Martine, gratuluji ke zvolení hráčem kola. Čeká tě nějaký příspěvek do kasy?
Děkuji moc, velice si této nominace vážím. Příspěvek do kasy mě nejspíš nečeká nebo o tom alespoň nevím, ale určitě to se spoluhráči nějak decentně oslavím.
Do poslední chvíle jsi o výhru bojoval s Milanem Součkem z Měřína. Sledoval jsi celé hlasování? Kdo ti k výhře nejvíce pomohl?
Abych pravdu řekl, tak ani nevím, že nějaké hlasování probíhalo.
Jak hodnotíš zápas s Rokytnicí?
Byl to dobrý a vyrovnaný zápas, kde bylo vidět hodně šancí na obou stranách. To, že jsme vyhráli 2:1 je bezesporu úspěch, ale stálo při nás i štěstí.
Co na domácí platilo?
Jak říkám, zápas byl vyrovnaný a mohla vyhrát i Rokytnice. Byly to vydřené tři body.
Utkání přihlížela solidní návštěva. Měli jste za výhru v derby něco slíbeno?
Ne, to ne, nic jsme slíbeno neměli.
Trenér Prokop mluvil o tvém zranění. S čím máš problém?
Mám dlouhodobější problém s kolenem.
V posledním kole se utkáte s Nedvědicí. Co od zápasu očekáváš?
Budeme se samozřejmě snažit vyhrát. Je to poslední zápas v podzimní části a navíc před domácími fanoušky. Budeme se je snažit nezklamat.
Pokud byste zvítězili, tak byste přezimovali mimo sestupové příčky. To by pro vás jistě bylo povzbuzením.
To určitě ano. Ve Starči jsem s fotbalem vlastně začínal a teď na sklonku své kariéry jsem se sem opět vrátil, protože chci svému rodnému klubu pomoci. Moc by mě mrzelo, když bychom se v soutěži neudrželi.
Který soupeř tě během podzimu nejvíce zaujal?
Zaujal mě nedávný incident v Rokytnici, který tam předvedl jeden z hráčů Nedvědice. Jak jistě víte, tak napadl rozhodčího. To by se ve fotbale, a ve sportu vůbec, rozhodně stávat nemělo.
Který zápas vám vůbec nevyšel?
Za nejhorší utkání považuji zápas ve Velkém Beranově, kde jsme dostali šest branek.
Ve Starči působíš od léta. Co tě přimělo k přestupu z Vladislavi?
Jak už jsem řekl. Ve Starči jsem s fotbalem začínal a nevím, jak dlouho ještě budu schopný hrát. Chtěl jsem tedy svoji kariéru ukončit právě tam, kde jsem ji začal.
V čem se 1. A třída liší od 1. B třídy?
Je tu o trochu lepší úroveň fotbalu. Ale s divizí nebo s ligovými celky, proti kterým jsem měl možnost si zahrát, se to samozřejmě srovnávat nedá.
Kdybys měl říct jeden fotbalový moment, na který nezapomeneš, jaký by to byl?
V Třebíči jsem hrával nejprve divizi, a potom jsme se dostali do třetí ligy. To byl asi nejhezčí moment, který mě ve fotbale potkal. Konečně jsem si v té chvíli mohl říct, že jsem ve fotbale, společně se svými spoluhráči, něco dokázal.
Kdy nebo jak jsi začal s fotbalem, kdo tě k němu přivedl?
Začal jsem ve Starči se svým bráchou a s ostatními kluky v našem věku. Tenkrát se u nás zakládali žáci a téměř všichni kluci se tam přihlásili. Pamatuji si, že nás na fotbal přivedl táta. To mi mohlo být tak pět let. Bráchovi bylo sedm.
Na kterém postu nejraději nastupuješ?
Rád tvořím hru, tak mi asi nejvíce vyhovuje pozice středního záložníka.
Co říká fotbalu tvoje rodina?
Vždycky mě všichni maximálně podporovali a mé úspěchy sdíleli se mnou. Ať už to byli rodiče, bratr nebo babička s dědou. Měl jsem od nich vždycky obrovskou podporu. Když mohli, tak se na moje zápasy chodili dívat a za to jsem byl nesmírně rád. I teď, když hraji ve Starči, tak rodiče s bratrem navštěvují naše zápasy, a to jak domácí, tak i venkovní. A musím se pochlubit, že se na mě jezdí dívat i moje pětiměsíční neteř, takže se snažím hrát co možná nejlépe, abych pro ni byl dobrým vzorem, i když teď z toho asi ještě moc nemá (smích).
Oblíbené kluby, kterým fandíš?
Z českých je to Baník a ze zahraničních Barcelona.
Čím je pro tebe vlastně fotbal?
Je to báječný sport, při kterém se dokáži skvěle odreagovat.
Co říkáš na portál fotbalunas.cz?
Ten portál vůbec neznám, hned se na něj kouknu.
Děkuji za rozhovor.
Nemáte zač.