Gratuluji k výhře v anketě hráč kola. Kolik vám je let?
Děkuji. Na Martina si přiťukneme skleničkou Svatomartinského vína a já oslavím současně 38. narozeniny.
Na jakém postu nastupujete?
Celou svoji fotbalovou kariéru hraji buď v obraně nebo v záloze, sice každého fotbalistu určitě láká být střelcem a dávat branky, ale bez kvalitní obrany to také nejde. A díky své postavě jsem určitě u útočníků soupeře vzbuzoval respekt. A i přes to, že jsem hrál v zadních řadách, jsem pár branek vstřelil, takže si nemohu stěžovat.
Kdy nebo jak jste začal s fotbalem, kdo vás k němu přivedl?
Ono to bylo trochu složitější. Sport mne provází už od malička, začínal jsem s atletikou, která mne nesmírně bavila, potom jsem díky svému tatínkovi a kamarádům až v pozdějších letech cca v patnácti letech zkusil kopnout do míče a myslím, že to byl osudový zlom. Od té doby je fotbal moji prioritou číslo 1. Ale myslím, že není moc sportů, které jsem nezkusil. Jezdím na kole, pravidelně hrajeme volejbal, badminton, squash, floorbal, lyžuji, plavu, zkusil jsem si zkrácený triatlon. A díky sportu jsem také vystudoval Fakultu sportovních studií.
Kde jste všude ve vaší kariéře nastupoval?
Začátek mé fotbalové kariéry byl v MIKO Žďár, potom FC Žďas, následoval Bohdalov, Radešínská Svratka a mým současným klubem je Transformátor Počítky.
Pamatujete si, kdy jste poprvé vstřelil svoji první branku?
To musím hodně daleko zapátrat v paměti, nevím už, proti komu jsme hráli, ale bylo to v dorostu a vím, že to byla hlavička po rohovém kopu. Ani nevím, jak to tam spadlo, ale toto byla určitě moje první branka.
Kdy jste poprvé nastoupil za muže? Pamatujete si proti komu?
Na ten okamžik se nedá zapomenout. Bylo to ještě za klub MIKO Žďár nad Sázavou, nastoupil jsem od začátku a hráli jsme s Herálcem. A pokud si vzpomínám, vyhráli jsme 3:1.
Nějaké úspěchy ve fotbale?
Za největší úspěch musím bezpochyby dát na první místo postup s oddílem FC Žďás do divize. Když se vezme v úvahu, že tým byl tenkrát sestaven jen vlastně z odchovanců oddílu, že vše probíhalo v amatérských podmínkách, tréninky až po zaměstnání, a že v těchto podmínkách jsme s týmem dokráčeli z 1. A třídy až do divize, tak si myslím, že to byl pořádný kus dobře odvedené práce.
Jaký je rozdíl mezi vyššími soutěžemi, co jste hrál a Okresním přeborem?
Ten kvalitativní rozdíl mezi jednotlivými soutěžemi je opravdu markantní, jak se říká, je to vždy „jiný level“ . Hlavně přechod mezi 1. A a divizí, nebo potom MSFL, to se nedá odkopat jen tak, bez řádné přípravy.
Na jaké spoluhráče ve své kariéře nejvíce vzpomínáte?
Měl jsem to štěstí, že v každém „mančaftu“ , v kterém jsem kopal, byla bezvadná parta. Ono by mne snad ani nebavilo jezdit na fotbal, když by v týmu panovala nekamarádská atmosféra. To se mi snad ani nikdy nestalo. To je právě třeba to, co je úžasné v mém současném týmu FC Transformátor Počítky , úžasná parta, a jak každý zápas prožívají diváci a fanoušci, to se nedá popsat, to snad ani v lize není skutečností. Ale abych odpověděl na otázku. Celou svoji fotbalovou kariéru jsme to táhli se Radimem Chmelíčkem, Vojtou Zedníčkem, Jirkou Zábranským a stále v tom pokračuji s Romanem Schneiderem.
Kdo vám zase dal nejvíce po stránce trenérské?
Každý trenér měl své metody a preferoval něco jiného. Určitě nelze zapomenout na Jožku Drinku, Slávka Machatku, a teď momentálně si nejvíce užívám současnou trenérskou dvojici Fandu Šustra a Rosťu Ptáčka, kteří ve vedení týmu nemají konkurenci. Dělají pro nás toho tolik, že si dovolím říct , že ve své kariéře bych jen těžko někoho takového hledal.
