Beru to jako obrovskou zkušenost do života, vzpomíná na své zranění Dušan Kapuscinský
Prvním letošním hráčem kola okresní soutěže na Prachaticku se stal útočník Vlachova Březí, Dušan Kapuscinský. Střelec hattricku se nám rozpovídal nejen o jeho fotbalové kariéře, ale i o té trenérské, ve které má na starosti žáky a dorost právě ve Vlachově Březí.
Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Dušane gratuluju k vítězství v anketě hráč kola. Co na to říkáš?
Děkuji moc, vážím si toho. Hlavně z toho důvodu, že se mnou v sestavě kola byl i vynikající hráč Luboš Pecka.
Získal si přes 80% hlasů, čím si vysvětluješ tuhle obrovskou podporu?
Takový počet hlasů mě překvapil, ale na druhou stranu jsem si byl vědom, že mám za sebou velmi silnou základnu dětí, co trénuji. (smích) Nic na tom ale nemění, že si toho vážím a jsem za to rád.
Teď k zápasu. Ve Vltavici jste vyhráli 8-2 a ty sám si vstřelil hattrick. Co říkáš na výkon týmu z tvého pohledu?
Výkon týmu hodnotím kladně. Nezačali jsme dobře, když se soupeř dostal brzo do vedení, ale my jsme se nenechali zaskočit a po pár minutám jsme dokázali srovnat. Pak už byl zápas víceméně v naší režii. Dokázali jsme ještě do poločasu přidat další branky a tím jsme se uklidnili. V druhém poločase jsme na to chtěli navázat, to se nám také povedlo a zápas skončil vysokým rozdílem.
Díky hattricku máš na svém kontě už šest branek. Co se skrývá za tvoji formou?
Formou bych to úplně nenazýval, ale určitě motivací je sázka s Hojdym (Michal Hojdekr, hráč a trenér mládeže poz.), protože kdo dá za podzimní část méně branek, tak platí večeři u Pohlreicha a finanční obnos dětem do kasy. (smích)
Teď k tvojí kariéře. S fotbalem si začínal v Prachaticích, kde si byl součástí úžasného týmu, který bojoval s těmi nejlepšími v republice. Jak na tyto roky vzpomínáš?
Celkově na Prachatice vzpomínám velice rád, hlavně na naši super partu a trenéra Frnocha, který nám byl vždy oporou a dokázal z nás dostat to nejlepší. Dokázali jsme toho spolu opravdu hodně.
Poté přišlo dvouroční hostování a následně i přestup do Viktorie z Plzně. Jak si tenkrát tyhle okamžiky prožíval?
Byl to šok. Naši mi nikdy neříkali takové věci, abych nebyl nikým a ničím ovlivňován a nebyl zbytečně nervózní. Snažil jsem se vždy hrát obětavě pro tým a to asi rozhodlo. Jednoho dne mi právě naši řekli, že skaut Viktorie Plzeň se už jezdí dívat na naše zápasy tři roky a že by byli rádi, kdybych se k nim připojil. Dodnes si pamatuju, jak mamka od začátku říkala, že v žádném případě, že kluk z vesnice nemůže jít do takového města. Hodně to obrečela, ale já to měl jasné.
Pak ale přišlo zranění. Co přesně se stalo?
Ano, přišlo zranění. Pro fotbalistu dost nepříjemné a o to horší, že se to stalo v tréninku. Při centrovaném míči jsem šel do zakončení, brankář mi prošlápl koleno a bohužel nevydrželo. Od začátku jsem věděl, že to nebude dobré a to se také potvrdilo. Musel jsem bohužel na plastiku předního zkříženého vazu. Aby toho nebylo málo, tak se to zrovna stalo ve špatnou chvíli, jelikož jsem měl zanedlouho odlétat s reprezentací do Irska. Všechno zlé je k něčemu dobré, takže jsem i díky tomu poznal spoustu lidí. Někteří mi opravdu pomohli a za to jim moc děkuji. Bohužel tam bylo i pár lidí, co mě zklamali a otočili se zády. Beru to jako obrovskou zkušenost do života a pomohlo mi to i po lidské stránce.
Poté si se vrátil do Tatranu, ale okamžitě přišel přestup do českobudějovického Dynama. Byl tenhle přestup v plánu, nebo přišel jako blesk z čistého nebe?
Bylo to plánované a vše bylo takhle domluvené. Tím musím poděkovat i Tatranu, že mi vždy vyšli vstříc.
V Dynamu si ale strávil pouze rok a pak si odešel zpět do Tatranu. Co se v Dynamu odehrálo?
V Dynamu to vypadlo vše dobře. Po zranění jsem byl natěšen a měl velké cíle, ale bohužel přišlo znovu zranění předního zkříženého vazu a znovu jsem musel podstoupit plastiku a další dlouhé rehabilitace. Věděl jsem, že tohle už bude bohužel konec. Koleno už nevydrželo každodenní zátěž a musel jsem se přesunout do nižších soutěží.
Poté přišel po dvou letech další přestup, tentokrát do Vlachova Březí. Proč si se rozhodl jít do Březí?
Kvůli časovému presu. Změnily se priority a já se potřeboval soustředit na školu. Později jsem si právě ve Březí našel novou výzvu. Tou bylo trénování žáků a hrozně mě to chytlo.
Teď zpátky do současnosti. Krom hráčské kariéry se věnuješ právě i té už zmíněné trenérské. Ve Březí máš na starosti žáky společně s dorostem. Jak si se ke trénování dostal a baví tě to?
Dostal jsem se k tomu tak, že jsem měl daleko více volnému času a já nemůžu jen sedět doma. Nejdříve jsem měl na starost dohromady jen žáky. Vytvořili jsme skvělou partu a vyvrcholením byl postup do 1.A třídy. Následně se řešilo co bude dál s ročníkem 2007. Bohužel ve Březí dorost nebyl a řešilo se co bude s klukama dál. Nebylo mi to lhostejné a za děti jsem bojoval, aby se u nás dorost obnovil a oni mohli pokračovat. To je asi ten nejhezčí pocit, když člověk vidí ty spokojené děti. Samotného mě to naplňuje. Vytvořili jsme si mezi sebou silné pouto, i když bych je někdy “zabil”, ale to k tomu patří. (smích) Máme skvělou partu i s rodiči a myslím si, že to skvěle funguje.
Teď k víkendu. Béčko Vlacháče čeká derby s Dubem. Jaký zápas očekáváš?
Očekávám vyrovnaný a dost vypjatý zápas. Chceme navázat na výhru z Vltavice a získat další tři body. Jak říkám dětem, doma se neprohrává!
Poslední otázka. Máš ještě jiné koníčky, než fotbal?
Fotbal byl vždy číslo jedna, ale mám rád všechny sporty. Když se chci odreagovat od fotbalu, tak si rád zahraji třeba nohejbal. Rád soutěžím a nesnáším prohrávat. Ať dělám cokoli, tak chci být nejlepší.
Autor: Václav Plachta
Komentáře
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.