Kluci mě hned vzali mezi sebe, pochvaluje si Klimeš z Bohdalova

Luboš Klimeš z Bohdalova by většině spoluhráčů mohl dělat otce, ale i tak jej v zimní přestávce přijali mezi sebe. Barvitě popisuje vše kolem svého přestupu i to, co pro něj bylo v Bohdalově šokem.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Luboši, gratuluji ke zvolení hráčem kola. Čeká tě nějaký příspěvek do kasy?
Moc děkuji. Předně si ale myslím, že hráčem tohoto kola by měl být rozhodně Alda Neuman, který nám v nastaveném čase udělal z prakticky prohraného zápasu zápas vítězný! Příspěvek do kasy si náš pokladník, brankář a týmový šoumen v jedné osobě Číča určitě pohlídá, ale to jsou takříkajíc příjemné povinnosti. Trošku se jen bojím, abych nemusel přítelkyni vysvětlovat, že místo dovolené pojedeme v létě na brigádu! Jak jsem v Bohdalově nový, tak můj pokutový seznam začíná silně připomínat čtvrtletní nákup z Tesca – no snad dostanu nějakou seniorskou slevu.
Sledoval jsi hlasování? Kdo ti poslal nejvíce hlasů?
Přiznám se, že vůbec, protože tento týden je neuvěřitelně hektický a když mi včera Číča psal, že mi gratuluje, chvíli jsem přemýšlel k čemu vlastně! Nejvíce hlasů mi určitě naposílali spoluhráči, jelikož se blíží konec sezony a klubovou kasu je třeba jak se patří nakrmit! A pak určitě i bývalí spoluhráči z Nadějova.
O víkendu jste vyhráli ve Staré Říši. Jak bys zápas popsal?
Strašně těžký zápas! Věděli jsme, že pro domácí to bude „zapas poslední naděje“, že určitě budou posílení o hráče divizního A-teamu a že postavení týmů vůbec nehraje roli, ale přesto jsme se v prvním poločase vůbec nebyli schopni dostat k naší hře a domácí byli jasně lepší. Poločasový výsledek 1:1 byl vzhledem k tomu, že Číča kromě několika velkých šancí skvěle zlikvidoval i penaltu pro nás doslova kouzelný. V poločase měl trenér Machatka důrazný proslov, své si k tomu řekl i kapitán Kouky a druhý poločas byl z naší strany určitě lepší, ale i přesto jsme dostali poměrně hloupý gól a prohrávali. Opět se ale ukázalo, že tenhle tým se nikdy nevzdává a v nastaveném čase si Alda Neuman udělal svoji vlastní „One Man Show“! A zbytek je historie.
Ač to v zápise není uvedeno, tak jsi vstřelil branku. Můžeš nám ji popsat?
Bohužel se nemůžu pochlubit ničím extra hezkým… Po akci z křídla se dostal na hranici vápna ke střele Míša Krčál a svojí ranou téměř přerazil břevno domácí branky. Vznikl z toho obrovský závar, odražený balon si našel Kouky - skvěle tak jak to umí snad jen on nebo Víťa Pokorný a poslal ho na bránu a mně se na malém vápně podařilo jeho střelu tečovat do protipohybu gólmana, který i když předvedl skvělý reflex a na míč si sáhl, ten naštěstí skončil až v síti. Opravdu nic extra, ale vrátilo nás to do zápasu a jsem za to rád!
V příštím kole hostíte Křižanov. Co od zápasu čekáš?
Tahle soutěž je nesmírně vyrovnaná! Každý může porazit každého a často rozhodují opravdu maličkosti. Křižanov je velice nepříjemný a těžký soupeř. Budeme ale hrát doma před našimi skvělými fanoušky, to by každý z nás na hřišti raději umřel, než prohrál, bojujeme o celkové třetí místo a jiná cesta než 2 vítězství z posledních 2 kol k němu nevede! Tím je vše dáno a řečeno…
Souboj o třetí příčku je nebývale vyrovnaný. Vy, Počítky i Rozsochy jste na tom stejně. Co by v tomto boji mohlo hrát pro vás?
My především musíme zvládnout svoje zápasy a pak se teprve můžeme dívat na ostatní. Neznám přesně los našich soupeřů, ale jak jsem říkal výše – není v této soutěži slabých týmů a každý může ztratit s každým. Co může hrát pro nás? Myslím si, že závěr zápasu ve Staré Říši nás nakopne ještě víc! Na všech spoluhráčích je vidět, jak moc chtějí, nikdo neřeší drobné zranění a každý chce pomoci, jak nejlépe dovede! Týmový duch – ten bude hrát pro nás!
Do Bohdalova jsi přišel v zimní pauze z Nadějova. Jak se takový přestup upekl?
