Uděláme vše pro to, abychom skončili druzí, svěřil se v rozhovoru hráč kola Stanislav Adámek

Z vítězství v této anketě mám samozřejmě radost, protože si myslím, že všichni hráči, co v té jedenácté byli, jsou kvalitní fotbalisté a jsem rád, že si fanoušci vybrali zrovna mě.

Tak určitě, protože už v neděli jsem tušil, že mě do sestavy kola vybral trenér s vedoucím. Jsem překvapený, protože Vojtěch Juráň z Prlova měl už velký náskok. Za to, že to nakonec skončilo lépe pro mě, mám radost a děkuji všem, co mi poslali hlasy.

Abych řekl pravdu, ani nevím vůbec o tom, jestli naši o této anketě vědí. (smích) V kabině o tom vědí a něco mě to bude určitě stát. S bráchou se snažíme dělat fotbalovou radost hlavně sobě a také polanským fanouškům.

Zašová má opravdu perfektní hřiště, myslím, že je to možná i nejlepší hřiště v kraji. Náš výkon hodně závisí na kvalitě terénu a v Zašové se nám poslední dobou daří. Při té první brance jsem zkusil zatáhnout míč po křídle, vyšlo mi to a dostal jsem se až do pokutového území, kde jsem viděl Davida Mačka a on už to dokázal zkušeně dát do brány. Pak jsme vzadu udělali kiks a byla z toho penalta pro soupeře. Ale do poločasu jsme z penalty šli znovu do vedení. Ve druhé půli nás hodně uklidnila branka Lukáše Daňka, měli jsme i další šance, ale brankář jim také chytal celkem dobře. Pak jsem dostal možnost jít na penaltu, věřil jsem si, že ji dám. Potom už jsme utkání dovedli do vítězného konce a myslím, že zaslouženě.

Na penalty si věřím. My jsme letos už hodně zápasů rozhodovali až v penaltách a zatím se nestalo, že bych ji neproměnil. (smích) Cítím také důvěru od trenéra. V té Zašové měl možnost kopat Michal Baran, ale on je ještě mladý a na ty penalty v A-týmu má ještě čas. Já si věřil a vyšlo to.

Souhlasím. V kabině jsme si všichni rovni bez ohledu na věk, nikdo si tam nehraje na žádného frajera a držíme při sobě. Teď když vítězíme tak je to všechno ještě lepší a užíváme si to.

Tak určitě se budeme snažit umístit co nejlépe. Přeskočit Hovězí by bylo super, protože přeci jen patří mezi naše velké rivaly. První Kateřinice už mají velký náskok a ty už asi nedostihneme, ale to druhé místo je ve hře a my uděláme vše proto, abychom ho na konci sezony měli my.

Když jsme se přistěhovali do Polanky tak mě na první fotbalový trénink vzal můj kamarád a bývalý spoluhráč z hokeje Jožka Daněk. Bylo mi tehdy 13 let a moc jsem neuměl zatáčet s balonem, šlo mi to jen rovně. (smích) A i dnes si ze mě spoluhráči dělají srandu, že to ještě není úplně dokonalé. Nutí mě do toho, abych si to narazil a běžel, jsem tak trošku Forrest Gump. (smích)

Mým fotbalovým vzorem byl Ronaldinho a mužstvo za které hrál, tedy FC Barcelona.

Pracuji s CNC stroji. Dělám to, čím jsem se vyučil a baví mě to.

Ano hrával. Začal jsem v přípravce pod trenérem Dočkalem, u kterého jsem měl přezdívku Áda, na tréninku mi vždycky říkal – Ádo, ukaž jim to. (smích) Ve 3. třídě jsem hrával pod trenérem Janušem a již bohužel zesnulým Šilhánem. Ve 4. třídě jsme pod trenérem Kubou byli dokonce mistři republiky, tehdy jsem hrál i s Dmitrijem Jaškinem, který dnes hraje NHL za St. Louis. Toto byl můj největší hokejový úspěch, protože pak už jsme v žákovských kategoriích končili vždycky v kvalifikaci o postup na mistrovství republiky. Ale dařilo se nám také na prestižním turnaji Třinec Cup, kde jsme vždy vyhráli buď my, a nebo Třinec. S Oceláři jsme se vždycky tahali o celkové vítězství. Po základce jsem se probojoval do extraligového dorostu a tam už mě hokej postupně přestával bavit, protože spousta mých kamarádů skončila. Na ledě jsem nedostával tolik prostoru a jedno s druhým mě donutilo s hokejem přestat. Možná, že kdybych ještě rok vydržel, tak bych u hokeje zůstal, protože dorostenecká extraliga se v následující sezoně rozdělila na kategorii mladší a starší a to spoustě hráčů pomohlo. Mimo jiné mě ale štvalo, že prostor na ledě dostávali na úkor vsetínských odchovanců odpadlíci ze Zlína a okolních klubů a to i přesto, že jejich výkonnost nebyla vyšší než ta naše. Poslední zprávy o tom, co se děje v mládežnickém hokeji mě pěkně znechutily, vůbec se tomu nedivím a byla jen otázka času, než to někde praskne.

Hokejové mistrovství sledujeme s kamarády. Tým vypadá velmi dobře a věřím, že se Češi dostanou do bojů o medaile. Krásné by bylo finále s Kanadou.

Váš portál sleduji, hlavně ty ankety jsou zajímavé. Vždycky když je tam můj spoluhráč, tak se jej snažím hlasem podpořit. Jsem rád, že tentokrát jsem dostal ty hlasy já a děkuji všem, kteří mi je poslali.