O hlasování se bavíme už i v práci, vtipkuje další hráč Letné Jan JELÍNEK

Určitě mě to nepřekvapilo. U nás je to žhavé téma (smích). Probíráme to dost často, vítěz totiž vždycky musí přispět do klubové kasy. Navíc mám i dva kolegy z týmu v práci, takže se to rozmohlo i do mého zaměstnání, takže to tak nějak řešíme všude (smích).

Byl to zápas na ne tolik kvalitním povrchu. Ale dokázali jsme celý zápas držet pod svou režií a měli jsme několik šancí jak gólových, tak neproměněných. A z mého pohledu – myslím si, že mi to proti Unionu vyšlo. Přihrál jsem na dva góly a jeden gól jsem dal. Ten byl poměrně kuriózní, padl přímo z rohu, což se mi zatím asi nestalo. Obránce chtěl míč na brankové čáře odkopnout, ale škrtl o něj špunty tak, že z toho byla branka.

Začínal jsem kolem šesti let v Sencu Doubravka. Tam jsem hrál nějakých patnáct let a byla to pro mě srdeční záležitost do té doby, než se vedení začlo k odchovancům chovat s neúctou. To mě od fotbalu na nějaké dva roky úplně odradilo. A po těch dvou letech jsem se bavil s dávných spoluhráčem právě ze Senca, řekl mi, že zrovna začal hrát na Letné, tak jsem se nechal přemluvit a přešel, za což jsem hrozně rád. Je tu skvělá parta, vedení a kompletně pohoda v klubu.

Když jsem hrával na Sencu, tak moje sny byly dostat se do A týmu a zahrát si Kraj nebo Divizi. V té době byli mými největšími vzory právě kluci z Ačka, takže jsme v dorostu makali jak jen to šlo, abychom byli co nejlepší. Potom se to bohužel ubralo v klubu špatnou cestou. No a teď je můj největší cíl si užít srandu a trošku si máknout a zaběhat (smích).

Nějak zvlášť jsme se nepřipravovali, ale čeká nás podle mého těžký zápas. Vochov je ofenzivně silný tým a my máme právě občas defenzivně slabší chvilky. Ale myslíme na postup, takže předvedeme co jen bude v našich silách, není prostor na chyby. (pozn. Letná vyhrála 3:4 po penaltovém rozstřelu).

Tak na tréninky nás pravidelně chodí tak sedm, osm, takže ta struktura je většinou podobná. Ale občas se tam objeví někdo, koho vidím jednou za čtrnáct dní pouze na zápase (smích). Nejpilnější je podle mě Honzík, to je takovej náš bejk. Vždycky se snaží a je to určitě poctivej kluk. A zase tak často nevidím Gertiho, který nám teda vaří v klubové hospodě, ale rád bych ho viděl víckrát na tréninku (smích).

V létě často jezdím na kole, v zimě jsem lyžoval, ale to už mě teď tolik nebaví. Rád si chodím zaběhat. Jinak mimo sport, posezení s přáteli, rodina, taková ta klasika.

Chtěl bych sdělit spoluhráčům, že jestli máme letos pomýšlet na postup, bylo by fajn se scházet na trénincích ve více lidech. Kvality určitě máme, takže si za tím musíme jít.