Ze stopera nečekaným kanonýrem. Hisense Hráč kola Jakub Pešek oslnil hattrickem, návrat do Vlašimi si pochvaluje

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0

V anketě o hráče 19. kola naprosto dominoval, když získal suverénních 70 % hlasů. Teprve devatenáctiletý fotbalista Jakub Pešek se o víkendu v dresu vlašimské rezervy posunul ze své obvyklé pozice stopera více do ofenzivy a odvděčil se fantastickým výkonem, k jednoznačné výhře přispěl hattrickem a asistencí. V rozhovoru prozradil, proč dal před vyšší soutěží přednost návratu do mateřského klubu, jak zvládá skloubit fotbal s blížící se maturitou i proč je jeho velkým vzorem Brazilec Neymar.

Nejprve vám gratuluji k výhře v anketě o hráče 19. kola. Vyhrál jste poměrně jednoznačně, získal jste 70 % hlasů, takže velká gratulace. Moje první otázka s tím přímo souvisí. Sledoval jste hlasování v jeho průběhu, nebo jak jste se o své výhře dozvěděl?
Moc děkuji, vážím si toho. Sám od sebe jsem se to vlastně nedozvěděl. Vše mi psal trenér, který mi posílal odkazy snad úplně na všechno. Od reportu ze zápasu přes sestavu kola až po samotné hlasování. Všechno mi dával vědět on, takže jsem měl informace především díky němu a za to mu děkuji.
V dresu vlašimské rezervy jste o víkendu předvedl fantastický výkon, k hattricku jste přidal i asistenci. Který z vašich tří gólů byl podle vás ten nejlepší, případně který se vám nejvíce vryl do paměti, a jak ta situace proběhla?
Pro mě byl asi nejvýznamnější hned ten první, protože to byl můj celkově první gól za rezervu Vlašimi. Vzniklo to tak, že jsme rozehrávali rohový kop a propadl ke mně balon, když jsem zrovna zavíral zadní tyč. Zpracoval jsem si ho, zavřel oči a prostě vystřelil.
Byl to váš zatím nejpovedenější zápas v této sezóně, nebo jste odehrál i nějaké lepší utkání, ve kterém jste se na hřišti cítil podobně dominantně?
Takhle dominantně jsem se cítil asi poprvé. Od chvíle, kdy jsem v zimě přišel do Vlašimi, jsem totiž pokaždé hrál jenom na pozici stopera.
Vaše obvyklá pozice ve Vlašimi je tedy zatím stoper? Na to, že hrajete v obraně, jsou tři góly v jednom zápase opravdu úctyhodný počin.
Zrovna v tomto zápase jsem ale dostal novou roli. V prvním poločase jsem hrál defenzivního záložníka a ve druhém jsem se posunul až na podhrot. Zjevně mi to skvěle sedlo.
Proběhla po zápase nějaká speciální oslava?
To asi ne. Jen jsem od kapitána a spoluhráčů dostal naši putovní cenu kabiny pro hráče utkání, což je u nás helma.
Je vám teprve 19 let a s fotbalem jste začínal právě ve Vlašimi v roce 2012. Jaké to je vrátit se teď v březnu do klubu, kde jste dělal své první fotbalové krůčky? Přišel jste ze Speřic, proč jste se pro návrat rozhodl zrovna teď?
Návrat proběhl mimo jiné i kvůli tomu, že letos maturuji. Zvolil jsem si to, abych nemusel tak často dojíždět a ušetřil trochu času. A hlavně mi chyběli kamarádi, které tu mám už od dětství. Občas mě kluci přemlouvali, ať se vrátím, takže to nakonec takto dopadlo a všechno si perfektně sedlo.
Dlouhou dobu jste strávil ve Speřicích. Co vám toto angažmá dalo po fotbalové i osobní stránce a proč tehdy padla volba zrovna na ně?
Myslím si, že ve Speřicích to pro mě bylo první větší seznámení s vyšší soutěží a kvalitnějšími hráči. Hodně mi to pomohlo v přemýšlení o hře, a to po taktické i fotbalové stránce. Získal jsem tam zatím asi nejvíc zkušeností ze všech mých angažmá. A proč právě Speřice? Mám o čtyři roky staršího kamaráda, který na mě předal kontakt trenérovi. Ten mi zavolal, já přijel na trénink a zalíbilo se mi tam. Následně se dotáhl přestup a už jsem tam zůstal.
