Lukáši, bude vás toto vítězství v klubové kase něco stát?
Samozřejmě, nějaký poplatek tam máme (úsměv).
Sledujete náš portál fotbalunas.cz?
Určitě se na něj dívám, je to velmi dobře udělané.
Jak se zpětně za utkáním v Pačejově ohlížíte?
Byl to bláznivý zápas. V bráně jsem nestál tak deset, patnáct let. Ale věděl jsem, že kdyby něco takového nastalo, tak do ní musím já. Máme sice ještě jednoho gólmana, ale ten nechodí kvůli práci, tak vypomáhám.
Byl jste někdy před tím v bráně?
Vždycky ve všech týmech, když nebyl gólman, tak využívali mě. Po tréninku si tam občas stoupnu, takže malou zkušenost mám, ale tady to spíše byla náhoda.
Penalty jste nějak tušil, co dělat, radil vám někdo?
Náš brankář mi říkal, abych stál do poslední chvíle. Dvakrát to vyšlo a trefil jsem stranu.
Nedělali si z vás spoluhráči srandu, že nyní budete chytat pořád?
Říkali, že mi konečně našli normální místo na hřišti, že konečně nekazím (smích).
Úvod do soutěže vám jako týmu vyšel. Předpokládám, že v panuje spokojenost?
Panovala až do posledního kola. Máme tři nové kluky, úroveň se tedy trošku zvedla.
S jakými cíli jako mužstvo vstupujete do sezóny?
Určitě chceme hrát v první polovině, neradi bychom zopakovali jako před rokem to, že do poslední chvíle budeme řešit baráž. Ideální by bylo být tak do šestého či sedmého místa.
Pojďme přímo k vám, jak jste si našel k fotbalu cestu?
My jsme taková fotbalová rodina všichni. Bratranci, děda, táta, asi mi to zůstalo v genech (úsměv).
Jak byste se ohlédl za svou kariérou?
Začínal jsme kousek od Žihle malou kopanou do třinácti v Blatně. Pak jsme šel do sedmnácti do Blšan, ale nevydržel jsem a další cesta vedla do Podbořan a zpátky do Blatna za muže. Sedm let jsme následně pracovně působil ve Španělsku, tak i tam jsem hrál. Byl jsem postupem času snad na všech postech - obránce, střední záložník a také jsem jednou celý rok chytal, když vypadl brankář (úsměv).
Máte fotbalový vzor?
Já určitě, Leo Messi (úsměv).