Denisi, jaká byla vaše první reakce, když jste se o vítězství dozvěděl?
Vím, že to od nás z týmu už dva kluci vyhráli. Takže jsem o nominaci věděl a za vítězství jsem samozřejmě rád.
Váš předchůdce nám prozradil, že v týmu jste již speciálně na naší anketu zavedli pokutu. To si vás asi jistě spoluhráči dobírali, že?
Říkali mi to hned po zápase (smích). Samozřejmě se nezapomněli zmínit i o pokutce. Ale já si myslím, že to není jen u nás, podle mě to zavedli v každém týmu.
Jaké byly reakce na vaše čtyři branky?
Všichni si ze mě dělali legraci, že to není možné (úsměv). I táta říkal, že si neuvědomuje, aby ve Vejprnicích někdo dal tolik gólů v zápase. Jsem pochopitelně rád, že jsem to takhle zvládl.
Sledujete nový portál fotbalunas.cz?
Určitě, každý týden. Jsou tam včas výsledky a hlavně sleduji, jak si vedeme v tabulce.
Pojďme k vašemu vítězství. To vám vynesly čtyři branky v Blatnici. Jak byste utkání popsal?
Přijeli jsme tam a protože se samozřejmě mezi sebou známe, tak jeden kluk od nich povídal, že se zatím na žádný zápas nesešli a zrovna dnes ano. Tak jsme si říkali, že to bude těžké, ale vždycky bojujeme a snažíme se vyhrát. Po první trefě jsem ani neměl tolik radost, hlavně jsem myslel na to, abychom to udrželi. Po druhém gólu po krásné příhře od spoluhráče nám to vzadu začalo hořet a brzy snížili z penalty. Třetí branku jsem střílel z vápna, když ke mně přišel balón, spoluhráč mi později říkal, že to na mě nemyslel (úsměv). Čtvrtý jsem již vážně nemohl, běžel jsem od půlky a podařilo se mi obelstít gólmana.
Vzpomínáte si, kdy jste naposledy vstřelil tolik branek v utkání?
Popravdě, poprvé jsem hattrick dal v mladším dorostu a jinak vůbec nevím, kdybych dal čtyři góly, asi premiéra. Minulou sezónu jsem se v koncovce trápil a vždycky jsem se rozhodoval těsně před kopem a nakonec udělal něco jiného. Kluci mi poradili, ať udělám to první, co mi napadne a je to lepší (smích).
Tým nyní sbírá důležité výhry, čím to, že jste nezdary dokázali v důležitou chvíli zlomit?
Podle mě je to hlavně tím, že se nás více začalo scházet na trénincích. Všichni makají a hrají pro tým a ne pro sebe, to je nejdůležitější. Navíc nás drží gólman. Mně osobně, když brankář chytí tutovku, o to více se následně snažím. Poslední zápasy jsem byl snad u všech našich gólů a jsem spokojený.
Jaká pozice by byla pro vás ideální na konci soutěže?
My nejsme moc nároční. Samozřejmě bychom chtěli hrát úplně nahoře, ale do osmého až desátého místa budeme určitě spokojení. Osobně bych bral příčky výše, ale to bychom se museli o hodně více snažit a zlepšit.
Váš kolega mi minulý týden povídal, že Vejprnice hrály mnohem výše ve všech kategoriích, ale pak odešly sponzoři. Tu dobu si jistě také pamatujete, že?
Je to tak. Já osobně hrál tady třeba v žácích nejvyšší soutěže, dospělí i divizi, hrál jsem na Dukle a podobně. Kdyby byly sponzoři i peníze, tak jsme úplně jinde.
Pojďme přímo k vám, jak jste si našel k fotbalu cestu?
Táta trénoval přípravku ve Vejprnicích, takže mě k tomu vlastně přivedl on. Ale já si odmalička rád kopal s balónem. Třeba i jen tak se staršíma klukama jsme si chodili zahrát, bavilo mě to.
Post jste si držel od začátku stejný?
Pokaždé jsem působil v útoku, akorát jednu sezónu v dorostu jsem hrál pravého beka. Stoprocentně více mě ale baví útok.
Věnujete se i jinému sportu?
Donedávna jsem hrál florbal, ale to už jsem nestíhal časově, takže jsem to musel ukončit.
Máte nějaký vzor?
Nevím jestli přímo jako vzor, ale za nejlepšího fotbalistu světa beru Cristiana Ronalda. Chtěl bych se naučit alespoň něco, co umí a pak toho využít (úsměv).
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho nejen sportovních úspěchů!