Vše je jen o tréninku a co je důležité, baví mě to, říká hráč kola Miroslav Bouška

Moje fotbalové začátky začaly před barákem kopáním si o zeď, což můžu všem doporučit. Asi ve 4. třídě jsem začal hrát za žáky v Chýši, kde jsem do dnes.

Dá se říct, že jsem celou dobu v Chýši, kde jsem začínal s mými vrstevníky, kterých už moc nezbylo, ale ještě jich tu pár je.

Samozřejmě se vždy najde něco, co by se mohlo zlepšit, ale v Chýši jsem spokojený. Zázemí, které má Chýše, na tak malé městečko, nám spousta mužstev může závidět. Je to především dlouholetá práce spousta lidí, obce, vedení Sokola, trenérů, hráčů a také diváků, kterým moc děkuji, že se na nás chodí koukat.

V tuto chvíli fotbal hraju už jen pro zábavu. Před deseti lety, jsem měl ještě ambice hrát někde výš. Několik šancí jsem dostal, ale bohužel jsem se neprosadil. Asi ta největší byla myslím v roce 2009, kde jsem absolvoval letní přípravu v Buldocích v Karlových Varech, ale dostatečně jsem se neprosadil. Byla to pro mě veliká zkušenost, ze které asi do dnes těžím a děkuji za to.

Úspěch nepřijde sám od sebe. Vždy tam hraje roli více faktorů, který do sebe musí zapadat, vše začíná vedením Sokola, přístup trenérů i hráčů a partou v kabině i mimo ní. Chýše na této úrovni hraje už delší dobu, vedení, fanoušci a naše rodiny při nás stojí a my se jim to pak snažíme vrátit dobrými výkony na hřišti. Moc rád bych řekl, že nynější forma Chýše je o výborné zimní přípravě, ale tu absolvovalo bohužel pouze pár hráčů A týmu. Chyše v dnešní době těží hlavně ze zkušeností většiny hráčů a také dravosti a chuti některých mladších hráčů.

Cíle jsou jasný, hrát důrazný a divácky atraktivní fotbal s mnoha vstřelenými goly. A jak to dopadne na konci sezony, to bude překvapení. Když si vzpomenu na podzim, tak se nám začátek moc nepovedl, kde jsme byli po 5-ti zápasech ve spodní části tabulky, ale v druhé polovině, jsme už začali hrát trochu jiný fotbal s důrazem neinkasovat a mělo to své ovoce. Začátek jara nám vyšel parádně a věřím že se nám bude dařit i na dále

Na Trstěnice jsme se docela připravili jak rozestavěním, tak i herními úkoly některých hráčů. Ale protože nenastoupil Bezdička, který je vynikající hráč a Trstěnice táhne, tak jsme hráli naší klasickou hru. I díky jeho nepřítomnosti jsem měl více prostoru pro hru. I když se Trstěnice snažili, tak v 1. půlce jsme je většinou přehrávali a vytvořili si spoustu šancí, ze kterých jsme dali dva góly. Druhá půle byla podobná, jen s tím rozdílem, že z naší chyby jsme inkasovaly v 50. minutě a docela nás párkrát pozlobili. V 70. minutě dal důležitý gól Miroslav Dornák, který nás zas uklidnil a zase jsme hráli svojí hru. Také musím pochválit rozhodčí jakým způsobem vedli utkání.

Dával jsem gól ke konci zápasu na 4:1 z trestného kopu. Už od malička jsem přímáky hodně trénoval a i teď si jdu občas zastřílet na bránu jen tak. Vše je jen o tréninku a co je důležité, baví mě to. Vždycky jsem chtěl dávat góly z dálky a teď to tam občas padne. Děkuju za to.

Zlepšit by se mohla docházka na trénincích i když vím, že čím jsem starší tak toho času je čím dál mín. Většina hráčů má své rodiny, děti, práci, někdy i zdravotní problémy, zranění, tak chápu že nemůžou přijít. Děkuju aspoň těm, kteří chodí. Chýše vždy těžila z důrazu a hlavně týmu jako celku, pokud tohle budeme mít i do budoucna, budeme vždycky pro každého soupeře těžký a nepříjemný soupeř.

Jsem moc rád, že existujete, jen je škoda, že o Vás spoustu lidí neví, ale to je i naše práce šířit Vaše stránky. Děkuji za rozhovor a přeji co nejvíce fanoušků a spoustu rozhovorů s dalšími hráči.