Nebudu to mít u piva levné, říká nejlepší hráč kola Pavel Tvrdoň

Děkuji za gratulaci. Jsem rád, že jsem zrovna v první jarní anketě vyhrál a tuším, že jako první hráč Choryně, takže mě to těší. Nečekal jsem nominaci, nedal jsem gól. I když jsem zařídil dvě penalty, tak kdyby ji brácha s Kubou nedali, tak tu určitě nebudu nominován, protože by to nemělo žádnou váhu.

Tak vím o tom, že to kluci sdíleli hlavně na FB, náš předseda Tomáš Juřica se velmi snažil, ať mi dají hlas. Hlasovali naplno, jak vidím. Za což jim samozřejmě děkuji a taky si myslím, že to po dalším zápase nebudu mít u piva levné (směje se).

Tak v prvním případě házeli hosté aut na jejich polovině, hodili míč zpátky na beka, já ho napadal, až jsem ho v pokutovém území obral o míč a mu nezbylo nic jiného než mě zastavit, protože bych šel z levé strany šestnáctky sám na brankáře. U druhé penalty jsem dostal míč do volného prostoru, předběhl jsem Barteckého, využil jsem rychlosti, dal jsem si před míč tělo a právě jejich stoper mě stáhl za dres. Jejich obrana byla pomalá, takže když jsme vepředu dostali míč do volného prostoru, tak to přes ně šlo, ale v osobních soubojích a hlavičkách jsme ztráceli.

Začátek sezóny jsme měli slabší, ale pak jsme se rozjeli. Doma jsme hráli, abychom neinkasovali, a to se nám splnilo. Myslím, že i díky zkušenostem Luby Hadvičáka a dravosti Karla Landy je naše obrana tam kde je, protože máme v nich jistotu, navíc máme v bráně skvělého gólmana, se kterým se člověk nebojí hrát i malou domů, což je dnes velké plus. Máme v sestavě hlavně mladé hráče, se kterýma hraji už od žáků, takže o sobě víme. A máme hlavně na posledním Hadvičáka, který nám všem předává zkušenosti a klid do rozehrávky. Takže bez něj bychom nebyli tam, kde jsme. Ale hlavně máme dobře poskládaný tým.

Nejsem spokojený. Mělo jich být víc, protože šancí, do kterých se dostávám, je moc a gólů málo. Takže určitě by to mohlo být lepší. Útočník je od toho, aby branky dával a já si dal cíl před sezonou vsítit aspoň 10 branek, takže mám co dělat.

My jsme trénovali v hale už od prosince jednou týdně, takže to se dalo zvládnout, pak v lednu jsme naháněli fyzičku a měli jsme od konce ledna přípravné zápasy každý týden, takže už máme něco odehrané. Jsme mladí a trenér dával důraz na přáteláky, protože tam se fyzička nažene nejlépe, v březnu jsme vyběhli na hřiště. Trenér apeloval na standardní situace, protože máme výborné hlavičkáře tak jsme trénovali hlavně to a pohyb s míčem.

K fotbalu mě přivedl otec, když jsem měl 6 let, který dřív měl na starost mladší žáky a pak chvíli starší, plně mě podporoval ve všem ohledně fotbalu a za to mu a celé mé rodině moc děkuji. Potom nás převzal Tomáš Juřica, který to dotáhl u nás až na předsedu a tímto ho musím pochválit, jak fotbalu obětuje hodně svého volného času. Jelikož nás tenkrát bylo těžké zkrotit, protože jsme měli roky, kdy to není lehké zvládnout a vést nás k tomu správnému, tak on to vydržel a naučil nás spoustu nových věcí, ze kterých teď těží celý mužský fotbal v Choryni. Minulou zimu jsem byl ve Valašském Meziříčí, kde jsem strávil celou zimní přípravu, měli o mne zájem, jenže jsem se v přáteláku zranil a už jsem se nestihl doléčit a stíhat jejich tempo. Zůstal jsem v Choryni, ale nelituji jak přípravy a zkušenosti z Valmezu, tak to, že jsem se rozhodl zůstat.

V Choryni jsem začínal s fotbalem a chci tady i skončit, jestli bych rád okusil vyšší soutěž, tak nejraději s Choryní a to 1.B třídu, kam si myslím, že patří. Nad ničím jiným jsem nepřemýšlel. Momentálně jsem šťastný s dobrou partou a dobrým zázemím, které se tady za poslední 3 roky neskutečně zvedlo.

Sportovní, těžko říct. Myslím, že u nás každý z mladších hráčů vzhlíží k Hadvovi (Luboš Hadvičák) Protože je neskutečné, co tady dokázal a že ho to stále baví v jeho letech. Myslím, že nikdo v okrese nemá takovou dlouhodobou výkonost jako on. Vždyť patří 15 let ke špičce v okresu a neustále to potvrzuje. A když to vezmu ve světovém měřítku, tak se mi líbí Aleksandar Mitrović z Newcastlu.

Nic zvláštního asi ne, někdy před zápasem si pustím nějaká videa světových hráčů, abych se naladil, ale jinak nic zvláštního.

Asi jako každý kluk na vesnici, práce doma, hřiště, přítelkyně. Mám ještě jeden koníček, jsem velký fanda VHK Vsetín takže jezdím na hokej pokaždé, když mi to vyjde. Jinak studuji třetím rokem na stavebce zedníka a letos končím, takže zanedlouho si začnu hledat nějakou práci, pokud teda nepřijde nějaká lukrativní nabídka třeba z Newcastlu, což určitě nepřijde, takže mi zbývá ta práce rukama.

Nejde říct s kým nejlépe, asi se všemi. Všichni držíme při sobě, ale kdybych měl jmenovat, tak asi nejvíc Tomáš Juřica, brácha, Martin Staněk a Mira Ječmeň, ale je to i tím, že se s nimi nejvíc vídám.

To by mělo asi zůstat mezi námi, to by se asi v kabině někomu nemuselo líbit, kdybych něco prozradil.

Věřím. Kdybych nevěřil, tak tam ani nemusíme jezdit, máme formu, natrénované, a v Bystřici to bude určitě hezký fotbal, protože tam mají velmi kvalitní hřiště a na to se těším. Aspoň to ukáže naši kvalitu, ale určitě to bude těžký soupeř, který má taky mladé a kvalitní hráče, které si pamatuji z dorostu, takže nás nečeká nic lehkého.

Ano sleduji. Libí se mi přehlednost webu a o každém hráči si přečtu aspoň základní údaje. Jde vidět kvalitně odvedená práce. Myslím, že něco takového už mělo být dávno a je dobře že si obyčejný kluk z vesnice o sobě může něco dočíst. Takže jen tak dál :-)