Po Maďarsku se mi stýská, říká bývalý ligový hráč Ferenc Róth

Děkuji za gratulaci a výhru v hlasování o hráče kola. Jsem překvapený, že jsem vyhrál zrovna já, protože jsem měl v minulosti více úspěšnějších utkání. Co se týká utkání, musím uznat, že herně byly Chlumčany lepším mužstvem. Pro nás to bylo velice důležité utkání a výhra.

Jakou chcete odpověď, vánoční nebo doopravdy? (smích) Ne, dělám si legraci, cíl byl zůstat v 1.A třídě a bojovat, co se dá. Sedmé místo je pro nás pro nováčka dobré umístění. Já jsem navíc skoro půl sezony ještě odehrál v Sencu Doubravka. Možná bychom byli v tabulce na lepším místě. U nás je důležité, kolik hráčů se nás sejde na utkání. Pokud jsme v plném počtu, jsme myslím nebezpečný soupeř.

Rosťa Bouda mne oslovil, zda bych do Bukovce nešel, vzhledem k tomu, že v mužstvu je Pavel Vajgl, Jára Šimr, kluci, které dobře znám, jsem nabídku přijal. Co bude dál, zatím neřeším, letos mi bude 40, fotbal mne baví a dokud budu zdravý a platný hráč, budu hrát dál…

V Česku jsem třináct let, devět let jsem tu ženatý, už se tu cítím jako doma. Mám malé dcery Kristýnku 8 let, Adélku 6 let – jezdíme na kolo v zimě na lyže, holky tu mají své kroužky,.. Užívám si to. V Maďarsku mám ještě dvacetiletého syna Erika, vidíme se málo, ale když jedeme do Maďarska k rodičům, vždy se navštívíme. Po Maďarsku se mi stýská, hlavně po synovi a po rodičích. Každé léto se snažíme alespoň na týden vzít syna a rodiče k Balatonu, abychom se navzájem užili.

V každém klubu bylo něco, na co se nedá zapomenout. Na Slovácku jsem začínal, neuměl jsem česky, a kdyby nebylo spoluhráčů, neumím do teď. Do Plzně jsem šel proto, že si mě přivedl trenér Standa Levý, kterého jsem znal už ze Slovácka, potom přišel i Milan Petržela. V Plzni byla a je dobrá parta. V Plzni jsem také poznal svoji manželku. Na Bohemku si mne vytáhl trenér Pavel Hoftych, byla tam super parta, rád vzpomínám na postup do první ligy a davy fanoušků, kteří nás podporovali.

Stýkáme se hodně málo, spíš si zavoláme. Většina mých bývalých spoluhráčů má ještě povinnosti ve svých klubech a nemají tak moc času na nějaké mé důchodcovské kecy (smích). I když někteří mě za chvíli v tom našem fotbalovém důchodu doženou…

Děkuji moc!