ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 24.kolo Liberecký | Česká Lípa | III. třída , 2015-2016

Ne. Vůbec jsem to netušil.

Já si myslím, že jsme po dlouhý době byli v kompletní sestavě, protože v této jsme ještě určitě nehráli. Bohužel, zase dlouho hrát nebudeme, protože se nám hned tři hráči zranili. Zápas byl jinak v naší režii a po úvodu to poté bylo už jen o tom být trpělivý a koncentrovaný, trefit bránu a dát branku, což se nám povedlo celkem šestkrát. Mě osobně se v utkání hrálo dobře, zahrál jsem si.

To netuším. Skutečně nevím. Nějaký ten gól jsem dal, to je pravda, byť to u mě nebývá pravidlem, protože já jsem spíše ten, co nahrává, než střílí. Fakt je, že se to trenérovi moc nelíbí a občas mi za to nadává, protože po mě chce abych také v utkáních střílel a ne jen rozdával míče. :) O víkendu jsem párkrát vystřelil a vyšlo to.

Určitě ne, protože už jsem starej. Je mi 34 let a to už je podle mě na fotbalistu dost. Ani v Krajském přeboru v Doksech, kde jsem před nějakou dobou hrával, jsem už neměl tolik sil. Všechno je to náročnější o to více, když netrénujete. Pro mě je tahle soutěž, kde hrajeme nyní, tak akorát na hraně, takže se určitě už nikam nebudu stěhovat. Naopak musím přiznat, že jsem procitl, protože jsem prales třičtvrtě roku nehrál a stále koukám, co že se tu děje. Mazec! Hlavně už mám rodinu, takže moje zbývající fotbalová léta určitě zůstanou zde v Jestřebí.

Trenér mě staví tam, kde je potřeba. Pod trenérem Kolářem jsem zahrál snad všude, mimo postu gólmana. Nyní mě dává na pravou zálohu, kde mi to moc nevyhovuje. Víte co, hra se odehrává především ve středu, takže se s tím postem musím ještě pořádně poprat. Uvidíme jaké to bude v příštích zápasech...

Určitě mám nějaké návyky. Třeba, že se pořádně před utkáním procvičím. U mě je třeba zajímavostí, že před zápasem nenacvičuji střelbu, dokonce ani nevystřelím na bránu. Prostě nevidím důvod. Důležitější pro mě je ta kvalitní rozcvička, abych si potom něco nenatrhl. Moje obvyklá rozcvička trvá poctivých patnáct minut.

Po zápase? Co nejdříve do kabiny. Osprchovat se a rychle být v teple. To je můj rituál po utkání. V kraji jsme třeba ještě vyklusávali, ale dnes už ne. To už mám dávno za sebou.

No, já začínal docela pozdě, až tak v jedenácti nebo ve dvanácti. Přiznám se, že si nevzpomenu, jak že to celé začalo. Ani si nevybavuji, kdo mě k fotbalu přivedl. Možná nějaký kamarád, skutečně už nevím...

To ano. Těch zážitků bylo více. Třeba ve starších žácích v Lípě, kde nás vedl trenér Hamada a my jsme poráželi třeba takový Liberec. Tam byla dobrá parta. V jeden čas to nebylo špatné ani ve Slovanu. Tam jsem hrál v dorostu. Stálo to za to i v těch Doksech, kde byla velká euforie, protože se tři roky postupovalo výše a výše. Navíc jsme tu hráli dost kvalitní fotbal. Hráči tu byli opravdu skvělí a jen těžko se zde bude hrát ještě takový fotbal jako za nás, i když je pravda, že teď tam přichází nová generace, takže se třeba něco povede. Tady jsem asi zažil vrchol.

Něco jsem zaslechl. U nás v týmu už o tom padla řeč, že mluvíte s trenérem nebo, že vám prostě někdo podává informace, ale nijak více jsem se o to nezajímal. Vlastně až teď sedím u počítače a sleduji, co jste zač. Teď už o tom povědomí mám.

Tak vidím, že to asi někdo sleduje. Statistiky jsou aktualizované, což je velmi dobré. Myslím, že si tu něco přečtu.