Václave, gratuluji k vítězství v anketě o hráče kola okresní soutěže. Co na to říkáš?
Za vítězství jsem samozřejmě rád a děkuji všem za hlasy. Největší radost bude mít Pavel Friš, coby pokladník.
Už víš částku, která na tebe čeká od kluků v kabině na zaplacení?
Sazebník je neúprosný a čeká mě platba ve výši 200,-Kč.
Derby ve Vlachově Březí jste zvládli poměrem 4-1. Odpovídalo skóre i dění na hřišti?
Zápas byl velmi vyrovnaný a rozhodovaly maličkosti. Soupeř byl ze začátku lepším týmem a po pokutovém kopu šel po zásluze do vedení. Nám se podařilo dát ukázkového šaťňáka a to asi rozhodlo. Když se podařilo dát gól na začátku druhé půle, hrálo se nám lépe a dokázali jsme dobře bránit. Dva góly v závěru byly výsledkem hry vabank domácích.
V tabulce vám po první třetině patří první pozice s náskokem tří bodů. Čekal jsi toto umístění před sezonou?
V přípravě se nám celkem dařilo a chtěli jsme mít lepší výsledky, než loni, ale úplně upřímně tohle jsem nečekal. Čím déle nám to vydrží, tím lépe.
Za sedm odehraných duelů se ve vaší brance vystřídali další dva brankáři. Bereš se pořád za gólmana číslo jedna?
Tak plán byl před sezonou takový, že budu brankář číslo tři a zaskočím jenom, když to bude nutné, věk prostě nezastavíš. Realita je taková, že zápasů mám nejvíc já, čímž si nechci stěžovat, tak to prostě je.
Teď půjdeme ke tvojí kariéře. Kdo tě k fotbalu přivedl?
Fotbal byl můj koníček číslo jedna od malička, takže nebylo nutné, aby mě k němu někdo vedl.
S fotbalem jsi začínal ve Vlachově Březí. Jak vzpomínáš na tvé začátky?
Po přechodu na druhý stupeň základky jsem začal hrát za žáky. Trénoval nás Honza Horák a ty začátky byly skvělé. První zápas si doteď pamatuji úplně přesně. Když jsem skončil v žácích, následoval rok v dorostu a v patnácti jsem se vrátil do Dubu.
Následně už ale přišlo zabydlení v Dubu a kromě půlročního hostování v Záblatí jsi tu až dodnes. Povíš čtenářům něco právě o tomto působení v Záblatí?
Moje žena je ze Záblatí a už když jsme spolu chodili, poznal jsem kluky, co v Záblatí hráli. Byla tam fajn parta a hrál se tam dobrý fotbal. Jednu sezonu měli trable s brankáři a domluvili jsme půlroční hostování. Byla to dobrá zkušenost, protože jsem měl možnost zahrát si B třídu.
Kromě fotbalu samotného jsi také předseda oddílu, jak ses k této činnosti dostal?
Když jsem se vrátil z vojny, tak Jarda Tesař pokládal funkci. Nikdo to dělat nechtěl, a tak jsme se domluvili, že to převezmu já. No a od té doby se v tom vezu.
Tím ale u funkcionářských povinností nekončíme. Prozradil bys nám, jaké je to těla předsedu disciplinární komise?
Do disciplinární komise mě před mnoha lety přivedl Jirka Pavlík, kterého jsem znal právě ze Záblatí. Když nás pak Jirka bohužel navždy opustil, začal jsem předsedu dělat já. Je to časově náročné a někdy nepříjemné v tom smyslu, že trestám kluky, které dobře znám. Samozřejmě někdy jsou názory všech dotčených stran velmi protichůdné a názory na viníka rozdílné. Rozhodnutí pak bývají těžká a jako berná mince se bere zpráva rozhodčího. Bez důkazu v podobě videa to ani jinak nejde. Snažím se nastavit nějaký metr a ten držet.
Stalo se ti někdy v minulosti, že jsi byl nařčen z nějakého manipulování, že jsi schválně dal nižší trest, nebo naopak přitvrdil?
Aby to někdo řekl přímo mně, tak to se mi za ty roky párkrát stalo.
Teď už k víkendu, ve kterém změříte síly se Zbytinami. Jaký zápas očekáváš?
Rozhodně nečekám, že to nebude tak jednoduché, jako první zápas. Už jen proto, že nás trápí četná zranění, ale určitě chceme vyhrát. Ideální by byl jeden, dva rychlé góly v úvodu zápasu.
Poslední dvojitá otázka. Fotbal hraje i tvůj syn, který nastupuje za dorosteneckou kategorii. Jak moc jeho zápasy za Vlachovo Březí sleduješ?
Kromě jednoho zápasu jsem viděl všechny.
Doufáš, že si ještě stihneš se synem zahrát za jeden tým?
Tak to se mi povedlo v letošním sezoně právě ve Zbytinách, než syn přestoupil do Březí. Je to skvělý zážitek, což mi určitě potvrdí každý táta, který to zažil. A jestli si spolu ještě zahrajeme? Možné to je, ale byl bych radši, kdyby hrál nějakou vyšší soutěž. Věřím, že na to určitě má.