V utkání proti Hradci mě pěkně trefovali a asi třikrát jsem dostal do hlavy. Hráli jsme tam 1:1 a ještě nám neuznali gól, vzpomíná Petr Kut
Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Anketu o nejlepším hráči 6. kola okresního přeboru ovládl Petr Kut. Sedmapadesátiletý brankář oplývající zkušnostmi i z druhé ligy aktuálně příležitostně obléká dres Mšeckých Žehrovic. V náročném domácím zápase proti kvalitnímu Městečku dokázal udržet čisté konto, čímž si vysloužil titul hráče kola. S hráčem kola přinášíme tradiční rozhovor.
Zvládli jste náročný zápas proti Městečku. Jak hodnotíte svůj i týmový výkon v zápase?
Vyhráli jsme, tak jsme asi hráli dobře (smích). I když si myslím, že ten konec byl takový hektický a že nás hosté hodně zatlačili. Bylo to takové čekání na gól, přesně jako to bylo s Jesenicí. Je to asi tím, že se moc netrénuje a ke konci zápasu dochází fyzička.
Žehrovická obrana je zatím tou nejlepší v celé soutěži (vzhledem k počtu inkasovaných gólů). To jste potvrdili i proti Městečku, kdy jste navíc vychytal i čisté konto. Kdo Vám osobně dělal největší problémy?
To si popravdě asi nevzpomenu. Ty kluky moc neznám, protože jsou hodně mladí. Jediní, koho jsem znal, byli Michal Čermák, který byl se mnou na Tatranu a Pepča Šnídl, který byl na lavičce (smích).
Výhra proti takto silnému soupeři je pro vás jistě velmi cenná. Jak jste ji oslavili?
Oslava nebyla. Já si myslím, že takové ty oslavy, jako se slavilo dřív, už nejsou. Dneska si ti klucí dají limonádu a jdou pryč a už se to moc nedrží. Je pravda, že jsme tam chvilku seděli a dali si 2-3 pivka a šli jsme v klidu domů, ale dřív se slavilo víc.
V letošní sezoně nově nastupujete v dresu Mšeckých Žehrovic. Jakou roli hrál ve Vašem příchodu Váš zeť Matěj Pejša?
Já už hlavně nechci nikam dojíždět a takhle to mám jednoduché. Matěj mě nabere, odveze mě tam a pak zase přiveze. Člověk si tak může v klidu dát jedno pivo po tréninku a má to bez starostí. Já už jsem se s fotbalem najezdil dost. Nikam se netlačím a šel jsem tam jen s tím, že jim občas pomůžu. Navíc v Žehrovicích ještě trénuje Zdeněk Kudela, což byl vlastně můj první trenér, a i ty kluky tam trošku znám. Dokonce jsem odtud měl i dědu s babičkou, takže jsem na tom hřišti byl dřív byl hodně.
Máte na kontě velmi bohatou kariéru. Na jaké momenty nejraději vzpomínáte?
Nejvíce asi na můj první zápas v druhé lize za Kladno v Hradci, když oni postupovali do ligy. Tam jsem chytal ve vojenských teplákách se záplatama, hráli jsme tam 1:1 a ještě nám neuznali góla. To mě krásně trefovali a asi třikrát jsem dostal do hlavy, měl jsem zkrátka štěstí (smích). To byl krásný zápas, protože tam bylo tenkrát asi 7-8 tisíc lidí a tam se nám to opravdu povedlo. Pak asi s Drnovicemi, to bylo myslím v roce 2005. Ty jsme porazili 1:0 a byl jsem snad i v televizních novinách, to se mi taky docela dařilo (smích). Plzeň jsme doma porazili 3:0, pak třeba i na Tatraně, když jsme zachránili divizi. Takových zápasů je spousta, na které člověk rád vzpomíná.
Máte i nějaké zápasy, na které byste chtěl zapomenout?
Třeba zrovna ten první rok, když jsem chytal druhou ligu a hráli jsme ve Zlíně. Tři zápasy před tím jsem nedostal gól, přijeli jsme do Zlína, o poločas to bylo 3:0, střídal jsem a nakonec jsme tam dostali 3:6. To bylo takové, že byl člověk už někde jinde a nebyl pokorný. Ale stane se, to se musí hodit za hlavu a jede se dál.
Jak jste se vůbec dostal do branky? Chtěl jste být brankářem, nebo to nějak vyplynulo?
Já jsem v dorostu hrál předstopera nebo stopera. Do branky jsem se dostal ve Strašecí zrovna za Zdeňka Kudely a pak hodně na vojně, kde jsem měl super trenéra, bývalého gólmana Válcoven plechu Frýdek-Místek - nějakého Honzu Lise, který mi tenkrát strašně pomohl. Byl to první chlap, který tomu rozuměl a věděl, co se v té době dělalo. Tomu jsem strašně vděčný.
Kdo měl na Vaší kariéru největší vliv?
