Z Příbrami do Rožmitálu, těžím hlavně z rychlosti, góly radši připravuji, svěřil se dvacetiletý křídelník Jan Šourek

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0

Dvacetiletý záložník Jan Šourek je jedním z hlavních tahounů TJ Spartak Rožmitál pod Třemšínem. Hráč, který fotbalově vyrůstal v akademii ligové Příbrami, se před minulou sezónou vrátil do mateřského klubu a výrazně mu pomohl k postupu do 1.B třídy. V nové soutěži se rychle adaptoval a naposledy na sebe upozornil parádním výkonem proti Milínu, kde dvěma klíčovými asistencemi zařídil venkovní výhru 2:0. Právem tak ovládl anketu o Hráče kola. Přečtěte si rozhovor s rychlým křídelníkem o návratu domů, fotbalovém dospívání i silném poutu se spoluhráči!

Gratuluji k ocenění i k výhře 2:0 na hřišti Milína. Jak byste zápas z vašeho pohledu zhodnotil?
Nastoupili jsme na ně po zápase se Spartakem sebevědomě, věřili jsme si. Prvních dvacet, třicet minut bylo z naší strany opravdu dobrých. Jakmile jsme dali gól na 2:0, drželi jsme tempo ještě zhruba deset minut, ale potom už se naše hra trochu zhoršila. Druhý poločas jsme už spíše jen bránili a spoléhali se na brejky.
V utkání jste zaznamenal dvě gólové asistence. Ta první vzešla z docela náročné situace u praporku. Posílal jste míč před branku tak trochu naslepo, nebo jste věděl, že tam čeká váš dobrý kamarád Zdeněk Žibřid?
Byl to spíše pokus o centr do prostoru. Vím, že Zdeněk má skvělou střelu a je to výborný zakončovatel, takže se mu tam snažím posílat co nejvíc balonů. Bylo to trochu naslepo, ale on byl naštěstí na správném místě a gólmanovi to navíc trochu propadlo.
Druhá asistence vypadala podobně, ale tam jste si míč dobře předkopl, utekl obraně a přesně odcentroval. Jak jste tuto situaci vnímal vy?
To byl zamýšlený centr na přední tyč, akorát nakonec prošel až dozadu. Dopadlo to ale výborně a kluci to dokázali proměnit.
Z vašich slov vyplývá, že se na hřišti cítíte spíše jako nahrávač na góly, je to tak?
Přesně tak, nejsem vyloženě gólový typ. Pokud jste viděl video ze zápasu, tak jste si určitě všiml, jak jsem netrefil prázdnou branku (smích). Soustředím se spíše na centry. Třeba proti Spartaku jsem měl také dvě nebo tři asistence, takže raději nahrávám, než střílím góly.
V minulém ročníku jste ale nastřílel tři góly. Je pro vás letos cílem toto číslo překonat?
I přesto, že na hřišti spíše nahrávám a soustředím se na asistence, určitě bych chtěl ty tři vstřelené góly z minulé sezóny překonat.
Byl jste vyhlášen hráčem zápasu díky tomu, že jste na křídle vynikal svou rychlostí. Byla právě rychlost vaším hlavním receptem na obranu Milína?
Většinou sázím všechno na rychlost a těžím z ní. Nebývá moc hráčů, kterým bych nedokázal utéct, takže to funguje.
Nastupujete na levé i pravé straně zálohy. Kde se cítíte komfortněji?
Určitě napravo. Hraje se mi tam líp a mnohem více mi vyhovuje z této strany centrovat.
Do Rožmitálu jste se vrátil před minulou sezónou a hned jste s týmem vykopali postup do 1. B třídy. Jak na tento loňský ročník vzpomínáte?
Byl to parádní rok. Vrátil jsem se do klubu po dlouhé době a vzal s sebou ještě kamaráda z Příbrami. Šli jsme tam s jasným cílem – ten postup prostě vykopat.
Tím kamarádem myslíte Tomáše Rajla? Jak vůbec vznikl ten nápad, že do Rožmitálu přestoupíte oba dva?
Ano, je to tak. Já jsem tam přestoupil jako první. S Tomášem jsme se znali už z Příbrami, tak jsem ho prostě zkusil přemluvit, a on do toho šel se mnou. Z Příbrami jsem vycházel z kategorie U19 v době, kdy se tam vykopala zpět druhá liga, takže bych musel jít hrát za béčko, a to jsem raději zvolil Rožmitál.
Když už mluvíme o Příbrami, kde jste prošel akademií a zahrál si i celostátní soutěže – co vám toto angažmá dalo do fotbalového života nejvíce?
Nejvíc mi dalo období v osmnáctce a devatenáctce, kdy nás trénoval Aleš Kočí. Mělo to obrovskou kvalitu. Cenné byly i zkušenosti z celostátní ligy, kdy jsme jezdili po celé republice. Tréninky v Příbrami byly na vyšší úrovni a bylo jich víc, naučil jsem se tam spoustu věcí, které bych v menším klubu za tu dobu asi nezískal.
Přinášelo to s sebou i nějaký tlak? Přece jen se od vás jako od posil z vyšší soutěže po návratu do Rožmitálu hodně čekalo.
Začátky byly trochu vtipné, protože když jsme s Tomášem přišli, oba jsme byli zranění. Já jsem měl zranění na ruce, on rovnou zlomeninu, takže jsme tam chvíli oba běhali se sádrou. Zpočátku na nás všichni docela koukali, jaké že to přišly posily, ale brzy si to sedlo a bylo to dobré. Očekávání kabina určitě měla a doufám, že minimálně tím loňským postupem jsem je naplnil.
Jaké máte nyní plány do budoucna? Je vám 20 let, chtěl byste se ještě podívat do vyšších soutěží, nebo zůstanete věrný Rožmitálu?
Osobně chci zůstat. Nejdřív se potřebujeme s Rožmitálem v 1. B třídě pořádně aklimatizovat a výhledově se uvidí, jestli tým ještě posílí a zkusíme udělat další postup. Co se týče letošní sezóny, chtěli bychom hrát do pátého místa. Rozhodně se chceme pohybovat co nejvýše a vyhnout se bojům na chvostu tabulky.

Autor: Jakub Kulatý

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.