Ty jsi se v sestavě Křimic objevil naposledy ve 3. kole v zápase s Dlouhým Újezdem. Pak zase přišlo zranění. Jak sis užil návrat na hřiště a je už vše v pořádku?
Co se týče návratu tak mě k tomu trošku dohnaly okolnosti, ale musím říct, že jsem si ho užil moc, hlavně když jsme získali 3 body. A i když můj zdravotní stav ještě není úplně stoprocentní, tak si jdu s klukama zahrát moc rád.
Už ve 13. minutě jsi dostal žlutou kartu. Jaké to je hrát celý zápas s pocitem, že stačí málo a oslabím tým?
Nějak jsem si to nepřipouštěl a v klidu zápas dohrál.
Teď trochu k tvé kariéře. Ty jsi si vyzkoušel i zahraniční angažmá, kde jsi se dokonce stal nejlepším střelcem. Kde jsi působil a jak na to celkově vzpomínáš?
Jeden rok mě můj kamarád a nynější spoluhráč Pavel Grambal vytáhl do Německa kde jsme spolu hráli za TSV Aschenau a ten rok se mi tam dařilo, ale byla to nižší soutěž a tak to neberu jako nějaký úspěch. Ale samozřejmě na to vzpomínám v dobrém, byla to pro mě jako mladého kluka velká zkušenost.
Dostalo se ke mně, že na týmové skupině máš přezdívku "brutální rapl". Kde bychom hledali původ takového přízviska? Pojí se s tím nějaká historka?
To, že mám na skupině takovou přezdívku jsem se dozvěděl teď od Tebe, takže děkuju a s klukama si to vyřídím (směje se) Historka se s tím asi úplně nepojí, spíše moje dřívější vystupování na hřišti. Býval jsem trošku rapl. Ale jen při zápase, po zápase jsem si podal ruku a hodil to za hlavu. Emoce k fotbalu prostě patří.
Spoluhráči se ptají, jestli si pojedeš v neděli zahrát do Mochtína.
Bohužel za sebe do Mochtína asi nepojedu, ale bohudík pro kluky aspoň za mě nebudou muset běhat navíc jako doma proti Horšovskému Týnu (směje se)