Jak vidíš šance Křimic na postup do kraje? Prý jsi jediný, kdo chce postoupit. Jak to?
Šanci určitě máme, na druhou stranu, když se člověk podívá na tabulku, tak šanci postoupit má ještě skoro polovina týmů. Co se týče postupu, nikdy jsem neřekl, že chci postoupit, ale netajím se tím, že když už se držíme v tabulce takhle nahoře, tak chci soutěž vyhrát.
Měl jsem to štěstí působit v klubu, který vyhrál A. třídu i Krajský přebor a ten pocit vyhrát soutěž, bych přál jak klubu, tak mým spoluhráčům.
Hrál jsi Divizi za Klatovy, Sušici i Mýtě. Proč jsi se, když to takhle řekneme, tak brzy rozhodl hrát fotbal na nižší úrovni?
Divize je skvělá soutěž, ale náročná na čas, tréninky a výkonnost.
Já jsem po prvním covidovém lockdownu, kdy jsme s Mýtem začali opět trénovat, zjistil, že mě fotbal nebaví, nenaplňuje. Zpětně, když nad tím přemýšlím, to bylo možná i vyhoření, chtěl jsem totiž s fotbalem úplně skončit nebo si dát aspoň na delší čas od fotbalu pauzu.
Máš trenérskou licenci. Budeš tedy, až pověsíš kopačky na hřebík, trenérem? Máš už nějaký trenérský vzor?
Možná ano, možná ne, uvidíme jaká bude situace. Ohledně vzoru,
snažím se vzít jak to dobré, tak to špatné od trenérů, kteří mě vedli.
Ve světovém měřítku se mi líbí Pep Guardiola, to je podle mého názoru fotbalový vizionář a správný blázen.
Prý si občas na trenéra hraješ, ale většinou se nedočkáš respektu od spoluhráčů. Takový Honza Dytrt by mohl vyprávět. Čím to?
No hraju, spíš občas zaskakuji za trenére, který nemůže, je to taková výpomoc, jsem hráč a na trénování mám ještě čas.
Co se týče respektu spoluhráčů v čele s Hanzem. Trénovat takovou bandu, jako je ta naše, je spíš za trest než za odměnu. Spoluhráč Hanz respektuje jen trenéra mluvícího plynule německy, bohužel žádný z TOP oslovených německých trenérů, jen kvůli němu, do Křimic trénovat nechce. (smích)
Když jste byli s Honzou Vonáškem mladší, jezdili jste na výběr ročníku 92 za Plzeňský kraj, kde jste se dostali až do finále Kouba Cupu. Na co nejraději vzpomínáš?
Nejraději vzpomínám na výborné fotbalisty, skvělou partu a zážitky s tím spojené. Zážitků mám na knihu a právě s Honzou, když zajdeme na pivo, tak občas zavzpomínáme, přece jen už to bude letos 16 let.
Z fotbalového pohledu, mám největší zážitek právě z Kouba cupu, kde jsme obsadili 2. místo jen o horší skóre. Pokud se nemýlím, do teď je to jeden z nejlepších úspěchů výběru Plzeňského kraje na tomto turnaji.
Na jeden zápas by sis prý nevzpomněl, ani kdyby tě mučili. Hrál jsi tehdy právě s Honzou Vonáškem na lajně a měl na tebe nějaké řeči. O co šlo?
Děkuji za tuto otázku „dnes se podíváme zpátky do minulosti na to…“
Byl to zápas právě na výše zmíněném turnaji, kdy jsme hráli s Olomouckým krajem.
A ano na levé lajně hrálo křimické duo, ale já si na zápas vzpomínám jen do nějaké 25. minuty, kdy jsem dostal míčem do hlavy a měl otřes mozku. Do teď nechápu, jak jsem vůbec dohrál poločas. O přestávce jsem se právě Vonase ptal, kde to jsme, co děláme a proč to děláme. To co mi odpověděl není veřejně publikovatelné. Slušně řečeno mi odpověděl „ať to nechám být“ a řekl trenérům, že jsem „nějakej divnej!“ (smích)
Spoluhráči říkají, že si v sezóně nedáš ani knedlík, abys náhodou nepřibral a kvůli tomu nezapadáš do váhové kategorie týmu.
Proč taková dieta?
V této otázce cítím trochu závisti, no nevadí, čekal jsem otázku na tělo. (smích)
Rád se najím i napiji čehokoliv. Určitě nejsem zastáncem radikálního jídelníčku či diet. Spoluhráče prosím, ať si všimnou, že na pozápasové večeři odevzdávám talíř vždy prázdný.
Jak to máš s odchodem z dokopných. Je to vždy bez problémů?
Díky svému svědomitému pití, jsou mé odchody bez problémů. Někteří spoluhráči mi tiše závidí, když se vidí druhý den na fotkách a videích. (smích)
Prý jste měli výživné zimní soustředění, akorát jsi toho moc nenaspal. Jak to?
Výživné určitě bylo, ale spíš pro kluky, já jsem z důvodu antibiotik trénoval minimálně. Co se týče spánku, na soustředění jsme si přivezli nový reproduktor. Kluci po jedné dovolené skleničce piva po večeři zjistili, že tento reproduktor bude hrát nejlépe za úplného ticha.
Zpětně přiznávám, že byla moje chyba, že jsem chtěl mezi 01:00-04:00 spát. (smích)
Jdou hlasy, že jsi největší ubrekánek, když dojde na placení pokut. Je to pravda?
Koukám, že mě má pověst předchází. (smích)
Při placení se snažím brekem a plakáním vybrečet nějakou slevu na pokutě, ale nepomáhá to. Musel jsem se tak zařídit jinak … tímto zdravím našeho pokladníka a vysavače našich účtů, a přes média mu vzkazuji, že veškeré pokuty spojené s mou osobou za mě od dnešního dne řeší můj právní zástupce.