Jirko, gratuluji ke zvolení hráčem kola. Čeká tě nějaký příspěvek do kasy?
Ahoj, Martine, děkuju Ti a zároveň touto cestou děkuju všem, kdo mi poslali hlas. Myslím, že právě ten příspěvek do kasy je hlavní příčinou toho, proč jsem hlasování vyhrál, jelikož kluci z týmu cítí, že podzimní rozlučka se sezónou je za dveřmi a każdy litr tvrdého alkoholu navíc přijde vhod. Ale já samozřejmě s radostí přispěji.
Sledoval jsi hlasování? Kdo tě podpořil v tom, že jsi vyhrál?
Sledoval ho hlavně náš pokladník, gólman a zároveň jediný hráč na světě, který plní s radostí pozici náhradníka – Marin Miličevič. Díky němu a naší skupině na messengeru, co máme s klukama jsem věděl, že se smyčka utahuje. Marin navíc nerad věci nechává náhodě, a tak jsem tušil, že nejspíš hlasování vyhraji. Určitě mě podpořilo i pár kamarádů a známých, za což ještě jednou děkuju.
O víkendu jste porazili HFK Třebíč. Jak bys zápas popsal?
Věděli jsme, že má Třebíč velmi kvalitní tým, který je silný na míči i kombinačně, navíc s velmi dobrým přechodem do útoku, což se jenom potvrdilo. Musím říct, že i díky tomu se hrálo velmi kvalitní utkání, které muselo diváka bavit. V prvním poločase nás několikrát skvěle podržel David Kubica ale i tak si myslím, že jsme byli mírně lepší a šli zaslouženě do vedení. Druhý poločas jsme ale v rozmezí 50. až 70. minuty vypadli z tempa a Třebíč strhla vedení po našich chybách na svoji stranu. Pomohlo nám střídání a přeskupení řad, kdy jsme se dostali opět do zápasu a 10 minut před koncem vyrovnali a v úplném závěru se nám podařilo strhnout se štěstím vítězství na svoji stranu. Je potřeba říct, že ke kvalitě zapasu přispěl svým skvělým výkonem i hlavní rozhodčí Zbyněk Liška.
Vstřelil jsi vítěznou branku v poslední minutě. Jaký pocit to v tobě vyvolalo?
Vezmu to trochu ze široka. Celý zapas jsem se snažil parkrát střílet fotbalovým způsobem, jenomže buď jsem mířil vedle a nebo mi kluci z Třebíče střelu dobře zablokovali. Když se ke mně v 90. minutě dostal odražený míč a zůstal mi po zpracování trochu za nohou, říkal jsem si, že to tentokrát zkusím hokejovým způsobem a nahodil jsem míč do útočného pásma. Třebičský gólman, který jinak chytal celý zápas skvěle si zrovna vybral svoji slabší chvilku, míč před ním ještě skočil a skončil v bráně. V tu chvíli jsem se otočil a říkal jsem si, že mě někdo zastaví až na Familiích (část obce Herálec) ovšem było to už na konci zapasu a taky už nepatřím mezi nejmladší, także jsem zvládl doběhnout jen někám k půlce hřiště. No a potom to była jen velká euforie a radost, že jsme to zvládli otočit.
V dalším kole jedete do Budišova. Co do zápasu čekáš?
Další těžký zápas. Ale přijde mi, že při vyrovnanosti letošního ročníku A třídy se o těžkém zápase bavíme skoro každy týden. Budišov je ovšem pro nás speciálně velmi těžkým oříškem, který jsme zatím za všechny ty sezony, co se s nimi potkáváme ještě nerozlouskli. Jsou velmi silní směrem dopředu a umí toho využít především na svém domácím hřišti. My se jim to samozřejmě budeme snažit co nejvíce znepříjemnit a uděláme všechno, co je v našich sílách abychom nepříznivou bilanci s Budišovem protrhli.
Prosadil jsi se ve druhém zápase po sobě. Jak dlouho bude tvá šňůra trvat?
Je pravda, že na mě je to neuvěřitelně dlouhá šňůra. Ale abych pravdu řekl, tak tohle vůbec neřeším a byl bych mnohem radši, pokud by se nám povedlo natáhnout především naši vítěznou šňůru. A pokud k tomu přispěji i nějakým gólem, tak budu samozřejmě jenom rád.
Koho kromě Fotbalové školy považuješ za největšího soupeře v boji o postup?
Zajímavá otázka. Až díky ní mi došlo, že nás někdo považuje za kandidáta na postup, protože mi to takhle vůbec nevnímáme. Prostě jen každý zápas hrajeme, jak nejlíp umíme a uvidíme, na co to bude stačit (trochu klišé, já vím ale je to tak). Jak jsem říkal. Letošní A třída je velmi kvalitní a vyrovnaná. Například si nemyslím, že týmy jako Bedřichov nebo Měřín patří kvalitou svého kádru na příčky, kde se zrovna nacházejí, takže předpokládám, že se zvednou. Nicméně největší dojem na mě udělala právě Fotbalová škola, takže za mě jasný aspirant. Nahoře bude hrát i Jemnicko, HFK Třebíč a žďárské béčko.
Jaký je tvůj oblíbený tým?
Sokol Herálec a potom (bohužel) Sparta Praha a Liverpool.
Kdy nebo jak jsi začal s fotbalem, kdo tě k němu přivedl?
Zhruba v 6 letech jsem začal s fotbalem v Hlinsku. Tam mě přivedl společně s Vojtou Uchytilem můj táta. Když mi bylo 7 let a táta nechal za barák na naši zahradu přivést fotbalovou bránu, tak jsem tak nějak tušil, že o výběru sportovní aktivity se u nás doma moc diskutovat nebude (smích).
Čím je pro tebe vlastně fotbal?
Koníčkem, odreagováním a zároveň je to skvělá hra, při které se můžu potkávat s kamarády a užít si srandu.
Co říkáš na portál fotbalunas.cz?
Skvělý portal, který pravidelně sleduji. Musím říct, že zrovna naše soutěž je skvěle zmapovaná, za což konkrétně Tobě patří velký dík. Je fajn se dozvědět i něco o „soupeřích” a klukách, se kterýma se utkáváme.
Největší kliďas týmu:
Vojta Uchytil a taky Martin Žejdlík a Radim Kadlec (to je ale úplně jiná dimenze klidu).
Největší srdcař týmu:
Jednoznačně Lucka Peňázová a Pepa Peňáz.
Největší bavič týmu:
O nejvtipnější historky se umí postarat (někdy né moc chtěně) Míla Boháč
Nejrychlejší hráč týmu:
Nejrychlejší zrychleni a první tři kroky má Pepa Peňáz, když nesouhlasí s verdiktem pomezního. Jinak Roman Holeš, Peťa Hamák a Vojta Uchytil.
Hráč s nejtvrdší střelou v týmu:
Tadeáš Otava, Ondra Černý (jen ta přesnost).
Děkuji za rozhovor.
Rádo se stało, já také děkuji a měj se hezky.