Čechy a jeho notýsek jsou neustále v permanenci, říká Pavel Mariánus

Na oba týmy dobře. V obou týmech jsem vyrůstal. V Sokolově v žácích a ve Viktorce v mládežnických kategoriích. Všude jsem poznal spoustu skvělých lidí a nabral dobré zkušenosti a nezapomenutelné fotbalové zážitky. Poté mezi chlapy to bylo peprnější. Oba týmy ve své soutěži hrály o nejvyšší pozice a bylo náročné se prosadit.

Z týhle party mám skvělý pocit. Borci, kteří ví, co od fotbalu v takovým prostředí očekávat. S typem útočníka, jaký je Renda se vždy skvěle hraje. Mám vždy více možnosti, jak danou situaci řešit. Mohu se spolehnout na rychlost či balon do těla, který podrží do kombinace.

Za Interobal jsem hrál první sezóny, kdy se opět postoupilo do 1. ligy.. Byli jsme outsideři soutěže. Jezdili jsme na zápasy hlavně si to užít a předvést dobrej výkon a překvapit favority. Tvá otázka zní nějak moc konkrétně (směje se) Úplně do detailu nepamatuji jednu historku. Spíš bych řekl, že všechny výjezdy i zápasy byly v dobrém rozpoložení a užívali jsme si tu sezónu jako celý tým, který měl dobré nasazení i mimo palubovku.

Budeme spolu 6 let, za těch let jsme toho stihli opravdu dost. Jak říkáš, od psů až po hlavně zdravého syna. Do toho stihli i dvojí stěhování (směje se) Takže teď bychom chtěli trochu dobít baterky a užít si se synem jeho první radosti. Být u toho, jak bude objevovat nové věci a učit se je.

Nakonec jsem musel i zpívat (směje se) nebylo to dostačující (směje se) Můj příbuznej přitáhnul jednu historku z vody, která se aspoň nám dvou velice líbí. Takže když je vhodná příležitost, tak se vytáhne. Historka vypráví o Janu Žižkovi, ale to si povíme až po sezóně třeba u piva.

V Německu jsem měl štěstí na týmy, kde jsem působil. Fotbalem žilo skoro celé město. Zápas byl vyvrcholení týdne. Když se vyhrálo, celé město mělo lepší následující týden. Města mezi sebou měla obrovskou rivalitu a ve všech směrech se přetahovali, kdo je lepší. To je krása na těch nižších německých soutěžích. Těžko se to posuzuje všeobecně. Každý musí říct, co od toho chce a očekává. Ja tam šel, protože jsem nemohl v týdnu trénovat na velkej fotbal, jelikož jsem byl zapálenej do futsalu a víkendy byly volný. Němčinu jsem měl na škole, tak jsem byl i trochu rád, že si trochu vrátím do hlavy. Na závěr musím říct, že fotbal v Německu jsem měl jako psychický relax. Chvíli jsem neřešil práci a věci Česku :)

Fotbalově? Se všemi..;) konečně si mužů dat do packy :) Ale chápu tvoji otázku. S většinou kluků se znám z mládežnických let. Nevybíral bych jednotlivce. S každým si najdu něco a vcelku budeme silný tým jak na hřišti, tak mimo něj. Spíš naopak bych řekl, že si nejmíň rozumím s pokladníkem. Čechy a jeho notýsek jsou neustále v permanenci (směje se)