Každý malý kluk by chtěl být jako Messi nebo Ronaldo, aby mohl střílet góly. U tebe je to naopak, brankám soupeře se snažíš zamezit. Proč sis vybral zrovna gólmanský post?
V brance nestojím tak dlouho jako hraju fotbal. Poprvé jsem se do ní postavil ve starších žácích, samotný důvod změny pozice už ani nevím.
V kolika letech sis do míče kopl poprvé a kdo tě k jednomu z nejpopulárnějších sportovních odvětví přivedl?
Fotbal hraju zhruba od svých šesti let a dovedl mě k němu táta.
Věnuje se u vás doma fotbalu ještě někdo další, nebo jsi jediný, kdo tímhle sportem žije?
Věnoval se děda a táta, který se teď asi zbláznil (smích). Po pár letech pauzy si v pětačtyřiceti koupil kopačky a válí za rychnovskou Labuť. No a pak bratr, který šel teď z Rychnova k nám, aby mohl hrát se mnou v jednom týmu.
O brankářích se do určité míry často mluví jako o samostatných jednotkách. Je to podle tebe pravda, nebo se spíš jedná o určitou formu předsudku?
Tak určitě. Jak v kabině, tak na hřišti vnímám spoustu věcí jinak než moji spoluhráči.
Když vynechám vitálního tatínka, vzhlížíš k nějakému hráči jako ke svému vzoru?
Asi největším vzorem je pro mě Manuel Neuer. Moc se mi líbí jeho herní styl, který se v mnoha směrech liší od ostatních brankářů, zejména jeho hra oběma nohama a vybíhání, v jeho případě klidně až na půlicí čáru. Občas se snažím taky tak vybíhat, moc tak pomůžu svému týmu při zakládání akcí nebo zastavení brejku soupeře.
A kdyby sis měl vybrat oblíbený klub, který by to byl?
Odmalička jsem veden od mého dědy i táty ke Slávii a musím říct, že jsem na to hrdý. Ze zahraničních klubů mám rád Chelsea. Fandím jí už také pár let, i když se mi teď nelíbí jejich herní styl, který se projevuje i na výsledcích.
Koho naopak ty sám pokládáš za svého největšího fanouška a kdo tě v průběhu tvé kariéry nejvíc ovlivnil?
O žádném nevím, ale jestli bych měl někoho jmenovat, tak to bude určitě moje rodina. Těch lidí, kteří mě ovlivnili, byla spousta. Ať to byla rodina nebo kamarádi a spoluhráči na hřišti. Díky nim vím, že má smysl fotbal hrát i ve chvílích, kdy se zrovna nedaří.
V současnosti působíš v podorlické Rokytnici. Jak bys popsal vaši kabinu? Kdo obstarává zábavu, kdo platí za módemana, kdo je spíše uzavřenější a jak ten celek dohromady funguje?
Tak vtipálků tam máme spoustu, jedním z nich jsem i já. Jako módemana bych nikoho nejmenoval, každý má tak trochu svůj styl a uzavřený není nikdo. I když se občas neshodneme, v kabině to celkem dobře funguje. O úklid kabiny, mytí flašek a starost o dresy se každý týden stará jiná trojice, pořádek musí být.
S jakými plány mužstvo vstupovalo do sezony? Daří se dané cíle plnit nebo vlastní očekávání zatím nenaplňujete?
Do sezony jsme vstupovali s cílem hrát polovinu tabulky. Máme před sebou zápas v Přepychách a předehrávku v Křivicích, tak věřím, že ještě nějaké body urveme.
Co je podle tebe silným faktorem rokytnické hry a co vás naopak sráží?
Myslím, že silný faktor je, když se snažíme hrát jako jeden tým. Naopak nás sráží, když se na hřišti hádáme. Podle mně si máme chyby vyříkat v kabině a ne na hřišti, přece jenom jsme jen lidi.
Většinu podzimní části má okresní přebor za sebou. Jak bys vaše dosavadní působení v tomto ročníku soutěže zhodnotil?
Tak jako kladnou věc bych bral tu, že jsme jako jediný tým dokázali obrat lídra tabulky z Lukavice o body. Na druhou stranu si myslím, že jsme ztratili dost bodů s týmy, se kterými se body uhrát daly.