Takhle nesvůj jsem byl naposledy asi před magisterskými státnicemi, říká o zpívání na zápisném Daniel Matějka

Nemůžu říci, že by mě Roman vysloveně přemlouval 3 roky, ale jednou za čas jsme si zavolali a vždycky se zeptal, jestli už není ta správná chvíle. Dlouho jsem se tomu bránil, myslel jsem, že už to na Rapidu dokopu, ale nakonec jsem si vyhodnotil, že to dává smysl. Reference jsem měl i od našeho kapitána Kuby Szedmáka z našich společných obědů v Indické.

Je to tak. Když jsem přecházel do mužů v 18 letech, tak jsem měl šanci si s ním zahrát. Tenkrát to pro mě bylo určitě něco. Vzpomínám si na první zápas, kdy za mnou přišel po rozcvičce a řekl mi: “Ty vole, jestli chceš, abych Ti při zápase přihrál, tak mi přestaneš vykat!” Trošku mi sice vadilo, že hrál s mojí oblíbenou sedmičkou, ale respektoval jsem to a “vyčekal” jsem si jí.

Jenom ty nejlepší. Parta vypadá výborně, kluci jsou vesměs stejně staří jako já, zkušení, mají třeba děti a tak dále, to je velká změna oproti Rapidu, kde už jsem ke konci byl skoro za důchodce (směje se) V Křimicích dali dohromady super fotbalový tým, mají pěkný areál: dvě travnatá hřiště, malou umělku a příjemnou hospůdku. Navíc jsem spoustu kluků znal, s některými jsem dokonce dříve hrál, takže to pro mě nebyla úplně neznámá.

Kdo hrál fotbal, tak určitě ví a zná, co obnáší takové zápisné nováčků. Stejně tomu je i tady. Navíc, když se před tím vyhraje, jsou podmínky nastaveny ideálně. Zápas s mnou oblíbenými Luby jsme spíše ukopali, v hospodě už to pak byl ale velmi kvalitní výkon, ke kterému jsem se snažil také přispět a snad se to i povedlo (směje se)

Je to pravda. Už mě tedy nenapadlo, že ve svých letech budu muset něco podobného absolvovat, ale nejel přes to vlak. Takhle nesvůj jsem byl naposledy asi před magisterskými státnicemi. Připravil jsem si cover známé písničky Ať je hudba tvůj lék. Zbytek večera už je spíše v mlze (směje se)

Tak tady přesně vím, kam míříš (směje se) V Klatovech jsem hrával žákovskou ligu. Byli jsme tenkrát celkem silný a dobrý ročník. Na mě v té době zbývalo místo na pravém beku. Jednou jsme hráli na Spartě, které celý život fandím. Bylo to v tréninkovém centru na Strahově. 60. minuta, míč na mě, klika na střed, přistrčení zpět na pravou a z 25 metrů jsem napřáhl, míč letí do levé šibenice, gólman konečky prstů vyškrábne míč na břevno. Zmar, hlava v dlaních, navíc jsme prohráli, ale určitě jeden z vrcholů mé kariéry. Škoda, že mladší kluci na Rapidu nikdy nepochopili, že se jim snažím ukázat cestu, jak by si mohli na Spartě třeba taky jednou zahrát (směje se)

Určitě musím na prvním místě zmínit manželku a naše dvě krásné děti. Když je čas a nemám fotbal, tak je ale golf opravdu mojí velkou vášní. Poslední dobou jsem se do toho docela opřel, jezdíme na pravidelné golf tripy po Čechách, ale i za hranice. Na golfu je super to, že když si už myslíte, že to umíte, další rána vás vyvede z omylu a tak je to nikdy nekončící výzva. Chtěl bych využít této příležitosti k poděkování všem mým kamarádům a trenérům z Rapidu, kde jsem prožil velký kus mého fotbalového života. Zároveň i klukům v Křimicích, že mě vzali mezi sebe a za tyhle řádky rád zaplatím. (směje se)