Jak hodnotíte nedělní zápas s Novou Vsí B?
S Novou Vsí to je vždy vyhecovaný zápas. Ale to se dá říct asi o všech zápasech okresu. Vždyť všichni se na hřišti již nějaký ten týden potkáváme, všichni se známe, mnozí z nás kdysi hráli společně v jednom týmu a teď jsme soupeři. Ale stejně si neodpustíme jediný souboj. Ale ono to není jen o fotbalu. Jak jsem říkal, všichni se známe, takže si před i po zápase trošku „pokecáme“ ,a až po zápase vychladnou hlavy, tak si poplácáme po ramenou a víme, že příště u nich to bude zase stejné. Ale to je to, proč hraji stále fotbal, jednak mne baví, jednak tam mám kamarády.
Byl jste zvolen hráčem kola. Jak se vám hrálo?
Super, já si opravdu navíc každý zápas užívám, mne to neskutečně baví. Navíc jsme hráli na domácí půdě a fanoušci fandili, co jim hlasivky stačily.
Poslední čtyři kola jste vyhráli a dostali jste se z posledního místa, co se stalo, že jste se tak chytli?
Už jsme z toho měli pomalu deprese, ztratili jsme hloupě body na začátku soutěže, ale máte pravdu, tak nějak si to sedlo, našla se optimální sestava a myslím, že momentálně hrajeme docela dobrý fotbal. Asi to chtělo čas a muselo si to sednout. Trenér nám také trošinku domluvil a výsledek je hned vidět. Je to příjemné nebýt na chvostu tabulky, ale přezimovat uprostřed a na jaro si dát vyšší cíle, postup asi ne, ale nejvyšší patra soutěže nejsou nedosažitelné.
Na jaký zápas na jaře se nejvíce těšíte?
Nemám zápas, na který bych se vyloženě těšil nebo netěšil, jak jsme řekl, mne fotbal baví a každý zápas je pro mne příjemnou zábavou. Některé zápasy jsou více či méně vyhecované, možná trošku vyhecovanější to je s týmem Hamrů, ale stejně, až rozhodčí odpíská konec zápasu, tak si v klidu ruku podáme.
Jak se budete v zimě připravovat na jarní část sezóny?
Trenér nás určitě vydechnout nenechá, znám ho už několik sezón, tak tuším, co chystá. Ale já kromě toho lyžuji, chodíme do haly na fotbálek, floorbal, badminton, tenis, myslím si, že za zimu určitě nezlenivím
Bude vás ocenění hráč kola něco stát?
Mám obavy, že ano. Ale jelikož to bude s kamarády , tak mne to nemrzí. Za to ocenění „hráč kola“ to určitě stojí.
Máte nějakou přezdívku?
Někdo mi kdysi začal říkat „Ody“, to se tak ujalo, že snad ani už nikdo neví, že se jmenuji David. No, protihráči, s kterými se na hřišti potkávám, mne oslovují „Ody“, ti asi opravdu netuší, že jsem David. Ta přezdívka se ujala tak, že mne tak oslovují i v běžném životě. Ale slyším na to stejně jako na Davida.
Nějaká veselá příhoda z kabiny?
Jedna velká příhoda je už když se všichni v kabině sejdeme a podíváme na sebe, to smích nazastavíme.
Máte nějaký rituál před zápasem?
Před každým zápasem se musím namazat hřejivou emulzí ať jsou dva stupně nebo třicet stupňů.
Jak hodnotíte rozhodčí v okrese?
Já je obdivuji. To u nich musí být strašná láska k fotbalu. Určitě to není o penězích. Jak jsem říkal, zápasy jsou hodně vyhecované a fanoušci, když se domácím moc nevede, hledají viníka a první na řadě je samozřejmě sudí. Sice jsem nikdy nezažil nějakou inzultaci, ale tituly, kterými jsou občas na všech hřištích častováni, nejsou publikovatelné, ale držím jim palce.
Co říká fotbalu vaše rodina?
Všichni mi moc fandí. Často jsou mezi fanoušky na zápasech. Když někdy prohrajeme, a já každou porážku těžce nesu, tak mi říkají. „Máš to zapotřebí?“ Ale kdybych řekl, že na zápas příště nejedu , tak to bych hned zase slyšel. „No to snad nemyslíš vážně, máš snad fotbal, ne?“. Nejvíc to se mnou prožívá moje partnerka Soňa, když přijdu domů pokopaný a občas s modřinou, tak mne opečovává a lituje, což je docela příjemné. Takže i modřina může mít pozitivní vliv na rodinný život.
