LUKÁŠ ČERVENKA: Spousta lidí si to neuvědomuje, ale pokud je v klubu pouze jeden brankář, tak je to pro něj hrozně složité

Prvně chci poděkovat všem, kteří mně poslali hlas a dopomohli mně k vítězství v anketě. Upřímně jsem anketu nesledoval, ale každopádně vítězství potěšilo. Sice mě to bude stát nějakou tu korunu do týmové kasičky a doručení občerstvení, ale to je příjemná starost.

Já jsem za tuhle situaci neskutečně rád. Nejen je to plus pro klub, ale i pro nás, co v té bráně stojíme. Konkurence nás posouvá dál a tím se zlepšujeme. Spousta lidí si to neuvědomuje, ale pokud je v klubu pouze jeden brankář, tak je to pro něj hrozně složité, ať už v rámci tréninku nebo zápasů. Jsem za svoje spolubojovníky chránící Jaroměřskou branku ať v áčku nebo béčku vděčný. Myslím, že tuhle situaci oceňují i trenéři.

Přesně tak. Herní praxi potřebujeme všichni. Samozřejmě tréninky nás připravují na zápasy, ale zápas dokáže vytvořit takové situace, na které vás sebelepší tréninky nedokážou připravit. A především pro nás brankáře, kdy se do zápasu většinou vždy dostane pouze jeden. Proto každá možnost zahrát si zápas je vítanou příležitostí. A k tvé otázce, možné to určitě je, ale vše záleží na rozhodnutí a domluvě trenérů. Spolupráce mezi A-týmem a B-týmem musíme využívat a navzájem si pomáhat.

Je to tak, dovolil jsem si krátkou pauzu. A k hodnocení zápasu bych řekl, že první poločas určitě patřil Malšovicím. Možná našim klukům v prvním poločase chyběla špetka odvahy a sebevědomí po předchozích výsledcích. Naštěstí jsme do kabin odcházeli za schůdného výsledku vzhledem k počtu šancí Malšovic. Druhý poločas jsme už zvládli mnohem lépe. Řekl bych, že jsme získali ztracené sebevědomí, zvýšilo se naše nasazení, zlepšila kombinace. Na základě toho jsme dokázali převzít iniciativu a odměnou bylo vyrovnání. Škoda neproměněné šance v poslední minutě.

Tak kvalitnější soutěž souvisí s kvalitnějšími protivníky. To, co vám projde a stačí v okresním přeboru, už vám v této soutěži nestačí bohužel. Já jsem s kluky z B-týmu neabsolvoval přípravu a ani jiný zápas zatím, takže nevím co chybělo, aby těch bodů bylo více. Za mě je potřeba pokud hraji proti lepšímu soupeři většího odhodlání, soustředění a soudržnosti, ať v rámci zápasů, tak i tréninků. Minulou sezonu se kluci vezli na vítězné vlně, ale teď přišly porážky a mnohdy dost kruté. To dokáže zamávat se spoustou sportovců. Ale čas to zvrátit ještě stále je.

To je jasný. Pod trenérem Palečkem jsme dostávali v té době první zkušenosti s dospělým fotbalem. V tom zápase si myslím, že jsme nastoupili oba dva. Došlo k tomu, že se zranil hráč z pole a už nebyl, kdo jiný by tam šel. A tak já, jako náhradní brankář, jsem musel vyběhnout do pole. Naštěstí jsem byl vyslán co nejdál od naši branky, tak to dopadlo dobře.

Tak začátek, konkrétně první 3 kola, byla dle mého dobře zvládnutá. Ale byly z toho pouze tři remízy, ikdyž to byly týmy, co budou atakovat horní příčky KP. Mě osobně velmi mrzí zápas proti Dvoru, kde jsem udělal chybu a soupeř dokázal vyrovnat. Ale to už je za námi. Asi momentálně náš největší problém je proměňování šancí. Ikdyž si jich moc nevytváříme, tak přeci jenom nějaké tam jsou, ale my je zatím nedokážeme proměňovat. Já ale našemu týmu věřím, že se budeme zvedat a začneme vítězit.

Změn proběhlo poměrně dost. Máme nyní jeden z nejmladších týmů, co tu kdy asi byl. I to může být ten důvod, že se nám zatím nedaří zvládat utkání za 3 body. Ale tahle cesta se mi líbí. Mladí nyní u nás dostávají velké role a hrají velkou porci času. To může oslovit i další případné hráče, kteří by chtěli hrát nejvyšší krajskou soutěž a Jaroměř jim je určitě otevřena. Máme trenéra s obrovskými zkušenostmi a věřím, že to společně zvrátíme a posuneme se do vyšších pater tabulky. V Jaroměři, ikdyž to někomu možná nepřijde, tak se vždycky pracovalo skvěle s mládeží. A i nyní se to odráží. V obou dospělých týmech kostru týmu tvoří odchovanci jaroměřského fotbalu. Za to patří obrovský kredit všem trenérům v klubu. A určitě bych v této strategii pokračoval. Za mně je to mnohem přínosnější pro náš klub i pro český fotbal. Osobně nejsem zastánce placení vysokých částek hráčům v neprofesionálních soutěžích. Pak je docela bizarní, že vesnice, kde žijí menší stovky obyvatel hrají soutěže 3.ligy (ČFL a MSFL) nebo 4.ligy (divize).

Tak asi jako každá práce. Volného času na tréninky a i na zápasy je méně. V těchto soutěžích hráč musí mít klasický zdroj příjmu. A fotbal děláme z toho důvodu, že nás to baví. Bohužel pokud mám službu, tak jde fotbal stranou. Avšak mohu říct, že Policie a i ostatní bezpečnostní složky jsou dost ochotné v tom svým příslušníkům vycházet vstříc, aby se mohli účastnit zápasů. Takže mírná flexibilita, kdy má člověk službu zde je.

Na působení v Hradci Králové vzpomínám jen v tom nejlepším. Potkal jsem zde spoustu skvělých fotbalistů. Pokaždé když se s někým z nich potkám vždy prohodíme pár slov. Rád vzpomínám i na trenéry, kteří se nám zde věnovali a předávali spoustu rad a zkušeností. Nejvíce tedy na trenéra brankářů Karla Podhajského. Těch vzpomínek je určitě více. Asi ta největší byla možnost si zahrát proti u19 Herty Berlín a Unionu Berlín, při soustředění v Německu. Ale pro mě asi ta nejsilnější vzpomínka je, když jsme přijížděli autobusem na Strahov, kde jsme hráli proti pražské Spartě. Tam na člověka dýchla taková ta aura toho největšího klubu v Česku. Obrovský strahovský stadion a všechno, co tam bylo k vidění, tomu hostujícímu týmu ukazovalo, že tady je jako obrovský soupeř, a že dostane šíleně nařezáno, protože tady to je Sparty. Tak jsme je tam přejeli výsledkem 0:1, já udržel čisté konto a jelo se domů s dobrou náladou.