Jak přijít o postup? Jedině, že by nám odečetly body, vtipkuje Luboš Kyzlík

Mám. Myslím, že to potěší každého.

Myslím si, že celkem přesně (smích). Kluci z týmu, kamarádi, rodina, přítelkyně a já to tam taky bouchnul (smích).

Bavíme. Za výhru je něco do kasy, takže na tom, aby vyhrál někdo z kabiny, mají všichni enormní zájem.

Žádná sranda to nebyla. Soupeř zalezl a hrál na brejky. S tím jsme sice počítali, ale nedokázali si s tím v prvním poločase vůbec poradit. Hráči Lukavce nás rychle dostupovali a my neměli prostor pro naši kombinaci. Výsledkem byla jediná střela na naší straně a po rychlých brejcích dvě šance Lukavce, přičemž jedna skončila brankou. Ve druhém poločase jsme přidali na agresivitě a šli za vyrovnáním a otočením skóre, což se nám také podařilo. Asi nám trochu i pomohla narůstající únava hostů.

Kdyby nám odečetli body (smích). Ne, teď vážně – tohle už musíme zvládnout!

No úplně v šoku z toho nejsem (smích). Chtěl bych hlavně říct, že jsem moc rád, že jsem se do Bohušovic po těch zhruba 15 letech vrátil. Jsou tu lidé, hlavně manažer Jarda Knechtl a trenér Honza Gaube, kteří bohušovickému fotbalu dávají hodně své energie a času. Pak je důležité, že tu jsou v drtivé většině kluci z Bohušovic, kteří tvoří základ naší výborné party. Nakonec je potřeba zmínit i místního Francesca Tottiho (čti Danka Šiknera), který stejně jako jeho krapet slavnější italský kolega měl několik nabídek z lepších klubů, ale vždy poslechl své velké bohušovické srdce a těmto vábením odolal. V současné době je našim nejdůležitějším tmelícím elementem, ale to neznamená, že řekl poslední slovo na hřišti. No, a když k tomu přidáte tu sportovní stránku, kdy tu máme mladé hráče, ale většina z nich už má zkušenosti z vyšších soutěží (od A. třídy až po ČFL), tak máte namíchaný koktejl s postupovou příchutí.

Souhlasím, nebude to lehké. Liběšice jsou jediný soupeř, kterého jsme v sezóně nedokázali doma porazit. Ba co víc, nedali jim ani gól. Doufám, že tentokrát to zvládneme lépe a po zápase budeme moci slavit postup.

Na Pokratice vzpomínám rád. Hráli jsme vždy vršek A. třídy, jednou to vypadalo i na boj o postup ale v klíčovém zápase na Střekově jsme propadli, konkrétně já asi nejvíc, když jsem byl vyloučen - asi ta červená byla (hořký smích). Za dobu v Pokraticích jsem si zahrál se spoustou výborných fotbalistů například Radkem a Standou Krejčíky nebo Honzou Bergmannem. Myslím si, že nápad s Litoměřickem nebyl pro Pokratice to pravé, ale to je na jinou debatu.

Začal jsem tady v Bohušovicích. Bylo mi šest a chodil jsem si se staršími kluky kopat za „panelák" a ti mě jednou přivedli na trénink. Bylo trochu nepříjemný, že tu tehdy byli jen "starší žáci", takže já hrál v šesti se čtrnáctiletými kluky.

Pracuje, věnuje se přítelkyni nebo jednou za čas zajde na pivo.

Znám a chválím vás za něj (smích).