Gratuluji k výhře hráče kola již podruhé v této sezóně, v našem posledním rozhovoru v 5. kole jste tvrdil: „Nejsem zvyklý dávat góly, trefím se tak jednou za sezónu.“ Při pohledu na vaše aktuální statistiky to ale vypadá jinak, jelikož na kontě máte už 13 branek! Kde se ve vás najednou probudil takový kanonýr?
Já sám tomu moc nerozumím a dělám si v kabině srandu, že si už i na noc zapínám vyzvánění, kdyby volal trenér A-mužstva (2.liga) pan Střihavka. (Smích) Nikdy jsem nebyl žádný střelec, spíše jsem góly připravoval, takže 13 branek je na mě neuvěřitelný výkon a snad ještě nějakou přidám.
Titul Hráč kola vám vynesl výkon proti rezervě Sedlčan, kde jste vyhráli divokým výsledkem 5:4 a vy jste vstřelil dva góly. Jak se takový infarktový zápas rodil přímo na hřišti?
Sedlčany mají velice dobrý tým, zvláště jejich záložní řada má velkou kvalitu. Zápas to byl nahoru dolů, opět otočka ze stavu 0:2. Nám pomohli tři rychlé góly během 6 minut, a ikdyž Sedlčany opět vyrovnaly, ukázali jsme naši sílu a ke konci se projevila naše fyzická kondice. Myslím, že celkově lidé rádi chodí na naše zápasy, máme obrovskou ofenzivní sílu, o čem svědčí skoro už 100 vstřelených gólů.
V hodnocení zápasu zaznělo, že jste byl nejlepším hráčem, a že jste „dřel do úmoru a ukázal všem, jak se má bojovat za barvy svého klubu.“ Jak těžké je ve 39 letech udržet takové tempo a jít na hřišti mladším klukům neustále příkladem?
Na jednu stranu těžké to je, už se o sebe musíte přece jen víc starat a víc to bolí, na druhou stranu lehké, protože ikdyž jsem byl mladší nebo nebyl kapitán, vždy jsem se snažil jít svým přístupem a výkonem příkladem a na hřišti nechal vše. Kluci mě ženou dopředu, já bych nesnesl pocit, že hraju jen kvůli nějakým zásluhám, o to víc musím makat a ukázat jim, že ikdyž mi je většinou dvakrát více než jim, tak to jde.
Minule jste svůj krásný gól z trestňáku věnoval synovi, který u toho ale bohužel nebyl, protože prý vaše trefy naživo vždycky zmešká. Teď už ale sázíte jeden gól za druhým – už se mu konečně poštěstilo vidět tátu skórovat v přímém přenosu, nebo ta „kletba“ pořád trvá?
Můj každý gól věnuji synovi a manželce, protože oni jsou moji největší podpora. Naštěstí ,,kletba” je již pryč, a syn už pár gólů viděl na vlastní oči, jednou vběhl slavit se mnou i přímo na hřiště, což je samozřejmě ta nejhezčí odměna.
Vyhrát Hráče kola podruhé v jedné sezóně, to už se asi v kabině neutají. Máte jako tým vypsané nějaké speciální taxy do kasy za tyto individuální úspěchy, nebo vám to kluci dají sežrat jinak?
Všem bych chtěl poděkovat za hlasy. Když jsem četl medailonky nominovaných na hráče kola, byla to tentokrát velká konkurence, o to mě to těší samozřejmě víc, ikdyž si osobně myslim, že toto ocenění by si zasloužil můj spoluhráč a parťák ze zálohy Dominik Vlasák, který vstřelil hattrick. Samozřejmě pokladník (což jsem já) na tyto ocenění pamatuje, ale možná zapomenu tentokrát dopsat. (Smích) A že mi to dávají kluci v kabině sežrat? O tom nepochybujte, my do sebe rejpeme furt.
Když se podíváme na váš profil, loni po návratu do Vlašimi jste dal za celou sezónu jediný gól, letos už jich je třináct. Změnila se nějak výrazně vaše role na hřišti, nebo trenér zkrátka našel nový způsob, jak vaše zkušenosti v ofenzivě využít?
Změnilo se několik faktorů, hlavně asi to, že jsem něco zhubnul a trenér nám přes léto a zimu nasypal slušnou přípravu, kdy jsme všichni kňučeli a proklínali ho. (Směje se) A ikdyž jsem pár zápasu odehrál s mírným zraněním, cítím se na hřišti fyzicky dobře. Skvěle jsme přes zimu posílili, a ikdyž já jsem spíše defenzivní záložník, občas se někam připletu a padne to tam.
