Deštenský Michal Tuček prozrazuje: "Na soutěži mi až tak nezáleží, důležitá je parta."

Přestože se při utkání Deštného a Meziříčí takříkajíc ženili všichni čerti,  Michal Tuček zářil. Na gólové konto svého týmu přispěl dvěma brankami a výrazně pomohl k vítězství 5:1. Povedenými trefami navíc potěšil i hrstku přítomných fanoušků, kteří si na fotbalové hřiště našli cestu i přes nepříznivé počasí. V Deštném se dvaadvacetiletému záložníkovi líbí. Díky dobrému prostředí a skvělé partě kroutí ve stínu Velké Deštné už čtvrtou sezónu.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Zápas proti Meziříčí hodně ovlivnilo počasí. Vy jste se mu ale dokázali přizpůsobit a nasázet soupeři pět branek. Jak se ti v takovém nečasu hrálo?
Do utkání jsme šli s tím, že nebereme nic jiného než 3 body. Myslím si, že to poznalo i dvacet odvážných diváků, kteří přišli i v takovém počasí. Ale kdybychom chtěli pořád hrát v ideálních podmínkách, mohli jsme hrát futsal.
Deštné si v 10. kole připsalo kromě tříbodového zisku také sedmou podzimní výhru. Kromě ní má na kontě ještě jednu remízu a dvě porážky. Je to podle tebe povedený vstup do soutěže, nebo myslíš, že to mohlo být lepší?
Soutěž pro nás nezačala příliš šťastně, kdy jsme prohráli doma s Lukavicí. Ve třetím kole přišlo zaváhání v Rokytnici, ale na to se už neohlížíme. Teď jsme na vítězné vlně a doufáme, že nám to vydrží co nejdéle.
Po sérii dobrých výsledků a zisku cenného skalpu silného Vamberka je mužstvo určitě dobře naladěno. Jaká atmosféra panuje v kabině a kdo je její největší lídr?
Atmosféra v kabině je skvělá. Největším lídrem je trenér Pavel Novák. Nejen v kabině, ale i mimo ni se hlavně on stará o pozitivní atmosféru. Pro mnohé z nás je inspirací.
Pojďme se zaměřit přímo na tebe. V kolika letech jsi začínal s fotbalem a kdo tě k němu přivedl?
Fotbal jsem začal hrát v sedmi letech, kdy mě s sebou vzal bratránek na trénink. A už jsem u toho zůstal.
V případě, že by sis měl vybrat jiný sport než fotbal, který by to byl?
Kdybych nehrál fotbal, moje volba by nejspíš padla na lední hokej. Měl bych pro něj určitě větší předpoklady, protože jsme hokejová rodina. Teď když to vezmu zpětně, jsem rád, že jsem si nakonec vybral fotbal. Potom mě nejvíce baví volejbal a florbal.
Stíháš kromě pověstného „čutání“ do balonu ještě nějaké jiné koníčky?
Většina mých koníčků se točí kolem sportu, proto když jsem se rozhodoval, kam jít na vysokou školu, bylo studium tělesné výchovy jasná volba. Ideální způsob, jak skloubit příjemné s užitečným.
Se sportem jsi toho zažil už evidentně hodně. Vzpomeneš si na nejlepší a naopak nejhorší zážitek, který tě při fotbale potkal?
Nejlepším zážitkem je pro mě asi celkově období, kdy jsem byl ve starším dorostu v Novém Městě. A naopak nejhorší zážitek si vybavím, když jsem dostal kopačkou do břicha od vietnamce. Doteď se proti nim bojím hrát. (smích)
Pocházíš z Nového Města nad Metují, jak ses dostal až do sestavy Deštného?
Před nějakou dobou jsem se rozhodoval, jestli jít na hostování do Deštného, nebo do Provodova. Vybral jsem si Deštné a bylo to dobře. Dalo mi to zase chuť do hry. Hostuji tady už čtvrtou sezónu.
Kam by ses chtěl s tímhle týmem v budoucnosti probojovat? Máš v hlavě nějaké dlouhodobé cíle? B. třída, A. třída, kraj....?
Ani mi tak nezáleží na soutěži, kterou hraju. Pro mě je důležité prostředí okolo a dobrá parta. To mám v Deštném i v okresním přeboru.

Autor: martina.kramerova

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.