Jakub Lampart - My jsme hodně ofenzivní tým, což dokládá i naše skóre

03.05.2019 16:46 Tomáš Holata

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 20. kole a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Kdo je tím vítězem? Redakce fotbalunas.cz ho vyzpovídala a rozhovor najdete zde.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Předem bychom Vám chtěli jménem stránky poblahopřát k vašim kulatým narozeninám. Jak se vám hrálo v takto význačném zápase, který byl pro Vás více výjimečným než kterýkoliv jiný?

Děkuji za přání. Zápas ve Štítině pro mě nebyl jiný kvůli narozenin. Pro mě je nyní každý zápas jiný, protože předem nevíme, jak budeme moct nastoupit kvůli velké marodce v týmu, pracovním povinnostem nebo velkým životním událostem, jako je svatba.

Jaké byly oslavy vašich kulatin a máte nějakou pikantní historku?

Oslavy byly početné, napočítal jsem celkem 5 oslav, a proto jsem to celé nazval „narozeninovým turné“. Historky asi ventilovat nebudu, až na tu, kdy mi vlastní tchán daroval tandemový seskok padákem. Těžko říct, co tím sledoval.

Je naprosto běžné ve více klubech, že otec trénuje a syn hraje jako například v Jakartovicích, Březové před odchodem Jirky Lichovníka k Vám a v dalších klubech. Jak jste tuto skutečnost prožíval Vy? Přenášela se trenérská role taky domů nebo jste v rodině uměli vypnout od fotbalu?

Ano, všiml jsem si, že je to opakující se situace. Díky mému skvělému vztahu s tátou pro mě byla radost a čest pod ním hrát. Fotbalu rozumí a díky jeho lidským vlastnostem jsme nikdy fotbal doma neřešili. Vždy to zůstalo v šatně nebo na hřišti. Bylo to pravidlo, které jsme oba moc rádi respektovali.

Za celou svou kariéru jste patriotem Vřesiny a jen na pár let jste si odskočil do Hlučína? Láká Vás ještě jiná soutěž a jiný tým?

To je těžká otázka. Hlučín byla skvělá zkušenost a škola. Po mém návratu jsem zůstal ve Vřesině až do dnes. Jedním z důvodů byl i fakt, že se mnou do Vřesiny přišli i kamarádi, které jsem poznal v Hlučíně a v kombinaci s vrstevníky, kteří stále ve Vřesině byli, to pro mě byla lákavá kombinace. Za poslední roky ve mně v určitých chvíli zrály myšlenky na odchod, protože mám ve Vřesině kromě kamarádů i dost „fanoušků“, kteří mi dokážou fotbal řádně znechutit. Nelíbilo se mi, že musí moje rodina nebo přítelkyně (dnes již manželka) poslouchat urážky a neustálé „hodnocení odborníků“ s pivem v ruce. V tomto to mají patrioti vždy těžké. Teď máme nového trenéra a já si počkám, kam bude fotbal ve Vřesině směřovat.

Jak vy jste viděl utkání ve Štítině a zda bylo pro vás nejtěžší chvíli v brance přímý kop domácích před koncem první půle, který skončil na břevně?

Nevím to jistě, ale myslím si, že Štítina značně obměnila kádr od našeho posledního zápasu. Nejhorší chvilky pro mě byly z kraje zápasu, kdy dva domácí hráči minuli křižně střílený pas na zadní tyč. To jsme chvíli vedli 0:1 a domácí mohli rychle srovnat. Závěrečná standardka první půle byla od domácího kapitána tak skvěle kopnuta, že jsem stejně neměl šanci zakročit.

Vřesina je jeden z mála klubů v okrese, se kterým pravidelně jezdí fanoušci v hojném počtu na každý zápas? Vnímáte tuto podporu také více během venkovních výjezdů? A pomáhá vám?

Pokud se dočkáte podpory fanoušků, je to vždycky pozitivum. Hlavně při venkovních zápasech je podpora důležitá. Bohužel, k některým soupeřům to máme opravdu daleko a není možné mít podporu diváků optimální.

Co vás čeká za výhru v kabině? Co si na vás pokladník nachystá?

