Z naděje Sparty kapitánem Kunic, pokud Česko, tak už jedině doma, říká Hráč kola Ondřej Šíma

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0

V dorostu pražské Sparty patřil k nejlepším střelcům celostátní ligy a podepsal profesionální smlouvu. Slibně rozjetou kariéru mu však přibrzdila vážná nemoc. Dnes je třicetiletý Ondřej srdcařem, kapitánem a ústředním lídrem svých domovských Kunic, se kterými nastupuje v 1.B třídě. V uplynulém víkendu zavelel gólem a asistencí k parádnímu obratu proti Voticím, čímž si od fanoušků vysloužil ocenění pro Hráče kola. V rozhovoru vzpomíná na strahovská léta pod trenérem Frýdkem, sedmileté angažmá v Německu i na to, proč na pokladníka kabiny čeká další příspěvek do týmové kasy.

Ondřeji, gratuluji k ocenění Hráč kola! Proti Voticím jste zavelel k obratu gólem a asistencí – jak jste zápas viděl ze své vlastní perspektivy?
Takový náš klasický zápas, pes, který nekouše. Za mě to byl jeden z nejlepších prvních poločasů, které jsme zatím odehráli, protože vstupy do utkání nám většinou nevycházely. Tentokrát tomu opravdu nebylo co vytknout, až na góly, což je náš dlouhodobý problém. Zase jsme prohrávali, ale vzhledem k tomu tlaku a počtu neproměněných tutovek nikdo ani na chvilku nevěřil, že ten zápas nezvrátíme.
Slavíte v kabině ocenění pro Hráče kola? A kolik vás to bude stát do týmové kasy?
O kasu se snažím starat já a na začátku roku jsme do pokutovníku přidali i pokuty za hráče kola, rozhovor a hráče roku, takže mě to něco málo stát bude. Koneckonců i to je důvod, proč všichni tak usilovně hlasují.
Podle registrace působíte v Kunicích už od roku 2001, tedy od svých žákovských let. Co pro vás znamená vést svůj mateřský klub jako kapitán s páskou na ruce?
Ano, jsem stejně jako téměř 99 % týmu odchovanec klubu, což je podle mě výsledkem skvělé dlouhodobé práce, a jsem za to hrozně rád. Znamená to pro mě moc, je to čest a jsem rád, že za mnou kluci poměrně jdou. Až tu vyroste nějaký vůdce, za kterým kabina půjde, rád mu to přenechám.
Jaký jste typ lídra v kabině – spíše klidná autorita, která mluví hlavně výkony na hřišti, nebo dokážete o poločase pořádně zvýšit hlas?
Jsem právě jeden z mála, kdo mluví, někdy až přespříliš, ale kvůli tomu jsem se vlastně nějak přirozeně stal kapitánem.
Kunice se po postupu z okresu v 7. lize rychle adaptovaly. Kam až tento tým podle vás může v letošní sezoně reálně dosáhnout?
Za mě jsme hlavně vůbec neměli sestoupit. Bylo to v roce, kdy se rušila jedna I. B třída, a my jsme na jaře bohužel nezvládli pár důležitých zápasů, takže nás to semlelo. Všichni ale věděli, že tenhle tým do okresu nepatří. I přesto, že jsme postoupili až z druhého místa, jsme jasně ukázali, že jsme naprosto zaslouženým účastníkem 7. ligy. Pro nás je cílem zapojit co nejvíce kluků z dorostu a postupně je začleňovat do týmu. Pokud se podaří postoupit, bude to super, ale není to pro nás žádné dogma.
V minulosti jste prošel juniorkou pražské Sparty – v květnu 2016 o vás dokonce psali na klubovém webu jako o muži zápasu proti Znojmu. Jak na toto strahovské období vzpomínáte?
Od nejmladšího dorostu jsem na Spartě strávil zhruba šest let života, takže velkou část svého mládí. Na toto období vzpomínám jen v tom nejlepším a dodnes se s některými bývalými spoluhráči občas potkáváme a vzpomínáme. Spousta z nich hraje v zahraničí nebo alespoň profesionálně v Česku.
