Po dvanácti vyhraných zápasech v řadě se musela Lukavice poprvé v sezoně vyrovnávat s porážkou, když v dramatickém utkání podlehla Petrovicím na penalty. Co podle Vás bylo zlomovým okamžikem duelu, pokud pomineme závěrečný penaltový rozstřel?
Zápas byl herně vyrovnaný. My jsme ale po hříchu zahodili několik velkých šancí volajících po gólu. Zafungovalo známé „nedáš, dostaneš.“ Penalta v 80. minutě nás navíc srazila do kolen. Ale soupeř udělal hloupý faul v samém závěru zápasu a my jsme z výborně zahrané standardky šťastně vyrovnali. V základní hrací době proto jedeme dál bez porážky.
Když odhlédneme od výsledku, který se pro vás vyvinul nepříznivě, byly Petrovice nejsilnějším soupeřem, s nímž jste se na podzim potkali? Nebo jsou podle Vás v soutěži lepší mužstva?
Petrovice jsou zkušené mužstvo, které herně určitě má svou kvalitu. Ale ve vší úctě k soupeři si myslím, že se v soutěži najdou silnější týmy. V mé paměti utkvělo hlavně Deštné a určitě Kostelecká Lhota. To byly venkovní zápasy, které byly hodně těžké.
Lukavice je i přes bodovou ztrátu z posledního kola stále na čele tabulky se slušným náskokem. Ze třinácti odehraných zápasů vydolovala 36 bodů a jen jedinkrát zakusila prohru. V čem podle Vás tkví kouzlo lukavické fotbalové „mašiny“?
V lukavické kabině se sešla výjimečná fotbalová parta! V každé řadě je výrazná fotbalová osobnost. Ať je to brankář Petr Brandejs, obránce Jakub Tlapák nebo ofenzivní síla v podobě Tomáše Polívky nebo Jana Voltra. Ty navíc doplňují mladí fotbalisté. Když máte na okresní poměry takovouhle zvučnou osu týmu je to základ k dobrým výsledkům. Nemohu opomenout ale ani výborné fanoušky, kteří za námi stojí. Jak se říká, pro nás je to dvanáctý hráč na hřišti.
Vaše mužstvo neuvěřitelně šlape a kádr je našlapaný skvělými hráči. Přesto, kdybyste si měl vybrat nějakého fotbalistu z jiného týmu nebo i soutěže, který by Lukavici ještě víc posílil, kdo by to byl?
Místní fotbalové vody nemám až tak moc zmapované, protože v Rychnově bydlím teprve pátým rokem. Ale ti, o kterých vím, že jsou výborní, hrají se mnou v týmu. (smích)
Jaký hráč platí v kabině za největšího tahouna, který umí zařvat, když je to potřeba, nebo naopak vymyslí nějaký vtípek na odlehčení?
Myslím, že tímhle tahounem je kapitán Honza Voltr.
Podzimní část soutěže zakončí nejen duel s Deštným, ale také slavnostní galavečer lukavického fotbalu. Jak se na tuhle akci těšíte a s kým na ni vyrazíte?
Na Lukavický galavečer bohužel vyrazím sám, ale těším se hodně. Bude to bezesporu velkolepá oslava nevídaného lukavického úspěchu.
Pojďme se zaměřit přímo na Vás. Kolik let se vlastně fotbalu věnujete?
Fotbal hraju odmalička, takže to je přibližně 32 let.
Stalo se Vám za tu dobu někdy, že byste chtěl se sportem praštit?
S fotbalem jsem nikdy nechtěl skončit, protože ho miluju a nemůžu bez něho být. (smích)
Jak byste sám sebe popsal jako fotbalistu?
Záludná otázka (smích) Už si pomalu nazouvám fotbalové důchodky. (smích) Ale vážně. Nemyslím si, že bych byl nějaký skvostný fotbalista. Fotbal mě prostě baví a snažím se ho hrát co nejlépe.
Staráte se o sebe nějakým způsobem i mimo hřiště, aby to pak na zeleném pažitu bylo o to lepší, nebo fotbal berete spíš jen jako relax a tyhle věci nijak neřešíte? A máte kromě fotbalu ještě nějaké další záliby?
Celý život jsem hodně sportoval. Kromě fotbalu mě hodně baví kolo, běh, procházky přírodou atd. Koníčků by byl hodně, ale momentálně má přednost rodina.
Kdo je při fotbalových zápasech Vaším největším fanouškem?
Bezesporu moje drahá manželka. (smích)
Kdybyste si mohl vybrat a pozvat na kávu jakoukoliv osobnost z kteréhokoliv odvětví, která by to byla a proč.
Osobností by bylo určitě hodně, ale když zůstaneme u fotbalu, tak bych na kafe určitě pozval Grande Paola, Pavla Nedvěda. Za to, co dokázal a jaký má vtah k fotbalu.
Okresní přebor čeká po víkendovém 14. kole několikaměsíční zimní přestávka. Těšíte se na ni, nebo Vám bude fotbal spíš chybět?
Spíš mi bude chybět. Volného času je málo a letošní rok byl plný mimofotbalových aktivit, takže jsem odehrál asi jen polovinu zápasu. Proto mi je fotbal vzácný. A když se vyhrává, fotbal baví o to více! Jak píše náš manažer týmu - Lukavice olééé. (smích)