Tak to je poměrně zajímavá shoda okolností! Potkali jsme se na vánočním nohejbalovém turnaji s kamarádem a „playmakerem“ týmu Bohdalova Tomášem Doležalem a bavili se o tom, jak je dnešní doba zhýčkaná… Jak mladí kluci moc nechtějí trénovat a že v Nadějově se na trénink někdy ani nesejdeme v pořádném počtu a tak mi nabídl, abych na zimní přípravu jezdil do Bohdalova. Fotbal mám pořád rád a baví mě, ale pokud člověk chce v těchto letech hrát, bez tréninku to prostě nejde a stává se z toho pouze kolotoč zranění. No a po čase mě Tomáš oslovil s tím, jestli bych to na jaro nechtěl jít zkusit… Dvakrát jsem mu ukazoval občanku a ťukal na čelo, ale on se nedal odbýt, až jsem mu na to ve slabé chvilce kývl (smích). Další kuriozitou bylo, že současným předsedou v Nadějově je můj mladší bratr, který musel můj odchod posvětit úředně! Ale vše dopadlo dobře, daří se Nadějovu i Bohdalovu za což jsem nesmírně rád!
Jak na tebe působí prostředí v Bohdalově?
Tohle musím říct, že pro mě byl docela šok! Ale šok velice příjemný a taky to byl vlastně, nechci říct jediný důvod, ale určitě hlavní důvod, že jsem na to Tomášovi kývnul. Já znal z týmu Bohdalova dva kluky takříkajíc „od vidění“ jinak nikoho, ale od prvního tréninku mě kluci vzali skvěle mezi sebe, ačkoli většině z nich bych mohl být otcem. Poměrně rychle jsem poznal, že všichni v klubu – od trenérů, přes kluky a lidi co se starají o hřiště a zázemí, kluky co dělají klobásy (mimochodem luxusní), holky co točí pivo a zajišťují catering a samozřejmě fanoušci – je to velká rodina srdcařů, co fotbalem žijí a věnují mu spoustu času a energie a za to jím patří obrovský dík! Do takového prostředí opravdu není problém zapadnout! I za ně jsem moc rád, že si teď všichni můžeme užívat, že se daří …
Komu fandíš?
Manchesteru United – a jak říká Luky Krčál – JEDNOZNAČNĚ!
Kdy nebo jak jsi začal s fotbalem, kdo tě k němu přivedl?
Asi v 6ti letech – můj strýc Standa Klimeš vlastně kdysi celý fotbal v Nadějově založil a dlouho působil jako předseda klubu i trenér a také taťka mě i mladšího bratra hodně vedl ke sportu
Na jakém postu nejraději nastupuješ?
Určitě na hrotu nebo pod hrotem, „za mlada“ jsem občas nastupoval i na křídle, ale k tomu potřebná rychlost je již bohužel tatam.
Čím je pro tebe vlastně fotbal?
Po 27 sezonách v dospělém fotbale už myslím opravdu můžu říct, že je to i srdeční záležitost, ale vždy to pro mě byla vášeň, zábava, způsob odreagování a pak to nejdůležitější – fotbal mi dal spoustu celoživotních kamarádů, které považuji za fotbalovou rodinu!
Co říkáš na portál fotbalunas.cz?
Naprosto skvělá věc! Rychle a podrobně lze získat přehled o jakékoli soutěži. Díky za to a věřím, že bude sloužit nadále!
VÝBĚR LUBOŠE KLIMEŠE:
Největší kliďas týmu:
Za mě asi Olda Chalupa…Hraje na stoperu a za jaro už měl snad 4 různé parťáky… Působí na mě, že i kdyby do Bohdalova přijel, jako soupe,ř Hary Kane, Olí ho odbrání tak, že ho vlastně do ničeho nepustí a pak si s úsměvem dá jedno orosené…
Největší srdcař týmu:
Těžká otázka, z fotbalové rodiny srdcařů těžko vybírat, ale pokud bych měl jedno jméno vybrat, byl by to trenér Machatka.
Největší bavič týmu:
Tohle je otázka naopak jednoduchá! Jsou to Fábio a Michal Martinčič – většinou nemusí ani vůbec nic říkat, protože speciálně jim dvěma ty rošťárny koukají přímo z očí! Musím říct, že se v Bohdalově opravdu hodně zasmějeme a to je fajn!
Nejrychlejší hráč týmu:
Určitě oba naši křídelníci! Jejich největší kredit je ale v tom, že jak Filda Boháček tak Alda Neuman jsou při své rychlosti i neskutečně šikovní s balonem! Alda když zapne své pověstné turbo, opravdu to připomíná kreslený seriál pro děti, kdy za kojotem Vildou zůstane jen opar prachu – no myslím, že kluci ze Staré Říše to určitě můžou potvrdit!
Hráč s nejtvrdší střelou v týmu:
Tak Bohdalovský dělostřelecký pluk je poměrně početný! Kouky, David Toman, Lukáš Krčál – všichni tihle kluci mají ránu jako z děla, ale bohužel tohle je jedna z věcí, na které ještě musíme pracovat – v zápasech těch střel ze střední vzdálenosti bývá žalostně málo, ačkoliv potenciál je…
Děkuji za rozhovor.
I já děkuji.

Autor: Martin Mužátko

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.