V mládeži Sparty jste potkal řadu talentovaných hráčů. Kdo z tehdejších spoluhráčů nebo trenérů vás fotbalově nejvíce ovlivnil?
To je hrozně těžké, těch spoluhráčů byla spousta a těžko bych vypíchl jednoho, ale každý se ke mně vždy choval skvěle a svým způsobem mi pomohl. Pokud bych měl vypíchnout jednoho trenéra, tak je to pan trenér Frýdek, který ve mně od začátku něco viděl a opravdu mi pomohl hlavně po psychické stránce. Díky tomu jsem potom zažil ve Spartě velmi úspěšná léta.
Když jsme u Sparty, je to dodnes klub, kterému fandíte?
Vzhledem k tomu, že pracuji ve fotbale a zároveň fotbal hraju, sleduji ho výrazně méně než dřív, protože už ho je občas opravdu moc. Pokud ale někomu v Česku fandím, tak jedině Spartě.
Proč to období skončilo, proč jste ze Sparty odešel?
Měl jsem poměrně dobře našlápnuto. V devatenáctce jsem podepsal profesionální kontrakt na tři roky a v té době jsem byl nejlepším střelcem celostátní ligy U19. Téměř vzápětí jsem ale dostal mononukleózu a zhruba půl roku jsem nesměl vůbec sportovat. Po návratu přišla různá zranění, pár špatných rozhodnutí a už jsem se do toho bohužel nedostal. Po vypršení kontraktu jsme se vlastně jen domluvili, že si mohu hledat nové angažmá.
Zahrál jste si také třetí nejvyšší soutěž (ČFL) v Benešově a Benátkách nad Jizerou. V čem je největší rozdíl mezi dospělou ČFL a dnešní krajskou 7. ligou kromě tempa?
Odehrál jsem jen pár zápasů a to asi vystihuje všechno. Nemohu srovnat, jaké je to teď, ale tenkrát to absolutně nebyl fotbal, který by mě naplňoval. Bylo to ve velkém tempu, ale hlavně o soubojích a té fotbalové stránky tam podle mě moc nebylo. Proto jsem se po sezoně v Benátkách rozhodl odejít hrát do Německa, kde to splňovalo veškeré parametry. Fotbal jsem si tam opravdu užíval a vydržel jsem tam téměř sedm let.
Prošel jste si profesionálním drilem i nižšími soutěžemi. Je na hřišti znát, že soupeři vědí o vaší ligové a třetiligové minulosti a jdou po vás tvrději?
To je hrozně těžké říct, asi ne úplně všichni si tyto informace zjišťují. Tradiční týmy, se kterými hrajeme pravidelně, už asi vědí, na koho si u nás mají dávat větší pozor. Fotbal je ale týmový sport, takže pokud si někdo dává větší pozor na mě, dává to větší šanci vyniknout mým spoluhráčům.
Ve 30 letech máte ideální věk, skvělou produktivitu a obrovské zkušenosti. Nelákalo vás ještě zkusit vyšší soutěž, nebo už je pro vás fotbal v Kunicích čistá radost s partou?
Někdy loni v zimě jsem měl nějakou nabídku, ale už mě to vůbec neláká. Pokud budu hrát v Česku, tak už nikdy jinde než za Kunice, protože to je můj domov. Jediné místo, kam bych si to ještě dokázal představit, je návrat do Německa.
V minulé sezoně jste nasbíral 12 branek, předtím 16, teď máte za 6 zápasů 6 gólů. Máte v hlavě nějakou konkrétní metu, kolik gólů byste chtěl letos nastřílet? Cítíte se aktuálně v životní střelecké pohodě?
Vůbec ne. Pro mě jsou opravdu nejdůležitější bodové zisky a naše předvedené výkony. Samozřejmě mi každý gól udělá radost, ale ještě radši na góly nahrávám.
Co byste vzkázal kunickým fanouškům, kteří vás ženou za každým obratem v zápase, a také svému týmu?
Hlavně ať chodí stále v tak hojném počtu jako doposud a doženou nás vždy k vítězství. Myslím si, že jim to v poslední době děláme hodně zajímavé až do posledních chvil.

Autor: Jakub Kulatý

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.