"Podržet tým, když zaváhá obrana, je to, co každého brankáře naplňuje," říká Lukáš Janeček

Já si myslím, že díky anketě a hlasujícím se bude naše dokopná ubírat jasným směrem. A pokud ty metry nebudou dostačující, myslím, že zásoba v taverně dostačující určitě bude. (smích)

Já myslím, že každý, kdo hraje fotbal proto, že ho chce hrát a proto, že ho má rád, je svým způsobem osobnost. A pokud se snaží navíc hrát pro tým, platí to dvojnásob.

Tak zřejmě proto, že se zelenočerným na jaře daří. Já myslím, že statistiky mluví za vše. Na jaře zatím vybojovaných 19 bodů a skóre 22 vstřelených ku 4 obdrženým brankám, to není špatný.

Tak z mého pohledu to bylo zajímavé hlavně v první půli, to jsem měl práce celkem dost. Nejprve přímák, se kterým jsem měl co dělat, ale nakonec se mi ho podařilo vytěsnit na tyč, a vzápětí pryč z bezprostřední blízkosti brány. Netrvalo dlouho a po sporném zákroku Jakuba Dráždila na hranici vápna byla nařízena penalta. Na tu se postavil Dušan Kvídera. První pokus kopl nekompromisně a neměl jsem nárok, ale bohužel pro něj rozhodčí nedal pokyn k rozehrávce kvůli udělování karet, a tak se opakovalo. Při druhém pokusu jsem neměl nejmenší ponětí, kam bude Dušan zahrávat, proto jsem zůstal stát a doufal jsem, že mě trefí, ale bohužel ani to se nestalo a Dušan trefil nekompromisní ranou břevno. Dál už to celkem šlo, přišel ještě jeden závar v blízkosti brány, ale ten se mi povedl naštěstí taky zlikvidovat. Ve druhém poločase přišel inkasovaný gól. Hned po rozehrání, kdy šel Stanislav Eret po obtočení kolem obránce sám na bránu a nekompromisně kolem stojné nohy poslal míč k tyči. Pak už se z mého pohledu nic moc nedělo až na pár rohů a sebraných dlouhých míčů. Naštěstí se nám povedlo hned vyrovnat.

Jak jsem popsal výše, ona tak úplně chycená penalta nebyla spíše jen dobře vystátá. (smích) Žádnou speciální taktiku nemám. Penalta je o štěstí a náš trenér v dorostu vždycky říkal, že chycená penalta je většinou jen špatně kopnutá penalta. Ale snažím se podívat, jak kopající hráč stojí a podle toho si vyberu stranu. Nakonec jsou jen dvě možnosti - bud´ penaltu promění, anebo ne.

Vzhledem k tomu, že jsem spíše celý život hrál v poli a teď vinou zranění nemůžu, tak jsem zůstal u fotbalu alespoň jako muž v rukavicích. Brankářský vzor ale přeci jen mám, a tím je asi Iker Casillas. Toho jsem začínal vnímat nejspíše jako první osobnost velkého fotbalu někdy v daleké minulosti. (smích)

Určitě to chytit šlo. Bohužel zas tak dlouho v bráně nejsem a on dobře viděl, co dělám a poradil si s celou situací velice zkušeně.

Speciální pozor si nedávám na nikoho, všichni hráči v okolí pokutového území jsou nebezpeční. Vždyť přece i „nekopové“ se můžou někdy ukopnout. (smích)

Není to tak dlouho, co jsem zrovna trenérovi říkal, že už mě to nebaví, jen tak tam stát a koukat. Díky dobré obraně moc práce v předchozích zápasech v bráně nebylo, ale na Chlumu a se Sečí to bylo jinak, a to je to, proč to se mi i v bráně libí. Podržet tým, když zaváhá obrana, je to, co každého brankáře naplňuje. A občas se to snad i povedlo. (smích)