Mimo fotbalu také rád hraješ na bicí. Kdy jsi tomuto koníčku propadl a hraješ třeba v nějaké kapele?
Ano je to tak. Bicím se věnuji podobně jako fotbalu zhruba od 5-6 let. Byla doba, kdy jsem se tomu věnoval možná i více než fotbalu, v té době jsem hrál i v orchestru. Nyní kapelu nemám a orchestr jsem opustil už dávno. Ale co se týče hraní, nikdy mi to neopustí. Naopak, teď mi to chytlo.
Slyšel jsem, že se málokdy stalo, že bys přišel do školy včas. Co je toho důvodem?
Řekl bych asi moje hlava. Existuje málo věcí, z kterých si dělám starosti, bohužel (pro mě bohudík) pro mé rodiče škola k těmto pár věcem nepatří.
Řidičák už máš, při učení se ti ale během praktického tréninku stala menší nehoda. Co přesně se stalo?
Čekal jsem, že to zde padne. Nuže v rámci tréninku, když jsme se vydali na okruh v Touškově společně s bráchou, pod vedením našeho taťky, jsem si při posledním kolečku ve finální fázi spletl pedál a trefil jsem zeď. Nebudu prozrazovat, kde přesně se to stalo, myslím si, že místní to už stejně ví, neboť změna fasády na tom místě je, řekl bych, výrazná, stejně jako samotná rána toho nárazu.
Před pár dny, možná týdny, jsi úspěšně odmaturoval. Proběhly velkolepé oslavy?
Ano odmaturoval a ano proběhly. Dle mého probíhají stále. Každopádně je to super. Jsem moc rád za bráchu, který to měl o dost těžší než já, a taky odmaturoval.
A co vysoká škola? Už víš, kam zamíříš?
Upřímně moc ne. Šel jsem cestou jako můj starší brácha. Cestou "nejtěžší", tedy na Fakultu pedagogickou, konkrétně Tělovýchova a sport. Zároveň přemýšlím nad ekonomkou a ještě pár školami. Je toho ve hře více. Uvidíme, kam mi to zavede.
Když bys měl říct, kdo je větší salámista a šamponek, jestli ty, nebo tvoje dvojče Štěpán, kdo by to byl?
Haha, to je velice těžká otázka. Záleží. Když jsme byli štěňata, tak prásknu sebe, protože opravdu to mi bylo všechno na salámu a z ničeho jsem si hlavu nelámal. Nyní si myslím, že se karty obrací a moje dvojče jde s velkou grácií do vedení. Třeba ho zase doženu.
Nedávno jsi byl na sociálních sítích Rapidu účastníkem videa, kde jsi hádal své spoluhráče podle fotky z dětství. Jaké to bylo a kdo ti dělal největší problémy?
Bylo to super. Natáčení jsem si užil moc. Když jsem na to koukal zpětně, trošku jsem se styděl za svůj výkon ohledně hádání Jakuba Fořta, ale bohužel i přes můj videorozbor bych toho kluka nepoznal. Tudíž Jakub Fořt byl pro mě záhadou při natáčení a v rámci tohoto rozhovoru se Kubovi hluboce omlouvám.
Po podzimu jsi měl pět asistencí, ale žádný gól. Na jaře máš naopak šest gólů, ale žádnou asistenci. Rozhodl ses, že budeš spíš střílet góly, nebo je to dílo náhody?
To je velice zajímavá statistika, nevím jestli se mám smát nebo bulet. Každopádně zase úplně malý čísla to nejsou, ale žádný zázrak taky ne. Bohužel žádná strategie v tom není. Snažím se co nejvíce pomoct týmu a někdy to vyjde tak že dám gól, někdy asistenci. Hlavní pro mě je, jestli zvedáme po zápase ruce nahoru a zpíváme Severní vítr.