Ríšo, gratulujeme k ocenění! Jak jsi vnímal zápas a své dva góly?
Moc děkuju za gratulaci i za nominaci. Zápas jsme brali jako hodně těžký – Bratronice jsou třetí, takže jsme věděli, že ten, kdo vyhraje, může být první. Čekali jsme bitvu, ale docela nás překvapilo, že Bratronice měly v podstatě jen dvě střely na bránu a vůbec se do zápasu nedostaly. My jsme naopak z každé povedené akce vytěžili gól.
První gól padl tak, že jsem chtěl střílet z první, ale na tom terénu mi míč skočil, tak jsem si ho musel zpracovat. Vyrazil proti mně jeden hráč, udělal jsem mu kličku, pak i druhému a dal jsem to placírkou k tyči. Druhý gól padl po rohovém kopu – spoluhráč Týba (Honza Tyburec) mě krásně našel a já jsem to hlavou uklidil do brány.
Čekal jsi, že se zápas vyvine tak jednoznačně, nebo tě výsledek 7:1 překvapil?
Upřímně, ten výsledek mě překvapil. Věděli jsme, že Bratronice jsou fotbalové mužstvo a budou chtít hrát, ale na jejich hřišti jsme čekali tuhý boj. Že to skončí 7:1, jsme fakt nečekali. Ale máme teď formu a padá nám tam skoro všechno.
Letos už máš tři góly ze sedmi zápasů. Zdá se, že máš letos dobrou formu?
Formou bych to úplně nenazval, ale určitě se na hřišti cítím dobře. Jsem rád za každý gól nebo asistenci, která pomůže týmu k vítězství. Hlavní je makat dál a držet se toho, co funguje.
V Lidicích hraješ už čtvrtou sezónu. Co tě tehdy přimělo přestoupit z Kročehlav právě sem?
Dva roky jsme v Lidicích hráli okres, kde jsme bojovali o záchranu, a nakonec jsme spadli. Pak jsme šli do třetí třídy, kterou jsme hned vyhráli. Přestoupil jsem hlavně kvůli kamarádství – mám tu kluky, se kterými se znám dlouho, třeba Patrika Radostu (alias Levého) nebo Adama Hlouška. Potkali jsme se tehdy v hospodě, kluci mě zkusili přemluvit – a povedlo se. Pomohla mi i bývalá přítelkyně, která mě k návratu ke sportu trochu dotlačila, protože jsem měl pětiletou pauzu. Vzal jsem na trénink i pár kamarádů a dnes tvoříme skvělou partu, která si fotbal opravdu užívá.
Loni jste soutěž vyhráli, ale postup jste odmítli. Co vás k tomu vedlo a jak jste to tehdy v kabině brali – nebylo vám to líto?
Ano, to bylo těžké rozhodnutí. Věděli jsme, že okresní týmy jsou hodně mladé a běhavé, takže jsme si v kabině udělali anketu na WhatsAppu, jestli postoupit, nebo ne. Bylo to těsné, ale rozhodla "rada starších“, která chtěla zůstat.
Vedení i my mladší bychom postup brali, ale vzhledem k věkovému složení týmu jsme se rozhodli zůstat ještě jednu sezónu. Mrzelo nás to, ale zase máme výhodu – chodí nás hodně, střídáme hokejově, každý si zahraje a panuje dobrá nálada. A je možné, že jestli letos zase vyhrajeme, tak už do postupu půjdeme – a oslavy si určitě pořádně užijeme.
Letos vás vede nový trenér. Změnil se po odchodu Jaroslava Topky styl hry nebo atmosféra v týmu?
Ano, Jardu Topku vystřídal Tomáš Radosta – Radík. A musím říct, že se toho moc nezměnilo. Pořád táhneme za jeden provaz, užíváme si fotbal a bavíme se jím.
Soupeři o vás mluví s respektem – jako o zkušeném, ale zároveň pohodovém a sympatickém týmu. Jak bys popsal partu v Lidicích a co podle tebe dělá tým tak silným?
To se hezky poslouchá. Máme opravdu neskutečnou partu – takovou jsem nikde jinde nezažil. Táhneme za jeden provaz, po každém domácím zápase máme společné posezení, popovídáme, dáme si něco k jídlu i k pití, prostě si to užíváme.
Na tréninky chodíme v hojném počtu, nikdo si na nic nehraje. Máme i zkušené hráče jako je Honza Procházka, který hrál ligu, a další kluky z A i B tříd. Starší pomáhají mladším, poradí, povzbudí – to je obrovská síla našeho týmu. Jsem fakt šťastný, že můžu být součástí takové party.
Jsi hodně aktivní člověk – kromě fotbalu se věnuješ také Urban Challenge a MMA. Dokonce máš fotku s Karlosem Vémolou! Můžeš nám tyhle aktivity trochu přiblížit a říct, co ti dávají?
Snažím se být aktivní a nesedět doma na zadku. Sport mám od malička v sobě. Mám spoustu kamarádů, kteří dělají tyhle překážkové závody, tak se občas nechám zlákat. Rád zkouším nové věci.
Když jsem měl pauzu od fotbalu, věnoval jsem se hodně fitku a boxu – do toho mě přivedl brácha. Když člověk celý život hraje fotbal, stejně mu to časem začne chybět. Ale i tyhle sporty jsou super – člověk si vyčistí hlavu. Chodíme i na tenis nebo plavání, a to mě moc baví.
Karlos Vémola byl pro mě vždycky inspirací – líbí se mi jeho motto "Dřina porazí talent". To sedí i na fotbal a život obecně. Jsou to zážitky, na které se nezapomíná.
Podle fotek se zdá, že tě ve fotbale hodně podporuje rodina. Chodí se dívat i na zápasy? Pomáhá ti cítit jejich podporu přímo na hřišti?
Určitě ano. Rodina je pro mě na prvním místě – mamka, brácha i mamčin přítel mě hodně podporují. Hodně mě v minulosti motivovala i bývalá přítelkyně, které tímto chci poděkovat.
Obrovské poděkování ale patří hlavně mému dědečkovi, který už tu bohužel není. Od mých pěti let se mnou jezdil na všechny zápasy, po celé republice i do zahraničí. Díky němu jsem u fotbalu zůstal. Jeho podpora pro mě znamenala strašně moc.
A nakonec – co přeješ vašemu týmu do zbytku sezony a co bys vzkázal fanouškům Lidic?
Našemu týmu přeju hlavně zdraví, chuť do fotbalu a aby nás pořád bavilo vyhrávat. Když budeme dál taková parta, věřím, že můžeme být znovu první. Fanouškům chci poděkovat za podporu – vážíme si jí a chceme jim dělat radost výsledky.
Moc děkuji za rozhovor, ať se ti dál daří – a budeme se těšit na další spolupráci!
Já taky děkuju za rozhovor a za super otázky. Mějte se hezky a díky za spolupráci!