Chci bojovat o postup, říká Radek Toman z Luk

Loucký brankář Radek Toman mluví o nepovedeném jaru, metodách kouče Klimeše, ambicích jeho týmu i své kariéře rozhodčího.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Radku, gratuluji ke zvolení hráčem kola. Čeká tě nějaký příspěvek do kasy?
Díky za gratulace. Uvidíme, jestli se pokladník "Škarpa" probudí a začne po mně chtít nějakou almužnu. Po bráchovi zatím nic nechtěl, tak snad to neodnesu jen já (smích).
Je to rarita. Před týdnem soutěž ovládl tvůj brácha Filip. Zdá se, že vaše kabina hlasováním o nejlepšího hráče žije...
Jo, to je pravda. Žije tím celá kabina a zároveň i celé vedení. Hlasy posílali i dorostenci, jejich kamarádi, milenky apod. Dokonce i mamka posílala hlasy, takže to nakonec vyšlo. Díky všem za hlasy.
O víkendu jste hráli těžké utkání ve Stonařově. Co zápas rozhodlo?
Jak řekl Zlatko Dalić (náš trenér Klimeš), utkání rozhodlo, že jsme dali první branku. Byl to typický zápas o jednom gólu. Naštěstí jsme ho dali my. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby ho dali domácí. Ale na kdyby se nehraje, máme tři sakra důležitý body a nazdar baby.
Při jaké šanci domácích ti bylo nejhůře?
No, v prvním poločase měli domácí takové tři šance. Při první to Čumpl tlačil mezi nohy, naštěstí jsem měl zástěru na místě a sklapnul jsem je včas. Druhá byla hned vzápětí, kdy Kozojed střílel z pár metrů, naštěstí mě to trefilo do pravý ruky. Jsem takovej Lafata v brance, mám prostě dobrý výběr místa a vždycky mě to trefí. Ale zpět k otázce. Nejhůř mi bylo v poslední minutě prvního poločasu, kdy domácí Kubík střílel z přímáku. Má docela tvrdou střelu a nepříjemně to zaplavalo. Jsem rád, že jsem to vyrazil, dostat do poločasu by bylo nepříjemné a mohlo to pak dopadnout všelijak.
V pátek hostíte na domácím hřišti rezervu Velké Bíteše. Co od zápasu čekáš?
Na zápas bohužel nebudu, jsem na dovolené, ale věřím, že to kluci zvládnou. Od Bíteše nevím, co čekat, záleží, jak to doplní áčkařema. Ale doma prostě body udělat musíme. Věřím, že vyhrajeme 3:0.
V bráně se střídáš s Jirkou Kanswohlem. Jaký klíč má nový trenér Klimeš k vašemu nasazování do zápasů?
Máme gentemanskou dohodu už od Vládi Hekerleho, že se točíme po dvou zápasech. Kdo z nás nejde za áčko, jde třeba za béčko. V béčku ještě máme dalšího gólmana Ondřeje Petra, Petra Ondřeje, takže gólmanský post je v Lukách snad na dlouhou dobu vyřešen. Musím to zaklepat.
Jaký je rozdíl mezi Lukami pod Hekerlem a Lukami pod Klimešem?
V první řadě bych aspoň na tomto místě ještě jednou poděkoval Vláďovi Hekerlemu. Byl a je to výborný trenér a dobrej chlap. Tréninky s ním mě bavily, byly takové více fotbalové a technické, Zlatko Dalić je trochu jiná káva. Jeho pověstný oves mi dává docela zabrat. Každý trenér má prostě něco. Zásadní rozdíl je, že se změnila morálka a přístup. Ten byl v jarní části naprosto katastrofální a jen díky dorostencům jsme soutěž dohráli. V tomhle to měl trenér Hekerle strašně těžké, když vám na trénink přijdou čtyři lidi, co chcete dělat? Teď nás chodí v průměru 15-16 a hned se dá něco dělat. Jen doufám, že to vydrží.
Kdo podle tebe patří k favoritům soutěže?
Tradičně Velký Beranov a Měřín. Nebudu alibista a nespokojím se s tím, že bychom měli hrát “někde na vršku”. Chci bojovat o postup, to říkám zcela otevřeně a doufám, že to ostatní kluci mají nastavené stejně, jako já. Nesnáším prohry a proto doufám, že jich bude na konci sezóny co nejméně.
