I. A třída ,,B": rozhovor s hráčem 20. kola Miloslavem Malouškem z Velkého Meziříčí B

Sláva je univerzální hráč, který dokáže téměř zaskočit na všech postech, protože spoléhá na svoji bojovnost a důraz. Jedná se o druhého hráče Velkého Meziříčí B, který vyhrál hráče kola, prvním se stal v 18. kole brankář Rostislav Kruba.

Příznivci internetového portálu fotbalunas.cz a tvoji věrní fanoušci tě v hlasování o nejlepšího hráče 20. kola označili za muže zápasu, co tomu říkáš?

První, co jsem si řekl, bylo: „Bože!“ Jsem sice rád, že mě zvolili, ale je to pro mě velké překvapení. Tímto úspěchem započnu další etapu svojí veleúspěšné kariéry (smích).

Proč si myslíš, že jsi byl zvolen právě ty jako nejlepší hráč 20. kola?

To by mě taky zajímalo. Nevím, koho napadlo mě vůbec nominovat a pak mně ještě posílat hlasy (smích). V tomto zápase jsme předvedli dobrý týmový výkon, tak asi prostě museli někoho vybrat.

Znáš nebo slyšel jsi o novém fotbalovém internetovém portálu fotbalunas.cz?

Ano, slyšel jsem o něm na sociální síti Facebook. Je to dobrý portál. Líbí se mi, že se někde zpracovávají informace o amatérském fotbale. Kdyby takový portál neexistoval, těžko by někdo dělal vůbec rozhovor s amatérskými hráči, jako jsem já. Když je v sestavě kola někdo z mých spoluhráčů, taky pro něj hlasuji. Sleduji tam výsledky ostatních zápasů naší ligy.

Kdy a kde jsi s hraním fotbalu začal?

Začínal jsem asi v osmi letech ve Velkém Meziříčí, kde jsem prošel přes všechny věkové kategorie až do mužů, kde nyní působím. Myslím, že zde svoji velkolepou kariéru taky zakončím.

Kdo tě poprvé přivedl k fotbalu?

Můj kamarád ze třídy na základní škole, Jirka Fikr – my mu říkáme Kužel. Jednou mi ve škole řekl, že chodí na fotbal a protože jsem pořád běhal někde po venku a honil se za kulatým nesmyslem, tak jsem doma požádal rodiče o to, aby mě vzali na trénink. Pak už to začalo.

Kde momentálně pracuješ a jak se ti v práci líbí?

Pracuji ve Velkém Meziříčí ve firmě Rotana. V práci se mi líbí, je důležité, že vůbec nějakou mám (smích). Máme tam dobrý mladý kolektiv, spoustu srandy a sem tam nějakou společnou akci.

Stíháš fotbal i s náročnými směnami v práci?

Blbě. Jelikož musím směnovat ráno-noc-odpoledne, jde to těžko. Když mám ranní, fotbalové tréninky stíhám, s odpolední směnou na ně ale nemůžu chodit vůbec. Při noční směně sice časově stíhám, ale kolikrát se mi na trénink nechce, a tak radši nejdu, protože vím, že bych byl potom v práci nepoužitelný. To bude mít trenér radost, až tenhle rozhovor bude číst. Na druhou stranu ale musím říct, že se mi snaží v práci vycházet vstříc. Když máme nějaký důležitý trénink nebo zápas, z práce mě na něj pouštějí.

Mohl bys nám krátce popsat svou fotbalovou kariéru?

Ono asi není úplně moc co popisovat (smích). Jak jsem už říkal, moje fotbalová „kariéra“ začala ve Velkém Meziříčí, když mi bylo osm let. V té době jsem byl do tréninků ještě velmi zapálený. Aktuálně hraji fotbal už spíš jen pro radost. Ale myslím si, že tak to má na naší úrovni být. Za těch čtrnáct let jsem zažil spoustu srandy se svými spoluhráči, a že se jich tam mnoho vystřídalo. Někteří skončili předčasně, někteří nás už chodí jenom podporovat na zápasy s pivem v ruce, jiní už ani nevylezou z baráku - třeba Fiky, který mě k fotbalu přivedl (smích).

Můžeš příznivcům portálu fotbalunas.cz ve stručnosti popsat, jak se ti dařilo v zápase proti Koutům a jak padl gól po tvé asistenci?

Gól na 2:0 po „mé“ asistenci padl tak, že byl závar na kraji našeho vápna a všichni si tam jen tak nahrávali a zkoušeli to vykombinovat, a já jsem do toho normálně práskl, přeletělo to jejich obranu, kde byl nejrychlejší náš útočník, který pak vstřelil gól. Na portálu jsem si taky přečetl, že jsem prý dobře čistil hru. No, pár borců jsem tam možná skolil (smích). Ale jinak si myslím, že to byl dobrý týmový výkon, a že žádný jedinec nijak zvlášť nevynikal. To je v kolektivní hře to nejdůležitější. Díky vyrovnanosti našeho týmu jsme pak v tomto zápase zvítězili.