Sportujete, máte nějaké koníčky ve volném čase?
Ono to s tím volným časem není zas tak žhavé. Mám zaměstnání dost náročné na čas, takže že bych měl čas na nějaké zahradničení či něco podobného, to určitě ne. Ale na sport si vždy nějakou chvilku ukradnu.
Jaké máte tedy zaměstnání?
Pracuji jako ředitel hotelu, práce, která mne moc baví, ale neskutečně časově náročná. Když chce člověk dělat práci pořádně, a v této branži to ani jinak nejde, nelze se říct, teď mám volno, teď mám pracovní dobu. Práce mne tak vtáhla, že duchem jsem snad v práci každou minutou. Ale ono to platí jak ve sportu, tak v práci. Vše se musí dělat na 100, raději na 120%.
Jak jste si v létě odpočinul od fotbalu?
Že bych si odpočinul od fotbalu se říct nedá. Každý týden jezdím v zimě do haly , v létě na hřiště, na fotbálek s kamarády, já mám fotbal snad každý týden a ještě se mi nepřejedl.
Oblíbený film nebo seriál?
Například Méďa 1 a 2, Rambo,Přátelé.
Oblíbené kluby, kterým fandíte?
Velmi obdivuji německý a anglický fotbal. Snad ještě spíše ten německý. Neskutečné nasazení, profesionalita, hlad po vítězství, zaujetí pro zápas, něco neskutečného. Měl jsem možnost být na zápase Ligy mistrů v Mnichově na Bayernu, úžasný zážitek. To se musí zažít, každému doporučuji. A ze zápasu jsem si odnesl ještě jeden zážitek. Neuvěřitelný pořádek na stadionu, žádné vulgarity, žádné rvačky, policie tam snad ani nebyla, tatínci na fotbale s malými fanoušky bez obav, zda se vrátí domů v pořádku. Nechápu, proč to nejde u nás.
Oblíbený hráč, fotbalový vzor?
Jako obránce snad nemohu mít jiný vzor než Franze Beckenbauera, ale ze současných hráčů moc fandím Petru Čechovi, absolutní špička ve fotbale a obrovský vzor pro mladé kluky.
Jak si myslíte, že dopadneme na Mistrovství Evropy?
Moc bych si přál, aby se zase někdy zopakoval rok 1976, kdy jsme se v Bělehradě stali mistry. Ale neumím věštit, tak jen si budu přát, aby se na náš fotbal dalo koukat a neudělali jsme si ostudu.
Kdo myslíte, že celý turnaj vyhraje?
No přece my, kvůli tomu tam jedeme.
Kdo vyhraje český titul?
Asi to bude někdo z dvojice Plzeň nebo Sparta, jiný tým by překvapil asi celý fotbalový národ, i když ještě není za námi ani polovina soutěže, třeba bude nějaké překvápko.
Oblíbené jídlo, co vám nejvíce chutná?
Mám tři oblíbená jídla, na kterých opravdu, ale opravdu ujíždím. Jednou jsou roštěnky, když je uvaří můj tatínek, na to on je specialista, potom klasika, smažák, tomu se nedá odolat. No a moje partnerka Soňa mi moc a ráda podstrojuje, a to neříkám jen ze slušnosti, ale je to útok na moji kondici a vždycky prohraji , protože vše „vyluxuji“.
Oblíbené pití?
Jsem sice „hospodský“, takže to bude asi divné, ale jsem jen příležitostný piják. Někdy sklenku vína, někdy pivko..
Čím je pro vás vlastně fotbal?
Vším, opravdu vším, provází mne většinu mého života a snad si neumím ani představit, že bych si nemohl jít „začutat“, takovou situaci jsme snad ani nezažil, pro mne naprosto nepředstavitelné.
Co říkáte na portál fotbalunas.cz?
Bezvadný a potřebný portál. Každý vidí jen ligu, ale je třeba se věnovat fotbalu jako celku. Špička potřebuje masové podhoubí, s fotbalem začíná moc a moc malých kluků, a dneska i holek, ale noví Rosičtí, Čechové, Barošové, vyrostou jen z masové základny. A tento portál se věnuje všem soutěžím, i tomu masovému, amatérskému fotbalu, který prošlapává cestu třeba i k vítězství na Mistrovství Evropy 2016. Neskutečně záslužná práce tohoto portálu. Fandím Vám a držím palce. Vydržte.