Největší koníček kromě fotbalu? Trénování dětí v Netolicích, říká s úsměvem Jaroslav Šulc
První kolo okresní soutěže mají fanoušci na Prachaticku úspěšně za sebou a po hlasování o nejlepším hráči kola nám chybí už jen poslední ohlédnutí za uplynulým víkendem v podobě rozhovoru. Ten absolvoval strunkovický Jaroslav Šulc, se kterým jsme rozebrali jeho kariéru, co se za ty roky ve Strunkovicích změnilo a co očekává od dalšího zápasu.
Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Jaroslave, gratuluji k vítězství v anketě o hráče kola. Co na to říkáš?
Že by se měla zpřísnit pravidla pro hlasovaní, aby nemohli spoluhráči pořád hlasovat dokola. (smích)
Už se ti pokladník z týmu ozval, za kolik to budeš mít?
Pokladník naštěstí nemá messenger, ale ostatní spoluhráči už mi poslali plno emotikonů, jak mi mizí peníze. (smích)
Zápas proti Maří jste měli rozehraný parádě. Vedli jste o čtyři branky, ale nakonec z toho byla remíza. Co podle tebe rozhodlo, že došlo k takovému kolapsu?
Rozhodly naše hrozivé a hloupé chyby, kterými jsme soupeře dostali zpět do hry a zároveň naše žalostná koncovka, místo abychom přidali další gól a soupeře dorazili, nebo zase odskočili.
Je sice začátek sezony, ale myslíš si, že je tohle zbytečná ztráta v boji třeba o postup?
Je to hlavně hloupá ztráta. Tohle se nemůže stát ani na této úrovni.
Teď ke tvé kariéře. S fotbalem si začínal v Netolicích. Kdo tě k němu přivedl?
Já už začal s fotbalem v Teplicích, kdy jsem se chodil dívat na bratra a pár tréninků jsem tam také absolvoval. Takže jsem pak na to v Netolicích navázal, když jsme se sem přestěhovali.
Z Netolic jsi na dva roky odskočil poté v roce 2007 do Chelčic. Co k tomu vedlo?
Byl to výměnný obchod. Netolice stály o Martina Šáchu, protože chtěly postoupit do 1.A a v té době byl v Netolicích přetlak, tak jsme se takto dohodli.
Poté si se ale vrátil domů do Netolic, než přišla tvoje první seznámení se strunkovickým fotbalem. V té době si tu strávil jednu sezonu. Zajímalo by mě, zda se tu něco za tu dobu, než jsi se sem vrátil změnilo?
Změnilo se všechno. V té době byl pouze jeden tým. Teď je A i B tým, jiní trenéři, hráči i vedení.
Po Strunkovicích si se opět vrátil do Netolic, ale vydržel si tam pouhý rok, než jsi odešel do Lažiště. Proč přišel tak rychlý přesun opět do jiného týmu?
To bylo trochu jinak. Po Strunkovicích jsem půl sezony nehrál a přišel za mnou Osty, že v Lažišti chtějí zachránit B-tým, tak zda jim nepomůžu, že tam mají málo hráčů a tak jsem šel.
V Lažišti si hrál od roku 2015 až do 2017. Máš z tohoto působiště nějaké oblíbené vzpomínky.
Jo plno. Pořád se bavím s bývalými spoluhráči, když se někde potkáme.
V roce 2017 došlo ale na návrat do Netolic, kde jsi působil až do podzimu 2022. Proč došlo na návrat domů?
Neměl jsem takovou zápasovou vytíženost, jakou jsem si představoval z hlediska docházky a tak dále. Navíc mě oslovili hráči z Netolic, že se bude opět zakládat B tým, tak nebylo co řešit.
Jak už jsem předloňský ročník si začínal v Netolicích, ale jaro si dohrával už tady. Co stálo za zatím tvým posledním přestupem
Bylo jen otázkou času než béčko skončí, protože jsme se už těžko scházeli na zápasy. Míra Turků o mě hodně stál, tak se udělal výměnný přestup.
Mohou čtenáři ještě očekávat nějaký tvůj přestup?
To určitě ne. (smích)
Když shrneš všechny ty kluby, ve kterých jsi hrával, dokázal bys vybrat nějakou jednu momentku, která všechny ostatní převyšuje?
To je těžké. V každém týmu toho bylo spousty.
Teď už k víkendu. Míříte do Horní Vltavice. Jaký zápas očekáváš?
Zápas to bude takový, jaký my dovolíme soupeři. Zkušenosti hovoří, že tam musíme vyhrát, ale pokud předvedeme stejný zkrat jako s Maří, tak se tam budeme trápit.
Poslední otázka. Máš ještě nějaký koníček kromě fotbalu?
Teď je asi největší koníček trénování dětí v Netolicích. (úsměv)
Autor: Václav Plachta
Komentáře
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.