Budeš muset platit pokladníkovi za výhru v anketě o nejlepšího hráče kola?

(Smích). Myslím, že si náš pokladník nenechá ujít žádnou příležitost, kdy z nás může vysát peníze. Ví, že se na konci sezóny budou na rozlučce hodit. Někteří mí spoluhráči totiž mají velkou žízeň.

V rezervě nastupuješ většinou na postu krajního obránce, zkusil sis někdy i nějaký jiný post?

Co si pamatuji, když jsem s fotbalem v přípravce začínal, hrál jsem v útoku nebo v záloze. Tak nějak jsem cestoval sestavou. Ale poté, co jsem přešel do žáků nebo dorostu, to bylo „nemáš fleka, hraješ beka“. A to mi zůstalo až dodnes.

Dosáhl jsi jako hráč nějakého úspěchu?

Myslím, že kromě této ankety o nejlepšího hráče kola jsem příliš úspěchů ve své kariéře – jak individuální, tak týmové – neposbíral. O to více si vážím této výhry. Ukázala mi, že bych fotbal ještě nějakou chvíli mohl hrát, byť už nejsem nejmladší (22 let) a moje kolena už taky neslouží jako starých dobrých časů. Potěšila mě už samotná nominace. Ještě chvíli do toho kopat můžu.

Chtěl bys zkusit i vyšší soutěže, popř. kde?      

Já myslím, že radši ani ne. Jedině, pokud se nám podaří postoupit, k čemuž máme letos nakročeno, tak možná ten krajský přebor. Ale jinak si myslím, že moje kvality nedosahují vyšší úrovně. Myslím, že ještě pár let a pak se přesunu do našeho C týmu, kde hrají čtvrtou pralesní ligu. Tam to nějak dožiju (smích).

Vaše rezerva má náběh na první místo v I.A třídě a zřejmě bude bojovat jen s Novou Vsi, jaké máte s týmem plány, pokud jste se o tom už bavili?

O žádných plánech jsme se zatím nebavili, ale je to v našich rukou. Do konce zbývá, myslím, šest zápasů. Pokud budeme naplno bodovat, tak postoupíme. Byl by to velký úspěch po letech, kdy béčko nehrálo přední příčky soutěže.

Jaký je tvůj fotbalový vzor a nejoblíbenější fotbalový tým?

Nemám rád Spartu. Můj nejoblíbenější fotbalový tým je AS Roma, který hraje italskou sérii A. Musím ale přiznat, že jsem asi, co se týče fotbalu, přímo vzor nikdy neměl, k nikomu jsem nevzhlížel. Oblíbených hráčů mám ale víc. Třeba legendu týmu AS Roma, Francesca Tottiho. První dres, který jsem od rodičů dostal, byl právě jeho. Trénoval jsem v něm a nechával jsem si ho rovnou i na spaní. Pak taky tak vypadal (smích). Asi i proto jsem začal fandit právě tomuto týmu. Fandil jsem ale i hráčům z jiných klubů. Třeba Carles Puyol. Jeho hra se mi vždycky líbila.

Jaké máš další koníčky kromě fotbalu?

Moc rád spím. To je podle mě skutečně důležité (smích). Rekreačně hraji tenis, jezdím na kole a vždycky jsem si chtěl zkusit zahrát golf, což si v létě splním. Obecně je mým koníčkem sport, ať už aktivně nebo pasivně. Doma u televize je totiž taky dobře.

Toleruje ti tvoje přítelkyně fotbal?

Nic jiného jí nezbývá (smích). Myslím si, že na fotbale netrávím až tolik času, že bych se jí nemohl věnovat. Naopak je ráda, že něco dělám. To, že jsem vyhrál tuto anketu, je zejména její zásluha – hlasovala dnem i nocí, navíc řekla o soutěži našim kamarádům a donutila je pro mě hlasovat. A já to teď budu mít dost drahé.

Řídíš se v životě nějakým mottem?

Žádné konkrétní motto nemám. Snažím se brát život pozitivně a nelámat si s ničím hlavu. Myslím, že je to poznat i na mém přístupu k fotbalu. A možná i k práci (smích).

Co je tvým fotbalovým snem?

Aby česká fotbalová reprezentace vyhrála mistrovství světa, což se asi nikdy nestane.

Co bys chtěl říct příznivcům fotbalunas.cz závěrem?

Nic.

Děkuji ti za rozhovor a přeju ti, ať se ti daří jak ve sportovním tak v osobním životě.

Redaktor: Ing. Libor Smejkal