Právě asi ten Honza Lis. Že mě v podstatě přitáhl k tomu fotbalu a po té vojně jsem pak šel hned na Kladno. Takže člověk čuchne k nějakému systému a režimu. Ale i spousta dalších lidí byla dobrých.
Je nějaký hráč, se kterým byste si rád ještě někdy zahrál?
Já jich mám spoustu (smích). Chtěl bych si zahrát třeba s Radimem Holubem ze Sparty, se kterým jsem byl na Kladně, s Honzou Suchopárkem chodíme občas za starou gardu, Honza Flachbart ze Strašecí a spousta dalších kluků právě třeba ze Strašecí, kde jsem byl skoro 25 let z té mé kariéry. Těch lidí je opravdu spousta i právě třeba z rakovnické staré gardy.
Vnímáte nějaké rozdíly v okresním/krajském fotbale, ke kterým v průběhu Vaší kariéry došlo? Které jsou podle Vás ty největší?
Ten fotbal je dnes rychlejší, ale jinak si myslím, že jde ta úroveň dolů. Dřív byl člověk ve 30 letech starý a dneska je pomalu v každém mančaftu nějaký čtyřicátník. Těch lidí je prostě málo. Je to škoda, protože dnes je v každé vesnici nádherné hřiště a krásný areál. Dříve to bylo všude vyšlapané, protože tam pořád někdo byl, a dneska tam nikdo není. A když se pak člověk podívá i na úroveň reprezentace, tak je vidět, že ti hráči prostě chybí.
Je něco, co byste chtěl vzkázat mladším generacím?
Já si myslím, že je důležité, aby hlavně oni chtěli a vydrželi. Protože spousta dobrých lidí, kteří to mají rádi, v nějakém tom přechodu mezi dorostem a chlapama brzy skončí. Nedostanou šanci třeba a radši skončí. Dneska je strašně těžké někoho zkritizovat, protože se hned urazí a druhý den vám nepřijde na trénink. Člověk se dnes fakt už bojí těm mladým cokoliv říct, protože by jim chtěl třeba i poradit, ale oni to nevezmou. To je mi líto a je to škoda.
Jak vlastně vznikla Vaše přezdívka „Míček“?
Hele vůbec nevím, já to mám po tátovi (smích). Já to jen zdědil a už se to se mnou nese.
OTÁZKA Z KABINY: Kde se vidíš fotbalově za 10 let?
Vůbec netuším. Když bude člověk zdravý, tak se tam klidně přijdu podívat, dokud to půjde. Hlavně ale musím cítit, že tomu mančaftu můžu ještě něco dát. Jestliže ale člověk zjistí, že to je nesmysl a akorát si udělá ostudu, tak je to zbytečné. Nechtěl bych dopadnout jako Jarda Jágr, abych to zkoušel ještě v sedmdesáti. Je škoda si pak kazit jméno.
OTÁZKA Z KABINY: Budou tvoji vnuci gólmani po dědovi, nebo stopeři po tátovi?
Těžko říct. Ať sportují, jak chtějí. Hlavně když budou něco dělat a aby je to bavilo. V tom mladém věku je nejlepší nějaká všestrannost, než se upínat k tomu, že z někoho bude v 5-6 letech fotbalista. To je podle mě nesmysl, na to má čas.
Autor: Jakub Tvrz
Komentáře
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.
Rozhovory
- ROZHOVOR S Hisense HRÁČEM KOLA - 19.kolo Středočeský | Rakovník | Okresní přebor , 2025-2026
- Povahově jsem možná jako Fenin ve Frankfurtu a postavou jako bratr Horvátha z Extrémních proměn, směje se Tomáš Itner
- Mám hodně hráčů, od kterých si nechám poradit a beru si od nich to nejlepší. Nejsou to ale jen kluci ze Hředel, říká Ondřej Roubík
| Tabulka | Z | Skóre | B | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | TJ Tatran Rakovník | 9 | 40:9 | 27 |
| 2 | SK Pavlíkov | 9 | 43:10 | 24 |
| 3 | FK Hředle | 9 | 34:15 | 19 |
| 4 | FC 05 Zavidov | 9 | 36:19 | 19 |
| 5 | TJ Baník Lubná | 9 | 35:15 | 16 |
| Nejlepší střelci | Góly | |
|---|---|---|
| 1 | Dominik Varyš | 12 |
| 2 | Ondřej Roubík | 11 |
| 3 | Ondřej Polcar | 9 |
| 4 | Pavel Hruška | 8 |
| 5 | Daniel Proniuk | 7 |
| Jméno | ZB | Ú | BE | |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Petr Čech | 43 | 68,3% | 0 |
| 2 | Jana Malecká | 43 | 68,3% | 0 |
| 3 | Jiří Klik | 42 | 67,7% | 0 |
| 4 | Jaroslav Bureš | 41 | 66,1% | 0 |
| 5 | Bedřich Bočánek | 41 | 65,1% | 0 |