Jsem pyšný na naší partu, říká o svém současném působišti nejlepší hráč 8. kola Jaroslav Hajda

Moc děkuju za gratulaci. O zařazení jsem věděl, protože Váš web pravidelně sleduji. Určitě mě těší vítězství ve Vaší anketě hráč kola. Je pravda, že se mi zápas proti Zašové vydařil, takže jsem tušil, že pár hlasů dostanu (smích). Dal jsem tři branky a po faulu na mě jsme z přímého kopu dali čtvrtý, řekl bych rozhodující gól. Samozřejmě velký dík patří spoluhráčům, kteří mi k hattricku pomohli.

Je pravda, že na naše zápasy chodí hodně našich fanoušků a to nám hodně pomáhá. Jezdí i na venkovní zápasy a jdou hodně slyšet. Myslím, že i tato anketa dokazuje, že jako tým držíme při sobě. Samozřejmě do šatny za hráče kola musím donést slivovici. I když se přiznám, že mě překvapilo, kolik procent jsem v anketě dostal. Moc děkuji Všem, kteří mě v anketě podpořili a hlasovali pro mě. Jak mojí rodině, spoluhráčům, kamarádům, tak mojí krásné přítelkyni, která mi asi taky pár hlasů poslala (smích). Ale vítězství v této anketě patří celému našemu týmu.

Musím sportovně přiznat, že Zašové chyběli asi tři hráči ze základní sestavy, ale i tak to nebylo jednoduché vítězství. Kluci ze Zašové bojovali, ale nám tam spadly hned první tři střely na bránu a bylo po zápase. Při prvním gólu jsem si narazil na dvacítce s Vaškem Františákem, prošel jsem obranou a zavěsil jsem pod břevno. Druhý gól jsem dal technickou střelou k pravé tyči kousek za dvacítkou a při třetím gólu jsem šel sám na brankáře a šajtlí jsem ho prostřelil. Další krásný gól dal náš obránce Filip Trlica, který v těžké pozici trefil přesně z úhlu na vzdálenější tyč. Filipa musím za předvedené výkony v této sezóně opravdu pochválit.

S Radimem naprosto souhlasím. Hlavní příčinou zlepšení našich výkonů je uzdravení bývalého ligového hráče Petra Novosada, střelce Vaška Františáka a Břeti Zichového, který se vrátil po dispiclinárním trestu. Všichni tito hráči mají v našem týmu nepostradatelnou pozici. Jsou to opravdu výborní fotbalisté.

První krůčky mojí fotbalové kariéry začínají v Prlově pod trenérem Gargulákem, který měl opravdu propracované tréninky a troufám si říci, že už tehdy jsem se toho díky němu hodně naučil. Na každý trénink jsem se neskutečně těšil. Protože v Prlově tehdy nebyl dorost, hrával jsem za dorostence ve Valašské Polance. Tam jsem prožil opravdu úspěšnou fotbalovou éru. Postoupili jsme do krajské soutěže, kde jsem byl nejlepší střelec v celé zlínské krajské soutěži. Pak následovala různá hostování ve Vsetíně, ve Valašských Kloboukách, kde jsem si s oběma týmy zahrál krajský přebor. Měl jsem i nabídku hrát divizi do Valašského Meziříčí, kde se mi povedl přátelák proti Frýdku Místku. Ale vzhledem k tomu, že to byla z Prlova celkem dálka a ještě jsem studoval, tak jsem nabídku odmítl. Byl jsem i na zkoušce ve zlínské juniorce. Celkem se mi tam dařilo, ale vzhledem ke svému věku (23 let) už jsem pro ně nebyl perspektivní. Hrával jsem i za jiné kluby, ale to by bylo na dlouhé povídání (smích). V kariéře mě bohužel zbrzdila řada zranění. Hlavně vykloubené rameno, se kterým mám problémy pořád. Teď musím vzpomenout mojí mamku a sestru lékařku, které se o moje zdraví celou kariéru starají. Takže mám zdravotní péči přímo odbornou. Za to jim patří velké dík.

Co se týče mojí herní pozice, od začátku mě to táhlo dopředu. Rád jsem trénoval různé parádičky, vymýšlel nové kličky a snažil se pochytit co nejvíce nových triků, třeba jen z televize. Balón jsem měl u nohy od rána do večera. Jinak fotbalový talent jsem zdědil po taťkovi, který hrával taky v útoku a v jednom mistrovském mužském zápase dal dokonce 9 gólů. Jeho počin už asi nepřekonám (smích). Taťka mě ve fotbale vždycky nejvíc podporoval. Říkal mi, co mám zlepšit, co jsem měl udělat jinak atd. A za to jsem mu vděčný a vždycky budu. Ale upřímně říkám, nikdy jsem nebyl nějaký super střelec. Většinou na góly nahrávám.

Můj druhý největší koníček je futsal. S týmem FRU FRU Vsetín jsme letos postoupili do vyšší futsalové soutěže a doufám, že s tímto týmem ještě zažiju spoustu futsalových úspěchů. Jinak mám rád všechny míčové hry, sem tam hraju tenis, doma si každé ráno zacvičím, ale taky rád lenoším v posteli a sleduju filmy s mojí přítelkyní (smích).

Snad se na mě nebudete zlobit, když napíšu čtyři hráče. Hazard, Ronaldo, Messi, Neymar.

Úplně se všema mám výborný vztah. Jak ve fotbale, tak mimo fotbal. Držíme všichni při sobě, rozebíráme různé věci před zápasem i po zápase u pivečka, v šatně vymýšlíme srandičky. Jsem pyšný na to, jakou máme partu.

Rituál žádný nemám. Oblíbené číslo dresu je 10 nebo 11. I když myslím, že není důležité, jaké má člověk číslo dresu, ale co předvede na hřišti.

Kvalifikaci jsem sledoval. Postup mě samozřejmě těší, ale předvedená hra nebyla úplně ideální. Hlavně nechápu, proč na lavičce sedí Pilař. Jeden z mála hráčů, který umí obejít protihráče, a pan Vrba ho přesto nestaví. Plašila vzpomínat radši ani nebudu, to by se ten rozhovor musel zveřejnit až po desáté hodině (smích).

Speciálně se nepřipravujeme. Chceme každý zápas vyhrát a s tím pojedeme i do Kateřinic. Nemáme co ztratit. Kateřinice jsou jasným favoritem a to by mohla být naše výhoda. Bohužel nám bude chybět stoper Miroslav Sochora, kterého považuji za nejlepšího stopera v celé 1.B třídě. I tak se o body pořádně popereme.

Web sleduju a moc se mi líbí. Je přehledný, nabízí spoustu zajímavých statistik a rozhovorů. Je tam vše, co by na fotbalovém portále mělo být. Přeju vašemu webu, ať se mu v budoucnu daří.