Náš pokladník je velice důsledný a pečlivý. Jeho sazebník myslí na úplně vše. No a vzhledem k tomu, že jsem nikdy nečekal, že bych zrovna já mohl být hráčem kola, netuším, co mě čeká. Jistě si mě ale vychutná a já jsem na to připravený.

Štítina to hodně motala kolem Vaší branky - neměl jste trochu obavy, že ta narozeninová nula nepadne?

Zápas s nulou? To je pořádná rarita. Na to myslet nemůžu, protože bych se nikdy nedočkal. My jsme hodně ofenzivní tým, což dokládá i naše skóre. Dozadu nám to úplně nejde a vždycky nějakou branku dostaneme. Už si ze mě kluci dělají legraci, že za půl sezonu maximálně jedna nula.

Jaký byl důvod série remíz vašeho týmu pod novým trenérem, se kterým jste ještě před pár lety pravidelně hrával? Jsou vidět změny v tréninku?

Hlavní problém vidím v šířce kádru, který nedokázal zůstat zdravý a dostatečně spolu potrénovat. Troufnu si říci, že v každém z remízových zápasů jsme mohli jak vyhrát, tak i prohrát. Série remíz je daň za to, že jsou trenéři nuceni točit sestavou. Nová trenérská dvojice navazuje na předcházejícího trenéra, kdy jsou trénink opravdu pestré a výborně připravené. Trénujeme lépe než ve většině týmů hrajících vyšší soutěže. Pokud ale někdo pracuje na směny, jezdí na služební cesty a podobně, nestačíme se tak rychle sladit.

Jak se těšíte na derby s Píšti, které vás čeká na závěr sezony a co má pro vás větší váhu, zda derby v Bělé, které okres zažil před pár lety nebo nyní po dlouhé době s Píšti?

Z historického pohledu je derby s Píští daleko více vyhecované. Příjemnější je to především díky početnější divácké kulise. Horší pak, pokud takto vyhecovaný zápas nezvládne rozhodčí, takže si jen přeju, ať to řídí někdo zkušený.

Občas jste nastupoval v útoku během uplynulé sezony? Baví vás také vepředu si zahrát?

Hrát fotbal mě baví kdekoliv. V útoku jsem musel nastoupit kvůli úzkému kádru. Rád si zahraju, ale po tolika letech v brance vám prostě herní praxe chybí. Nejsem takový borec (klobouk dolů), jako brankář Jakartovic, který si střihne celý půlrok na hrotu.

Koho považujete za hlavního favorita na postup?

Okres nemá favorita. Postoupit může klidně pět týmů. Letos se to dost mele mezi sebou. Pokud bych si ale musel vybrat. Vidím to na houževnaté Stěbořice nebo Slávii Opava, která se zatím schovává za tvrzení „jsme zachráněni“.

Vřesina se už několik let o postup snaží. Kde hledat příčiny, že to zatím stále nevyšlo?

Dlouho jsme byli strašně mladý tým a teď jsme hodně střední generace. Postrádáme ostatní extrémy jako je starší, zkušená generace a dravé mladí. Je to takový ten poslední dílek do skládačky, který momentálně nemáme.

Vždycky vás to lákalo do branky a proč?

Do branky jsem se dostal jako malý a už v ní zůstal. Samozřejmě to nemám jednoduché s pouhými 176 cm a byly i okamžiky, kdy jsem si říkal, proč jsem tam lezl. Na druhou stranu jsem za to rád. Asi to tak mělo být.

Jaký je váš největší fotbalový zážitek?

Jako největší zážitek vnímám zápas, když jsem jako dorostenec jel s A-týmem Hlučína jako dvojka, tehdy mému trenérovi gólmanů Michalu Kosmálovi, krýt záda na pohár do Fulneku. Na hřiště mě nepustili, ale čas v šatně tehdy druholigového týmu stála za to.

Jak vypadá váš volný čas?

Já jsem hodně aktivní člověk se spoustou zájmů, takže volný čas mám využitý do poslední vteřiny. Nejvíce mi ho zabírá, v dobré slova smyslu, manželka, podnikání a všechny jiné sporty, které můžu dělat kromě fotbalu.

Autor: Tomáš Holata