhotě nebo s Bobnicema, ale tam to nebylo už ani potřeba, protože jsme prohráli.“
Spoluhráč Michal Kubín vás teď hodně chválil…
„Já se divím. Protože moc nechodím kvůli práci na tréninky. Na jednu stranu mě těší, když můžu kluky podržet, ale kdybych trénoval víc, tak je to ještě trochu jinde.“
Po šesti kolech máte 2 výhry, 2 remízy a 2 prohry. Jak jste s takovou bilancí spokojení?
„Samozřejmě by to mohlo být lepší. Všichni v našem týmu mají nějaké ambice. My jsme každoročně měli super přípravu, kdy jsme hráli dobře, pak pře dobrý první zápas proti Kounicím, s kterými jsme remizovali a hned na to krach v Bobnicích, pak jsem nebyl, když se vyhrálo, pak poslední Kostelka a prohráli jsme 0:2. Tým máme, ale jak je to psané všude, většina úspěchu jak tady v těch soutěžích zahrát, je v hlavě a bohužel tohle nám chybí a sráží nás to.“
V tabulce jste až devátí, ale dostali jste jen 10 gólů. Méně dostaly už jen dva týmy. Je to lichotivé, nebo jak to vlastně vnímáte?
„Po prohře s poslední Kostelkou jsme si řekli, že už do tabulky koukat nebudeme. Svazuje nám to nohy. Ale i tak na ni občas koukneme… Především je třeba, abychom předváděli v zápasech to, co předvádíme na tréninku. Tam jsme nabuzení, ale v zápase to pak není vidět. Tak málo gólů dostáváme i díky Michalovi Kubínovi. Na stoperovi má velký přehled a tahle třída mu je malá.“
Mimochodem, v pětadvaceti vám Michal dělá kapitána. Přitom tam jste starší mazáci…
„On je sice mladší, ale dost zkušený. Kluci ho respektují a my starší ho také respektujeme. Má z nás asi největší herní praxi. Hrál vyšší soutěž, takže se někdy zapojuje do tréninků a ukazuje, jak to chodí jinde a jak to zažil ve vyšších třídách. Sice to je občas s námi ve trojce těžké, ale dá se to (smích).“
Michal občas vykoukne z obrany i dopředu. Proč tam není častěji?
„On zná spoustu kluků a oni znají jeho. Někdy ho i zdvojují, což nám na jednu stranu může i pomoci. Nicméně je asi lepší, když to diriguje odzadu.“
Teď máte Straky, to bude asi těžší soupeř, než Chrást, že?
„O nás to je známé že bohatým bereme. Na Straky si tedy věříme. Oni s námi možná mají i horší bilanci. Chceme určitě výhru.“
S čím budete po podzimu spokojení?
„My jsme říkali, že chceme se umístit do pátého místa, nebo zkusit vybojovat až třetí místo. Ale po úvodních nezdarech je to vyrovnané a nechceme to teď řešit či se tím nějak zabývat.“
Překvapil vás nějaký tým po šesti kolech?
„Překvapení je Kameňák a určitě Všechlapy. Hráli jsme s nimi před sezonou na turnaji a tam nás v podstatě nepřekvapil ani jeden. Přiznávám, že jsem nečekal, že tyto dva týmy se budou přetahovat nahoře. Čekal jsem hlavně Kounice, Straky a semické béčko.“
Jak jste se vůbec dostal do Stratova? Původně jste byl přece hráčem ambicioznějšího Slovanu Lysá…
„Hrál jsem v lysé krajský přebor dorostu. Asi v sedmnácti letech mě chtěli dát do béčka, které hrálo okresní přebor. Já byl mladý kluk a byli tam většinou kluci kolem čtyřicítky. Byl jsem jak Alenka v říši divů. Občas na mě někteří pokřikovali a fotbal mi otrávili. Dokonce jsem pak nikde nehrál. Začal jsem hrát ve Stratově volejbal a přišel za mnou Michal Kubín starší, který je teď naším trenérem. Neměli gólmana, tak jsem šel na jeden trénink a hned hrál o víkendu zápas proti prvnímu týmu tabulky. Po zápase jsem slyšel chválu a už jsem tu zůstal.“
Všichni ze Stratova při rozhovorech říkají, že v tomhle týmu to je jejich konečná protože je tam super parta. I vy tu chcete zakotvit do konce kariéry?
„Je mi devětadvacet let a nikdy není pozdě někam jít. U gólmanů je ideální věk ještě vyšší. Parta je tu bezvadná, to jo. Lepší lidi jsem nepotkal, než jsou ve Stratově. Ať si o nás mluví každý co chce. Držíme při sobě i v osobním životě. Třeba teď jsme byli s klukama i na derby. Na druhou stranu neříkám, že bych nechtěl zkusit něco jiného… něco výš a sám sobě si třeba něco dokázat. Jen jestli bych třeba zvládnul odchytat I.B třídu. Ale na druhou stranu mám náročnou práci. Musím si v hlavě srovnat, co je pro mě priorita. Ale ve Stratově mám jisté místo a nechci ho moc opouštět. Jsem tu spokojený. A to mi teď přišla nějaká nabídka. Zatím ale zůstávám.“