Honzo, jaká byla vše první reakce, když jste se o vítězství dozvěděl?
Bylo to pro mě docela překvapivé, většinou totiž vyhrávají plzeňské týmy. Ale jsem samozřejmě rád.
Bude vás v kabině vítězství něco stát?
Určitě, na tréninku jsem již dostal připomínky (úsměv).
Jak byste přestřelku s Horažďovicemi zhodnotil?
Hlavní věc byla červená karta. Jinak první část jsme byli lepší, pak oni, se štěstím jsme nakonec vyhráli.
Jak jste viděl vaše branky ze svého pohledu?
U penalty jsem věděl dopředu, co udělám, kopu to takhle často. Druhý gól byl velkým dárkem od jejich kapitána, když mi to namazal a já šel sám na bránu a stačilo jen obehrát brankáře.
Jak u vás probíhala příprava?
Byla hodně náročná. Získali jsme nového kondičního trenéra, takže balon jsme moc neviděli a místo toho hodně běhali. Měli jsme i pohárové duely s Chotíkovem a Radnicemi.
Jaké jsou cíle do jara?
Pro nás je úspěch se udržet, když zde hrajeme poprvé v historii. Momentálně chceme být v první polovině, na postup to asi nebude.
Pojďme přímo k vám. Jak jste si a kdy našel k fotbalu cestu?
Moji rodiče i děda do fotbal udělali, chodil jsem na něj a líbilo se mi to, baví mi. Dělám ho už patnáct let, je to můj velký koníček.
Vyhovuje vám váš post?
Nikdy jsem útočníka nehrál, většinou jsem byl stoper nebo jsem se objevoval na kraji zálohy. Pak se mi to naskytlo jeden zápas, kdy jsme měli forvardy zraněné a nakonec u toho zůstal. Líbí se mi to, jsem často na balónu.
Máte svůj fotbalový vzor?
Asi Pavel Nedvěd, Pro svou zarputilost.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho nejen sportovních úspěchů!