Mikulčice mají svého lídra, na kterého se spoléhají. Je jim právě Filip Pochylý.

Ano, o anketě vím od kamarádů, takže sem tam na to mrknu.

Utkání bylo vyrovnané. Vyhrát mohlo jedno či druhé mužstvo, pro diváka určitě zajímavé, šance na obou stranách s vynikajícími výkony brankařů, na žádnou stranu se však štěstíčko nepřiklonilo, a proto to skončilo zaslouženě 0:0.

Cíle jsme měli rozhodně vyšší, ale nakonec můžeme být s podzimem spokojeni, nevyšel začátek sezóny, dlouho bez bodů, herně to tak špatné nebylo, ale dostávali jsme hodně laciné góly po našich individuálních chybách, které nás srazily a naopak na naše góly jsme se hodně nadřeli a taky jsme nevyužívali vyložené šance. Zlom nastal až s příchodem Marka Novotného (zraněný gólman). S jeho příchodem přišla kvalita a pro nás jistota. Pak jsme začali vyhrávat.

Začínal jsem v Hodoníně, prošel všemi žákovskými kategoriemi až do dorostu. Pak jsem dostal v 18-ti letech možnost trénovat s áčkem druholigových Ratíškovic, trénoval jsem a čekal na svou na šanci. I kvůli svému věku a hlavně kvalitě mužstva jsem se jí nedočkal a odešel zpět do Hodonína a jaro odehrál tam. A pak přišla nabídka divizního nováčka z Mutěnic, kde jsem strávil nejlepších 5 let mého fotbalového života. Po dvou letech v Mutěnicích ( 2x- 3.místo ) jsem odešel na rok do divize do Kyjova (8.místo ), pak následoval návrat do Mutěnic. Díky kvalitě hráčů jsme skončili opět na 3.místě a pak přišel vytoužený postup do 3.ligy. Ve 3 lize jsme skončili na 2.místě, ale přišlo zranění (2 měsíce ) a konec v Mutěnicích se blížil. Přišla nabídka Šardic a postup do divize a já se přesunul na 4 roky do Sudoměřic, pak jsem šel na rok do 4.ligy na Slovensko (Gbely ) a teď Mikulčice.

Vnímám to tak, že kluci se na mě spoléhají, ale sám na hřišti nikdy nic neudělám. Fotbal je týmová hra a nezáleží jen na mě, i když svým výkonem můžu pomoci k lepšímu výsledku a výkonu mužstva.

Tak hlavně už 4 roky trénuji žáky (ročník 2001) v Hodoníně, tomu věnuji nejvíce času a máme dobré výsledky. Za Mikulčice chodím po dohodě s panem Šagátem jen na zápasy, priorita jsou kluci (15 let), když se mi to kryje, tak jedu s dětmi, trénuji 4x týdně plus víkend zápasy. Teď to mám ještě složitější po úmrtí mého otce se musím starat ještě o zahradu a jeho hospodářství, kde máme zvířectvo (králíky, husy, slepice, kačeny a psa vlčáka), takže toho mám až až, ale vždy si ještě udělám čas na svou přítelkyni a synovce (7 let ).

Jak jsem řekl, sem tam se na něj mrknu a myslím si, že je super, když se někdo snaží zviditelnit a zpřístupnit takto i nižší soutěže, za což ti určitě patří velký dík !!!