V minulosti jsi se věnoval i rozhodcovské činnosti. Jak na tohle obodoví vzpomínáš?
Pískal jsem docela dlouho a myslím, že mi to docela i šlo. Samozřejmě byly zápasy, kde to nebylo ono, ale vždycky jsem to nějak ukormidlil. Vzpomínám na to celkově vzato rád, Potkal jsem tam spoustu zajímavých lidí a s některýma si rád zajdu na pivo i dneska. Bohužel, spousta věcí mi tam vadila a s některými kroky jednotlivých komisí jsem se neztotožňoval, což byl hlavní důvod, proč jsem skončil. Dalším zásadním důvodem bylo zranění. Měl jsem urvané všechny vazy v pravém kotníku a de facto rok jsem byl bez pohybu. Pak už jsem se do toho nedokázal, nebo spíš nechtěl dostat zpátky.
Na jakou úroveň jsi se dokázal dostat?
Klepal jsem na dveře divize (byl jsem v tzv. Meziskupině), stabilně jsem pískal krajský přebor. Jestli bych to dotáhl někam dále, než do divize, je otázka. Delegáti říkali, že předpoklady mám, ale nevím. Ať se to někomu líbí nebo ne, aby se člověk dostal někam výše, není to jen o tom, zda to umí, nebo ne. Více bych to nekomentoval, myslím, že čtenáři si dají dvě a dvě dohromady (smích).
Jaký je tvůj oblíbený tým?
Jaký je tvůj oblíbený tým? FC Chelsea a DRUIDS.
Kdo je tvým fotbalovým vzorem?
Gólmanským vzorem je určitě Gigi Buffon. Když jsem občas hrával v útoku, chtěl jsem být jak Didier Drogba, to je taky vzor. Pokud se sneseme na lokální úroveň, tak se nechci opakovat, ale přístup k fotbalu u Martina Kubeše mě nepřestává fascinovat, kdyby měli takový zápal a přístup všichni, jsou teď Luka v divizi (smích).
Kdy nebo jak jsi začal s fotbalem, kdo tě k němu přivedl?
Začínal jsem asi v 7 letech, tenkrát jsem to ještě kombinoval s judem. Začínal jsem na Bedřichově, pak jsem se přesunul na Vrchovinu. To byly krásný časy, výborná parta, i fotbalově to celkem šlo. Dodneška klukům fandím a když mám jednou za rok čas, rád jim přijedu fandit. Doufám, že se jim v MSFL bude dařit. Pak jsem se poprvý objevil v Lukách, načež jsem ale po půl roce odešel a stal se tak nejhorší posilou v dějinách Luk. O to víc ted chci, abych tady zůstal co nejdéle, nejlépe už napořád. Následně jsem asi 5-6 let pískal, až jsem se objevil v Kostelci, kde mi povětsné záchranné laso hodil trenér Kračmar, za což mu patří díky. I v Kostelci byla dobrá parta a vedení, a mě to tam bavilo. Nicméně jsem si následně nesedl s trenérem a volil jsem odchod do Luk.
Čím je pro tebe vlastně fotbal?
Fotbal mám prostě rád. Miluju, když si po tréninku a tý Daličový dřině můžu dát zaslouženě pivo. Je to to nejlepší odreagování a nedovedu si vůbec představit, že bych s ním měl skončit. Až nepůjde hrát, určitě bych rád trénoval, což mě možná čeká zanedlouho.
Co říkáš na portál fotbalunas.cz?
Je to super portál, sám jsem pro něj psal jeden rok. Je výborné, že se i nám v pralese někdo věnuje. Jen tak dál a hodně štěstí v práci.
VÝBĚR RADKA TOMANA:
Největší kliďas týmu:
Jan Šimek
Největší srdcař týmu:
Martin „Ramos” Kubeš
Největší bavič týmu:
Kenedy Chikihuri (brácha)
Nejrychlejší hráč týmu:
Filip "Fery” Bulant – jak psal minule brácha, tak "Škarpa" Bratršovský je naopak nejpomalejším hráčem v týmu!
Hráč s nejtvrdší střelou v týmu:
To budu asi já.
Děkuji za rozhovor.
Já taky, ať se daří!

Autor: Martin Mužátko

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.