Rozhovor s trenérem mužů A, a předsedou FK Kopidlno Miloslavem Havelkou

22.06.2016 19:35 Pavol Mizerík

Na přání nejbližších přátel pana Miloslava Havelky z Kopidlna, jsme pana Havelku požádali o rozhovor. Samozřejmě nám rozhovor neodmítl a tak vznikla krásná zpověď předsedy oddílu a trenéra v jedné osobě.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Co se Vám vybaví jako první, když se řekne FK Kopidlno?

Bylo by to více věcí, ale nejsilnější vzpomínku mám na dobu, kterou jsem prožil s týmem kopidlenského dorostu v letech 2007 až 2011.

Jak jste se k fotbalu dostal, popište nám svoji fotbalovou kariéru?

Pocházím z malé vesničky, kde jsme byli malá parta, k fotbalu jsme měli nejblíže a k hraní nám stačila jen trochu udržovaná louka. Jako žáček jsem nastupoval za Sokol Libáň a hrával za místní školu. Nadchla mě malá kopaná, v minulosti jsem hrál Hanspaulku za 1.FC Alex a následně se skvělou partou za FC Canary. V rodné vsi pořádám spoustu let tradiční Údernickou malou kopanou. V letech, kdy syn začal obouvat kopačky, jsem s ním přišel do kopidlenského klubu, postupem času jsem vedl kluky všemi mládežnickými kategoriemi a působil ve výboru klubu.

V dnešní době někde hrajete?

Dnes v Kopidlně oblékám dres neregistrovaných fotbalistů.

V čem je největší problém A-týmu, nejlepší a naopak nejhorší utkání jara?

I když hrajeme slušný kombinační fotbal, který této soutěži odpovídá, máme poměrně stabilizovanou obranu, chybí nám střelec, ofenzivní tahoun, sniper, o kterém by se psalo, povídalo a soupeřům by naháněl strach. Na jaře jsem byl spokojený s výkonem na hřišti ve Valdicích, doma jsme zpackali zápas s Kalnou.

Na které hřiště jedete s mužstvem rád a kam se Vám naopak moc nechce?

Nemám vysloveně oblíbené a neoblíbené hřiště. Rádi cestujeme na kvalitní trávníky, které více vyhovují naší hře.

Jak hodnotíte přístup hráčů k zápasům a tréninku?

Toto by bylo na dlouhou diskuzi. V týmu jsou hráči, kteří berou fotbal vážně a stejně tak k tomu přistupují. Potom jsou jiní, kteří k tomu přistupují jako kluci a mnohdy je práce s nimi vyčerpávající. Nejhorší je, že těm poctivým to bere sílu a mnohdy ubírá na motivaci.

Kdo, nebo co, Vás nejvíce překvapilo, zklamalo a naopak potěšilo?

Pokud bych se měl držet hranic klubu, tak jsou věci, které mě zklamaly i potěšily. Jednotlivci, kteří nenaplnili mé očekávání, zde nebudu jmenovat. Potěšil mě přístup starších hráčů. Zklamal přístup mladších, zejména těch fotbalově na úrovni, na které jsem spoléhal a nedali tomu vše.

Co naše ostatní celky, jak hodnotíte jejich výsledky, navštěvujete alespoň některá jejich utkání?

Času je bohužel tak málo, že na návštěvy zápasů jiných celků nezbývá volna. Na jaře mě určitě překvapil tým Valdic. Netipoval bych je takhle vysoko. Zklamáním je výkon Libáně, jako sousedům jsem jim přál.

Co Vám fotbal dal a naopak vzal?

Snažím se upamatovat na ty lepší chvíle. Fotbal je radost a vždycky mě těšil. V Kopidlně nikdy nezapomenu na hráče, které jsem vedl od prvních krůčků až po dorost, se kterým jsme postoupili do krajského přeboru. Ta doba byla moc fajn. Díky fotbalu jsem poznal spoustu nových tváří. Na druhé straně to byla řehole, život jsem přizpůsoboval fotbalovému dění.

Co je podle Vás třeba, aby klub na amatérské úrovni dobře fungoval?

Když vynechám zázemí a vedení klubu, samozřejmě finance, tak parta, rozhodně dobrá parta, skvělý kolektiv.

Berete si od nějakého trenérského kolegy inspiraci?

Nemám nějaký trenérský vzor, nikoho od koho bych opisoval, čerpal. Jsem více méně samouk, čerpám z dostupného materiálu, literatury, netu.

Jste impulzivní trenér, anebo kliďas?

Jsem kliďas, i když občas mě některé věci trápí a vybouchnu. Snažím se však co nejvíce řešit věci klidně.

Bez čeho se fotbal nedá dělat?

Tady bych měl říct, bez míče, kopaček, branek …. Ne. Fotbal se nedá dělat bez potřebného zápalu, poctivosti a vůle něco tomuto sportu obětovat. Na amatérské úrovni rozhodně ne.

Cítíte při své nelehké činnosti dostatečnou podporu od kolegů z vedení klubu, trenérů, hráčů a široké fotbalové veřejnosti?

Největší podporou je přístup hráčů. A zasvěcení určitě vědí, co mám na mysli. Bohužel v klubech na naší úrovni to bude podobné. Všude jsou hráči, kteří svým přístupem a chováním hází trenérovi klacky pod nohy, situaci mu neulehčí, naopak.

Jak bere Vaše rodina, Vaše působení ve fotbale?

K fotbalu v Kopidlně jsem se dostal jako táta, který přivedl do klubu syna. Od toho se vše začalo odehrávat a rodina to tak brala.

Máte nějaký sen spojený s fotbalem?

Jeden velký sen jsem měl. Snad každý táta si přeje od svého syna ten nejlepší přístup, ty nejlepší výkony. Tady se nám to malinko zvrtlo. Velkým mým přáním bylo také to, aby kluci, které jsem vychoval, dále aktivně a úspěšně působili v kategorii dospělých a tím mi malinko vrátili to, co jsem jim obětoval.

Co byste vzkázal hráčům, fanouškům a divákům?

Fotbalem by se všichni měli bavit. Hráči, buďte rádi, že můžete pro diváky hrát a hrou jim dělat radost, od fanoušků se vám to vrátí. Diváci, snažte se hráčům vytvořit ty nejlepší podmínky, hráči to ocení a předvedenou hrou vás potěší.

Autor: Pavol Mizerík

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.

Rozhovory

	Jméno	ZB	Ú	BE
Nebyla nalezena žádná data

Zobrazit celou tabulku