Tomáš Pešek, hráč kola: ,,Na cestě za titulem stojí ještě hodně překážek. V brance jsem od toho, abych něco chytil."| 1.A třída sk. A, 2023-2024

Díky. Určitě ne! Ve hře je ještě patnáct bodů, a i když máme tři body k dobru, navíc v náš prospěch hovoří lepší vzájemné utkání s Tuchoměřicemi, tak je před námi ještě hodně práce. Nemáme vůbec jednoduchý los, musíme se soustředit sami na sebe a v každém zápase předvést co nejlepší výkon. Pokud tohle dokážeme, tak věřím, že si splníme náš cíl.

S fotbalem jsem začínal v pěti letech v Rakovníku, tehdy ještě v přípravce pod hlavičkou SKP Rakovník. K fotbalu mě přivedl táta, který mě vzal na SK poprvé.

Právě super parta a pohoda v kabině je jedním z důvodů, že jsme tam, kde jsme. S dobrými výkony a výsledky přichází pohoda do týmu. A když je potřeba si něco vyříkat, tak si to vyříkáme a jdeme jako jeden tým dál.

Od toho tam brankář je, aby něco chytil. Jsem rád, že jsem mohl klukům pomoct. I když jsme měli nějaké absence a byli si vědomi kvalit soupeře, tak jsme se s tím popasovali na výbornou. Cítil jsem, že byl trenér spokojený. Po zápase jsme si plácli, v kabině si zařvali, dali jedno lahvový a v úterý na tréninku jsme už vše směřovali na nadcházející zápas.

Flegmatik.

Poslední dobou mě hodně baví italská a asijská kuchyně. Ale moravský vrabec a špenát s knedlíkem má taky své kouzlo. Jenom jedno říct nemůžu.

Vyloženě jeden vzor jsem asi nikdy neměl, ale rád jsem měl Gigiho Buffona nebo Petra Čecha. Poslední dobou ale obdivuji kvality Radka Zacha.

Když jsme měli tuto sezonu brankářské tréninky s Honzou Veselým, tak byla moje tepovka alarmující (smích). Jinak záleží, jak je trénink stavěný. Běhání mí nevoní, to je jasný. A taky záleží, jestli jsme na tréninku dva brankáři nebo jen jeden. V jednom to není úplně prdel. Když mě nic nebolí, což se stává málokdy, tak tréninky zvládám v pohodě. A k druhé otázce, neřekl bych. Jelikož pro mě fotbal obnáší nejen naše tréninky a naše zápasy, ale také trénování mladých brankářů v klubu od přípravky až po mladší dorostence, redaktorské povinnosti na tomto portále, tak to v kombinaci se zaměstnáním a minimem volného času není úplně růžový.

Za jeden z největších úspěchů považuji 4. místo v republikovém finále okresních výběrů, kam jsme se v žákovském věku jako výběr Okresního fotbalového svazu Rakovník dostali. Poté beru jako velký úspěch působení v kladenském SK po takřka celý dorostenecký věk. Opomenout nemůžu ani postup v dresu SKR po návratu z Kladna, když jsme před deseti lety postoupili z I.A třídy do Krajského přeboru. Trenér Jirka Kučera mi tehdy jako sedmnáctiletému dal šanci v brance, kde jsem toho odchytal tu sezonu docela dost, za což jsem mu dodnes vděčný. Takže by to bylo hezky symbolické, kdyby se to po deseti letech podařilo i teď, což bych rozhodně považoval za další z největších úspěchů.

Jednotlivce ti neřeknu. Jsme tým a jako tým prohráváme i vyhráváme. Někdy zahraje lépe jeden, jindy zase druhý. Když má ale naše ofenziva den, tak je to pastva pro oči a bránit je fakt nechceš…

Jejich podporu vnímáme a jsme za ni moc rádi. I když jedeme ven, tak dokáží vytvořit domácí prostředí. Jsou to blázni v dobrém slova smyslu. Věřím, že jim dokážeme na konci sezony poděkovat tím nejlepším možným způsobem!

Tak ČFL se tu hrála a všichni víme, jak to dopadlo… Momentálně máme jediný cíl a za ním si jdeme. Ohledně dlouhodobých cílů tě odkážu na předsedu Míru Jiráska, ten dá taky rád rozhovor, ať to má za basu stejně jako já (smích).