V loňské sezóně jste se Speřicemi hrál MOL Cup a čtvrtou Moravskoslezskou ligu, teď nastupujete v sedmé lize. Vnímáte to jako velký rozdíl, hrát o tři soutěže níž?
Technicky to podle mě až tolik nezaostává. Rozdíl vidím spíše v rychlosti hráčů. Ve vyšší soutěži to byli v podstatě samí mladí kluci, zatímco tady v sedmé lize už je i pár starších hráčů. Rychlostně má tedy vyšší liga něco navrch, ale fotbalově je to podle mě dost podobná úroveň.
Jaké to bylo zahrát si MOL Cup?
Bylo to super. Byla to pro mě jako pro mladého hráče skvělá zkušenost, moci si vyzkoušet pohárové utkání. Jen je škoda, že jsme to nedotáhli do vítězného konce. Myslím si, že kdybychom vyhráli a dostali šanci potkat se s druholigovým nebo dokonce prvoligovým týmem, byla by to obrovská zkušenost.
Jaké máte do jarní části sezóny i do budoucna osobní a cíle? Říkal jste, že normálně hrajete stopera a teď vás postavili do ofenzivy – kde byste na hřišti působil nejraději?
Náš společný týmový cíl je jednoznačný – uspět v soutěži a postoupit výš. Co se týče osobních cílů, chtěl bych týmu k tomuto postupu co nejvíce pomoci svými góly a asistencemi. Nejlépe se na hřišti cítím asi uprostřed, případně na kraji. Vždycky mě to táhlo dopředu, takže mi pozice podhrota nebo středního záložníka sedí asi nejvíce. Zároveň si ale myslím, že jsem dost univerzální. Nevadí mi hrát na stoperu, levém beku nebo na křídle, ale ten střed hřiště mě baví nejvíc.
Přemýšlel jste o tom, že byste se časem chtěl probojovat i do vlašimského A-týmu, který hraje druhou ligu?
Aktuálně to v plánech už úplně nemám, ale jako cíl by se mi to samozřejmě líbilo. V současné době je velmi těžké se tam dostat a dohánět to, co už mají ti kluci natrénováno. Tuhle sezónu už se to určitě nepovede, a jestli v těch dalších, tak na sobě budu muset ještě hodně zamakat.
Co vás na hřišti potěší víc – připravit finální přihrávku, nebo sám vstřelit gól?
Potěší mě každý kanadský bod. Z pozice stopera jich přece jen tolik nesbírám, takže gól i asistence jsou pro mě stejně klíčové. Hodně mě potěší povedená kolmice do středu nebo na kraj hřiště. Když se akce rozjede ode mě a nakonec skončí gólem, je to zkrátka super pocit.
Jak trávíte svůj volný čas a jak se vám daří skloubit fotbal se školou a blížící se maturitou?
Na této úrovni se to se školou dá skloubit úplně v pohodě, času na učení mám tak akorát. Když se zrovna nemusím učit nebo netrénuji, trávím čas s kamarády venku. Chodíme na procházky, jezdíme na kole nebo trávíme čas na výletech.
Kdo je nebo byl vaším fotbalovým idolem a čí styl hry se snažíte napodobovat?
Už od mala jsem nosil na dresu číslo 11 kvůli Neymarovi. Myslím si, že on, společně s Messim a Ronaldem, je vzorem pro většinu mojí generace. Neymar mi ale vždycky přišel výjimečný svým driblinkem a fotbalovým myšlením. Občas mě baví si tu hru s balonem podobně odlehčit, a to i když zrovna hraju na pozici stopera.
Co byste na závěr vzkázal fanouškům a svým spoluhráčům v kabině?
Fanouškům bych vzkázal, ať nás chodí i nadále podporovat. Fotbal hrajeme nejen pro naši radost, ale i pro tu jejich. Budeme se snažit v každém zápase odevzdat maximum, abychom náš cíl dotáhli do úspěšného konce a v příští sezóně se viděli v A třídě. A spoluhráčům? Ať na každém tréninku makají tak jako doteď. Zatím nám to vychází. Teď v sobotu navíc jedeme na Vyžlovku, což bude klíčové utkání. Myslím si, že pokud do toho všichni dáme 120 %, tak to zvládneme a zase se o krok přiblížíme k vysněnému cíli.

Autor: Jakub Kulatý

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.