S Hrubým Jeseníkem jste remizovali 1:1. Neberete to z pozice favorita jako velkou ztrátu?
Rozhodně to ztráta je. Nevyšel nám vstup do zápasu, ale i tak jsme byli téměř devadesát minut jasně lepším týmem a mrzí nás, že jsme neproměnili naše příležitosti.
V samém závěru viděl druhou žlutou kartu kapitán Tomáš Pavel. Nebáli jste se pak ještě naopak o udržení stavu?
To určitě ne, soupeř byl opravdu slabý. I v deseti hráčích jsme byli stále u balónu a na půlce Hrubého Jeseníku.
Jaké byste si představoval umístění na konci sezóny?
Tak líbilo by se mi první místo... To je už ale samozřejmě nereálné. Podařit by se nám mohl bronz, i ten by byl hezký.
Jaké týmy myslíte, že postoupí a naopak sestoupí?
Na postup vidím Městec a Ostrou B, i když jsou ve hře i Všejany. Tato dvě mužstva totiž disponují širokými a vyrovnanými kádry, což je v této soutěži raritou. V ostatních mužstvech se najdou mezi jednotlivými hráči diametrální rozdíly. O udržení se v soutěži se ještě popere hodně týmů, ale podle mě by měl sestoupit právě Hrubý Jeseník, protože se proti nám prezentoval jednoznačně nejslabším výkonem.
Povězte nám něco o své fotbalové kariéře. Jakými týmy jste prošel?
Největší část kariéry jsem odehrál přímo v pražské Spartě, kde jsem kopal do 19 let. Poté jsem šel hrát třetí ligu za Dvůr Králové. Následovala divize s Převýšovem, pak jsem přestal s fotbalem kvůli práci a po oné pauze jsem zamířil do Rožďalovic. Pak jsem hrál Pražskou A třídu a teď jsem zase tady, v Rožďalovicích, a plánuji tu určitě nějakou tu dobu zůstat.
Vždy jste hrál v obraně?
Ve Spartě jsem hrával střed zálohy, ale také levého beka a stopera. V dospělosti jsem už hrál jen v obraně.
Jaké jsou vaše památné zápasy? Za Spartu jich jistě bylo mnoho.
Zahrál jsem si s ní proti Leverkusenu, Schalke, Ajaxu, Marseille a dalším velkoklubům. Na vše rád vzpomínám. Už v těchto mládežnických kategoriích je však znát zaostalost českého fotbalu. Vždy mě samozřejmě bavilo i derby se Slavií, v nějakých těch 16 letech jsme na to bývali nadšení a plní očekávání.
Kdo je vaším největším fotbalovým vzorem?
Dříve to byl Pavel Nedvěd, který ukázal, jak může poctivý český hráč prorazit. Nyní hodně sleduji madridské hvězdy Ramose a Kroose, kteří jsou tak komplexní, že to nemá obdoby. Rozehra, souboje... Je radost to sledovat.
Věnujete se kromě fotbalu ještě nějakým dalším sportům?
Aktivně se věnuji v Praze malému fotbalu. Dost mě baví i badminton, chodím si zacvičit a zaběhat. Celkově žiji aktivně.
Vzkázal byste na závěr něco fanouškům?
V první řadě své poděkování za obdržené hlasy, cením si jich. Bez fanoušků Rožďalovic bych se hráčem kola nestal. Dále budu rád, když se fanoušci vrátí na venkovský fotbal, ačkoli není vždy koukatelný. Před deseti, patnácti lety zde byla návštěvnost mnohem vyšší a fotbal prostě na vesnici patří. Choďte podporovat místní kluky, aby venkovský fotbal nevymíral. Trápí mě, že dříve byla v okresních soutěžích pozitivní atmosféra a kluci snili, že budou také pro vesnici jakýmisi hrdiny. Teď už to přestává, a to podle mě hlavně proto, že jim nemá kdo zatleskat. Takže jednoduše: choďte na fotbal!