V onom 5. kole jste se blýskl nádherným přímákem, u kterého jste se ocitl prý náhodou a normálně jste „specialista na břevínka“. Jak padly ty vaše dvě trefy proti Sedlčanům? Byla to zase nějaká nečekaná střela z dálky, nebo klasická práce ve vápně?
Po vstřelení gólu z lavičky zaznělo, že to se mnou bude k nevydržení dalších 30 let. Z trestňáku, z větší dálky a kousek od autové čáry, překvapivě jsme střílel, protože jsem podobný gól vsítil už i v přípravě, tak jsem to zase zkusil, všichni čekali centr do vápna, já se rozhodl střílet na přední tyč a nakonec to zapadlo na zadní od tyče do šibenice, takže asi tak. Druhý jsem vstřelil z penalty.
Máte za sebou hodně bohatou kariéru. V mládí jste nakoukl i do pražské Sparty, dlouhé roky jste hrál za MSK Klecany. Jak moc vám tyhle letité zkušenosti z různých soutěží teď pomáhají v 1. B třídě?
Tak angažmá ve Spartě mi dalo hodně, byla to obrovská zkušenost a když jsem z ní dobrovolně odcházel, rodina i spousty přátel mi říkalo, že jednou budu litovat. Ale tak to není, ikdyž to byl vždy můj sen, brzy jsem pochopil, že tohle prostředí nebylo pro mě a fotbal jsem chtěl hrát hlavně pro zábavu, kvůli atmosféře v kabině a žít i život okolo.
V podzimním rozhovoru jste zmínil, že vaším velkým cílem je dovést tým jako kapitán k postupu. Teď jsme v květnu, sezóna se blíží ke svému konci. Jak to s těmito ambicemi aktuálně vypadá?
Ten cíl samozřejmě dál trvá, nyní jsme na 2. místě tabulky, do konce soutěže chceme ještě urvat co nejvíce bodů a pak se uvidí. Každopádně už teď jsem na kluky pyšný, na celý tým - trenéra, našeho kustoda i vedoucího, makáme, trénujeme ve velkém počtu, chceme mít čisté svědomí, že jsme pro ten postup udělali maximum.
Minule jste si hodně pochvaloval kolektiv a obrovskou tréninkovou morálku. Drží si Vlašim B tohle nadšení i teď na jaře, kdy v jiných týmech už často docházejí síly a motivace?
Chvála trvá, chodíme trénovat dvakrát týdně, průměrně v 15 lidech, ikdyž spousty kluků studuje vysoké školy a jsme snad nejvic vzdělaný tým na okrese. (Smích) Kolektiv je výborný, vím, že kluci spolu tráví i hodně času mimo hřiště, já už spíše nahánim rodinohodiny. Před sezonou jsme prohlásil, že za každý získaný bod uběhnu na našem atletickém ovále kolečko, v současnosti už to dělá skoro 19 km, ale spoluhráči se i ke mě postupně přidávají, že do toho půjdou se mnou, což si myslím, že taky svědčí jaká parta jsme, a tohle vše se pak odrazí i na hřišti.
Coby lídr kabiny, jak zatím zpětně hodnotíte celou probíhající sezónu 2025/2026? Kdybyste měl vypíchnout jeden moment nebo zápas, který pro vás byl zatím absolutním vrcholem, který by to byl?
Hodnotit ji musím už teď jako úspěšnou, ve většině zápasů se prezentujeme stylem, který nám naordinoval trenér, tedy ofenzivní, s vyšším presinkem, jsme opravdu skvěle fyzicky připraveni, což se obzvlášť teď na konci sezony ukazuje jako velka zbraň. Na všech je vidět, že je to baví, a ikdyz někteří třeba nemají takovou minutaz, držíme při sobě, což už je dneska vzacny a to mi dělá největší radost jako kapitánovi. Myslim, že už i kluci si vice berou k srdci kdyz jim něco řeknu. Samozřejmě verim, že tou třešničkou bude postup.
Co byste jako kapitán vzkázal fanouškům a hlavně svým spoluhráčům do těch posledních pár kol, které vás ještě do letní přestávky čekají?
Já bych jim chtěl hlavně poděkovat, za to, co tomu obětují a ať ještě poslední měsíc o to víc makají a vyždímají ze sebe vše, pak si přes léto ode mě odpočinou. (Směje se) Fanoušky bych chtěl pozvat na naše zápasy, jsme tým, kde jsou všichni odchovanci vlašimské kopané, fotbal hrajeme za řízky a sekanou, určitě se na našich zápasech nebudou nudit a jsme rádi když u toho příběhu budou s námi.