Rozhovor s Jaroslavem Rychtaříkem

Tak důvodů bylo více, ale především jsem chtěl vkročit do mužského fotbalu tou správnou nohou. Mohl jsem zůstat v Karvinském béčku, ale tam bych nejspíše neměl dostatečné zápasové vytížení a v té době jsem se také musel soustředit na dostudování střední školy. Líbí se mi směr, kterým tento tým směřuje a Horní Suchá pro mě byla nakonec jednoznačnou volbou.

Konkurence byla velká, ale aspoň nás to nutilo k lepším výkonům. Když se na toto období podívám zpětně, tak jsem naprosto vděčný za každou minutu, kterou jsem, po boku velmi kvalitních spoluhráčů a pod dozorem profesionálních trenérů, strávit. Načerpal jsem nespočetně mnoho zkušeností, které do budoucna mohu využít nebo předat dál.

Člověk si vůbec neuvědomí jak ten fotbal nebo trénink vypadá z pozice trenéra, dokud to sám nevyzkouší. Já osobně jsem velmi rád za tuto příležitost, myslím si, že trénink pro kluky a holky v tak mladém věku je velmi důležitý a pohyb na čerstvém vzduchu, v této době obzvlášť, nikomu neuškodí. Všichni jsou šikovní, někteří více, někteří méně, ale všichni se snaží a to je nejdůležitější. Sebe vidím pořád hlavně v pozici hráče, ale v budoucnu je to určitě možnost.

Výsledkově to vypadá opravdu výborně, herně to taky není vůbec špatné, ale určité nedostatky se najdou vždycky. Do kolektivu jsem zapadl téměř hned, což jenom potvrzuje, jak skvěle funguje kabina. Klobouk dolů patří hlavně trenérům Menouškovi a Bebenkovi, kteří dokázali poskládat mužstvo z mnoha mladých hráčů a zároveň mnoha zkušených borců, v takovém týmu je radost hrát.

Volný čas trávím velmi aktivně, baví mě turistika, v zimních měsících si rád zahraji hokej, naopak v letních, třeba tenis. To vše po boku dobrých kamarádů z mých mladých let.