Našemu stadionu s radostí říkám San Siro, říká Šimon Mertl

Zatím ne, vzhledem k tomu, že jsme všichni tři na vysokých školách, je pořád o čem si povídat a je to v pohodě.

Vždy pro mě byl sport a pohyb zásadní, tak mě velmi láká ortopedie, v rámci které bych moc rád působil v oblasti sportu pro sportovní kluby, jak tady u nás, tak i v zahraničí.

Stejnou otázku jsem si pokládal i já a i když si to člověk neuvědomuje, tak náš stadion a zázemí, kterému s radostí říkám San Siro (usmívá se) je v porovnání s ostatními stadiony v kraji na opravdu vysoké úrovni. Navíc naši fanoušci, kteří nás podporují v hojném počtu na domácím hřišti, jsou pro hráče velmi energizujícím a motivujícím prvkem, na který nesmíme zapomínat. Za jejich podporu jim tímto způsobem chci poděkovat. Zároveň znám na našem hřišti každý drn, jak se říká, což je i odpověď na to proč se mi povedlo vsítit dva rychlé góly doma a kdo ví, co přijde o víkendu.

Dokonce nominace do sestavy kola byla za zásluhy odměněna natož i náš rozhovor.(pokladní si mne ruce) Na hattrick se při postupu zapomnělo, jinak každá jiná pokuta se samozřejmě posunala o cifru výš. Náš pokladní je v tomhle ohledu nekompromisní, ale bůhvíproč on většinu pokut nemá. (Směje se)

V A-třídě je mnohem méně času a prostoru na hru, jak nás na to náš trenér připravoval, ale těžko se mi to hodnotí na základě našich zápasů, protože to je jak nebe a dudy, ale věřím, že se v naše výkony srovnají. Soupeři v A třídě jsou pro nás z většiny velká neznámá, což taky hraje svou roli.

Začátek své fotbalové cesty jsem měl samozřejmě tady (v Dobřanech), kde jsem dostal do žil vášeň a chuť pro hru jako takovou. V Přešticích jsem začal hrát krajský přebor, a tak jsem byl tlačen k tomu se rozvíjet víc a hrát v rychlosti. potom přišla nabídka na to jít výš a zkusit to ve Viktorce, kde vše bylo ještě o úroveň jinde. V rámci Viktorky jsem mohl stát u zrodu fotbalové akademie plzeňského kraje a být jejím členem. Ještě dnes si pamatuji dost živě, jaké bylo vstávání na ranní tréninky v tunelu, kde jsme trávili středeční rána ještě před školou. V akademii jsem strávil dva roky a odehrál jsem s ní několik přípravných zápasů třeba i s Bayernem Mnichov nebo s Lipskem. Jediné, co mě dnes mrzí, že jsme si nezahráli proti Barceloně na turnaji. To nám bohužel uteklo o jeden bod. Potom následoval přestup na Petřín. Na Petříně jsem se znovu dostal do stavu, kdy jsem hrál fotbal spíš pro zábavu a pro vášeň, čemuž prospěl i kolektiv tam a dnes tomu není jinak v Dobřanech. (Usmívá se) I tady jsme zažili úspěchy a například vyhráli turnaj ve Francii. Když jsem později domlouval přes telefonát návrat do Dobřan, se od předsedy ozvalo: "Jméno jsem přeslechl, ale podle toho, co jsem slyšel by to měl být třetí Mertl, který se vrací do Dobřan". To bylo jen třešničkou, která završila můj návrat a dnes už je to jen nedávnou historií.