Na přestupu do Březí se velkou částí podílela moje přítelkyně Anička, vzpomíná Roman Bartůněk

Moc děkuji. Jsem samozřejmě rád, že jsem vyhrál a děkuji všem fanouškům za hlasy.

Zápas jsme vyhráli jednoznačným výsledkem, ale zase tak jednoznačné to nebylo. Na začátku zápasu se hrálo na naší polovině a Dubáci se tlačili za gólem. Pak ale přišel náš první útok, při kterém jsem byl faulovaný ve vápně. Na penaltu jsem si věřil a byl z toho první gól. Myslím si, že tohle byl klíčový moment zápasu. Kdyby Dub dal první gól utkání, celý zápas by vypadal úplně jinak. Když jsem dal i druhý gól v zápase, tak už jsem věděl, že budeme lepším týmem. Do poločasu jsme dali ještě třetí branku, když Duška (Dušan Kapuscinský pozn.) krásně naservíroval Kánymu (Ladislav Martínek pozn.) míč za obranu a ten bravurně zakončil. Druhý poločas se hrál nahoru dolů. Podržela  nás dobře hrající obrana a skvěle chytající Houbička (Jan Kouba pozn.). Čtvrtý gól dal krásnou hlavičkou Štoury (František Štoural pozn.) a na 5:0 dával Duška po parádní sólo akci. Zápas tedy hodnotím velice kladně .

Samozřejmě, že byl speciální. Nejen pro mě, ale i pro kluky. Derby je derby. (úsměv) V Dubě jsem odehrál dost zápasů a hrát proti bývalým spoluhráčům bylo zvláštní. Dal jsem 2 góly a hned ten první byl nakonec vítězný, což nebyl moc dobrý pocit. Ale je to fotbal a hraju ho proto, abych dával góly a vyhrávali jsme, jako každý fotbalista. Dub je můj mateřský klub a navždy ho budu mít v srdci.

Fotbal jsem začal hrát v nějakých 4-5 letech . Mám dva strýčky z Dubské Lhoty, kteří nás začali trénovat a učit hrát fotbal. Rád na to vzpomínám, to byli nádherné časy. (úsměv)

Do Březí jsem přišel do žáků a hned jsem do party zapadl. Znal jsem všechny kluky ze školy, takže to bylo super. Měli jsme dobrý tým, jak na fotbalovém hřišti, tak ve škole při školních turnajích. Vyhrávali jsme hodně zápasů, na což rád vzpomínám.

Když jsem končil v dorostu, tak mě oslovil můj dobrý kamarád, trenér a brankář Dubu Venca Novák, jestli bych se nechtěl vrátit. Hned jsem řekl, že ano! Na hřišti Dubu jsem se vždycky cítil, jako doma. Na přestupu do Březí se velkou částí podílela moje přítelkyně Anička, která nás objednala k výživové poradkyni. Díky Aničce jsem zhubl dost kil a i mě podpořila, když jsem váhal o přestupu. Nakonec jsem se s vedením fotbalu ve Březí, které mě oslovilo, domluvil, že přestoupím. Chtěl jsem trénovat dvakrát týdně a zlepšovat se. Mám možnost být v šatně áčka i béčka a musím říct, že oba mančafty mají skvělou partu a cítím se tady velmi dobře. A děkuji klukům za to, jak měl do kabiny přijali.

Šest gólů a šest asistencí je za mě docela dobrá bilance za 7 zápasů, ale chci od sebe víc. Mám dobré spoluhráče se kterými si na hřišti rozumím. Nejvíc asi s Dušanem Kapuscinským. Myslím si, že jsme se docela rychle sehráli a víme, co od sebe můžeme na hřišti čekat. Taky právě on mi asistoval u tří branek.

Dostal jsem se k tomu po komunikaci s bývalým spoluhráčem z Duba Pavlem Frišů a se současným spoluhráčem z áčka Michalem Hojdekrů. Momentálně trénuji starší přípravku společně s Houbičkou a ano naplňuje mě to. Když to člověka baví, tak je ta práce s dětmi radost. Řekl bych, že máme jednu z nejlepších mládeží na Prachaticku a vychováváme dobré fotbalisty pro velký fotbal.

Do každého zápasu musíme jít naplno a nic nevypustit. Doufám, že zápas zvládneme a navážeme na vítěznou šňůru. Jak se říká, doma se neprohrává!

Koníčky mám. Rád si zahraju nohejbal, tenis nebo pinčes. Celkově jakoukoliv míčovou hru. Přezdívka Bárty ani nevím, kde vznikla. Co si pamatuju, tak mi tak kluci z fotbalu říkali vždycky.